Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Hlavně přímo
u dolů.“
„To bylo známkou, elektrárně vypjal samočinný
vypínač,“ řekl inženýr. Jak víš, leží na
řete, která značný spád, zvýšený ještě vodní přehradou.“
„Takový přístroj pak opět samočinně zapne?“
„Ano.nýbrž přímo vrcholu kovové opery.
Vodní turbiny pohánějí generátory, takže vyrobený proud je
poměrně levný.“
„K čemu jsou?“
„Jsou automatické, samočinné vypínače,“ hovořil dále
inženýr. Slouží jako uzemnění
pro stožáry, neboť kovové podpěry třeba uzemnit. Ovšem, ivelikéelektrárny mohou být poháněny
parou; Toho využívá tam, kde dostatek odpadového uhlí,
které vlastně ani nešlo jinak zužitkovat. hnedzase byl zapjat, kdyžnehrozilo
jiné nebezpečí. Je-li vše pořádku, zapne proud protéká znovu. jakási
pojistka. Zejména při úderu blesku do
vedení.
„Vykládal jsem ti, myslím, již něco generátorech,“ pokra-
čoval inženýr hoch přisvědčil. vzduchu stále dosti atmosférické elektřiny, a
tak tyto přístroje včas zakročí. „Nastane-li vedení vysokého napětí nějaké přepětí,
pak tento samočinnývypínačvypneohroženou fázi. „Zdejší elektrárna myslím
elektrárnu, která semdodáváproud ovysokémnapětí pohání
své generátory vysoké napětí vodní energií.“
„Všiml jsem toho.
Všimni si, velké bouře někdy zhasne elektrické světlo, ale
brzy opět svítí. Zejména budou zajímat pří
stroje proti přepětí. Pak proud veden přes dosti složité přístroje linek,
jimiž rozváděn obcích.“
70
.“
„Jak vypadá elektrárně?“ zvídal chlapec
