Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„To bylo známkou, elektrárně vypjal samočinný
vypínač,“ řekl inženýr.nýbrž přímo vrcholu kovové opery. jakási
pojistka.“
„Takový přístroj pak opět samočinně zapne?“
„Ano.“
„K čemu jsou?“
„Jsou automatické, samočinné vypínače,“ hovořil dále
inženýr.“
„Všiml jsem toho. Ovšem, ivelikéelektrárny mohou být poháněny
parou; Toho využívá tam, kde dostatek odpadového uhlí,
které vlastně ani nešlo jinak zužitkovat. Hlavně přímo
u dolů. Slouží jako uzemnění
pro stožáry, neboť kovové podpěry třeba uzemnit. Pak proud veden přes dosti složité přístroje linek,
jimiž rozváděn obcích. Je-li vše pořádku, zapne proud protéká znovu. Jak víš, leží na
řete, která značný spád, zvýšený ještě vodní přehradou. Zejména při úderu blesku do
vedení. vzduchu stále dosti atmosférické elektřiny, a
tak tyto přístroje včas zakročí. „Zdejší elektrárna myslím
elektrárnu, která semdodáváproud ovysokémnapětí pohání
své generátory vysoké napětí vodní energií.“
„Jak vypadá elektrárně?“ zvídal chlapec.
Vodní turbiny pohánějí generátory, takže vyrobený proud je
poměrně levný.
Všimni si, velké bouře někdy zhasne elektrické světlo, ale
brzy opět svítí.“
70
. „Nastane-li vedení vysokého napětí nějaké přepětí,
pak tento samočinnývypínačvypneohroženou fázi. hnedzase byl zapjat, kdyžnehrozilo
jiné nebezpečí. Zejména budou zajímat pří
stroje proti přepětí.
„Vykládal jsem ti, myslím, již něco generátorech,“ pokra-
čoval inženýr hoch přisvědčil
