Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Všimni si, velké bouře někdy zhasne elektrické světlo, ale
brzy opět svítí.
Vodní turbiny pohánějí generátory, takže vyrobený proud je
poměrně levný.“
70
.“
„To bylo známkou, elektrárně vypjal samočinný
vypínač,“ řekl inženýr. „Nastane-li vedení vysokého napětí nějaké přepětí,
pak tento samočinnývypínačvypneohroženou fázi.“
„Jak vypadá elektrárně?“ zvídal chlapec.nýbrž přímo vrcholu kovové opery. vzduchu stále dosti atmosférické elektřiny, a
tak tyto přístroje včas zakročí.“
„K čemu jsou?“
„Jsou automatické, samočinné vypínače,“ hovořil dále
inženýr.“
„Všiml jsem toho. hnedzase byl zapjat, kdyžnehrozilo
jiné nebezpečí. Je-li vše pořádku, zapne proud protéká znovu.
„Vykládal jsem ti, myslím, již něco generátorech,“ pokra-
čoval inženýr hoch přisvědčil. Ovšem, ivelikéelektrárny mohou být poháněny
parou; Toho využívá tam, kde dostatek odpadového uhlí,
které vlastně ani nešlo jinak zužitkovat. „Zdejší elektrárna myslím
elektrárnu, která semdodáváproud ovysokémnapětí pohání
své generátory vysoké napětí vodní energií. Slouží jako uzemnění
pro stožáry, neboť kovové podpěry třeba uzemnit. Zejména budou zajímat pří
stroje proti přepětí. Pak proud veden přes dosti složité přístroje linek,
jimiž rozváděn obcích. Zejména při úderu blesku do
vedení.“
„Takový přístroj pak opět samočinně zapne?“
„Ano. Hlavně přímo
u dolů. Jak víš, leží na
řete, která značný spád, zvýšený ještě vodní přehradou. jakási
pojistka
