Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
hnedzase byl zapjat, kdyžnehrozilo
jiné nebezpečí. Zejména při úderu blesku do
vedení.“
„K čemu jsou?“
„Jsou automatické, samočinné vypínače,“ hovořil dále
inženýr. Hlavně přímo
u dolů.“
„Všiml jsem toho. jakási
pojistka. Zejména budou zajímat pří
stroje proti přepětí.“
„Jak vypadá elektrárně?“ zvídal chlapec.
Vodní turbiny pohánějí generátory, takže vyrobený proud je
poměrně levný.“
70
. vzduchu stále dosti atmosférické elektřiny, a
tak tyto přístroje včas zakročí. „Zdejší elektrárna myslím
elektrárnu, která semdodáváproud ovysokémnapětí pohání
své generátory vysoké napětí vodní energií. Jak víš, leží na
řete, která značný spád, zvýšený ještě vodní přehradou. „Nastane-li vedení vysokého napětí nějaké přepětí,
pak tento samočinnývypínačvypneohroženou fázi. Ovšem, ivelikéelektrárny mohou být poháněny
parou; Toho využívá tam, kde dostatek odpadového uhlí,
které vlastně ani nešlo jinak zužitkovat. Je-li vše pořádku, zapne proud protéká znovu.
Všimni si, velké bouře někdy zhasne elektrické světlo, ale
brzy opět svítí.nýbrž přímo vrcholu kovové opery.“
„Takový přístroj pak opět samočinně zapne?“
„Ano. Slouží jako uzemnění
pro stožáry, neboť kovové podpěry třeba uzemnit. Pak proud veden přes dosti složité přístroje linek,
jimiž rozváděn obcích.
„Vykládal jsem ti, myslím, již něco generátorech,“ pokra-
čoval inženýr hoch přisvědčil.“
„To bylo známkou, elektrárně vypjal samočinný
vypínač,“ řekl inženýr
