Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„K čemu jsou?“
„Jsou automatické, samočinné vypínače,“ hovořil dále
inženýr.“
„Takový přístroj pak opět samočinně zapne?“
„Ano. Pak proud veden přes dosti složité přístroje linek,
jimiž rozváděn obcích.
Všimni si, velké bouře někdy zhasne elektrické světlo, ale
brzy opět svítí.
Vodní turbiny pohánějí generátory, takže vyrobený proud je
poměrně levný.“
„Jak vypadá elektrárně?“ zvídal chlapec. „Zdejší elektrárna myslím
elektrárnu, která semdodáváproud ovysokémnapětí pohání
své generátory vysoké napětí vodní energií.“
„To bylo známkou, elektrárně vypjal samočinný
vypínač,“ řekl inženýr. hnedzase byl zapjat, kdyžnehrozilo
jiné nebezpečí.
„Vykládal jsem ti, myslím, již něco generátorech,“ pokra-
čoval inženýr hoch přisvědčil. Ovšem, ivelikéelektrárny mohou být poháněny
parou; Toho využívá tam, kde dostatek odpadového uhlí,
které vlastně ani nešlo jinak zužitkovat. Jak víš, leží na
řete, která značný spád, zvýšený ještě vodní přehradou.nýbrž přímo vrcholu kovové opery. Zejména budou zajímat pří
stroje proti přepětí.“
70
.“
„Všiml jsem toho. Zejména při úderu blesku do
vedení. Je-li vše pořádku, zapne proud protéká znovu. Hlavně přímo
u dolů. Slouží jako uzemnění
pro stožáry, neboť kovové podpěry třeba uzemnit. „Nastane-li vedení vysokého napětí nějaké přepětí,
pak tento samočinnývypínačvypneohroženou fázi. jakási
pojistka. vzduchu stále dosti atmosférické elektřiny, a
tak tyto přístroje včas zakročí
