Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
nýbrž přímo vrcholu kovové opery. Ovšem, ivelikéelektrárny mohou být poháněny
parou; Toho využívá tam, kde dostatek odpadového uhlí,
které vlastně ani nešlo jinak zužitkovat.“
70
. „Nastane-li vedení vysokého napětí nějaké přepětí,
pak tento samočinnývypínačvypneohroženou fázi. Jak víš, leží na
řete, která značný spád, zvýšený ještě vodní přehradou.
„Vykládal jsem ti, myslím, již něco generátorech,“ pokra-
čoval inženýr hoch přisvědčil.“
„Všiml jsem toho. Hlavně přímo
u dolů. Slouží jako uzemnění
pro stožáry, neboť kovové podpěry třeba uzemnit.“
„Takový přístroj pak opět samočinně zapne?“
„Ano. jakási
pojistka.
Vodní turbiny pohánějí generátory, takže vyrobený proud je
poměrně levný. Pak proud veden přes dosti složité přístroje linek,
jimiž rozváděn obcích.“
„K čemu jsou?“
„Jsou automatické, samočinné vypínače,“ hovořil dále
inženýr. „Zdejší elektrárna myslím
elektrárnu, která semdodáváproud ovysokémnapětí pohání
své generátory vysoké napětí vodní energií.“
„Jak vypadá elektrárně?“ zvídal chlapec. hnedzase byl zapjat, kdyžnehrozilo
jiné nebezpečí. Zejména budou zajímat pří
stroje proti přepětí.“
„To bylo známkou, elektrárně vypjal samočinný
vypínač,“ řekl inženýr.
Všimni si, velké bouře někdy zhasne elektrické světlo, ale
brzy opět svítí. vzduchu stále dosti atmosférické elektřiny, a
tak tyto přístroje včas zakročí. Zejména při úderu blesku do
vedení. Je-li vše pořádku, zapne proud protéká znovu
