Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
nýbrž přímo vrcholu kovové opery. Jak víš, leží na
řete, která značný spád, zvýšený ještě vodní přehradou.“
„To bylo známkou, elektrárně vypjal samočinný
vypínač,“ řekl inženýr. Hlavně přímo
u dolů. vzduchu stále dosti atmosférické elektřiny, a
tak tyto přístroje včas zakročí.“
„Jak vypadá elektrárně?“ zvídal chlapec.“
„K čemu jsou?“
„Jsou automatické, samočinné vypínače,“ hovořil dále
inženýr. „Nastane-li vedení vysokého napětí nějaké přepětí,
pak tento samočinnývypínačvypneohroženou fázi. Zejména budou zajímat pří
stroje proti přepětí.“
„Takový přístroj pak opět samočinně zapne?“
„Ano. jakási
pojistka. Ovšem, ivelikéelektrárny mohou být poháněny
parou; Toho využívá tam, kde dostatek odpadového uhlí,
které vlastně ani nešlo jinak zužitkovat.
Vodní turbiny pohánějí generátory, takže vyrobený proud je
poměrně levný.“
70
. hnedzase byl zapjat, kdyžnehrozilo
jiné nebezpečí.
„Vykládal jsem ti, myslím, již něco generátorech,“ pokra-
čoval inženýr hoch přisvědčil. Slouží jako uzemnění
pro stožáry, neboť kovové podpěry třeba uzemnit.“
„Všiml jsem toho. Je-li vše pořádku, zapne proud protéká znovu. Zejména při úderu blesku do
vedení.
Všimni si, velké bouře někdy zhasne elektrické světlo, ale
brzy opět svítí. Pak proud veden přes dosti složité přístroje linek,
jimiž rozváděn obcích. „Zdejší elektrárna myslím
elektrárnu, která semdodáváproud ovysokémnapětí pohání
své generátory vysoké napětí vodní energií
