Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Nastane-li vedení vysokého napětí nějaké přepětí,
pak tento samočinnývypínačvypneohroženou fázi.
„Vykládal jsem ti, myslím, již něco generátorech,“ pokra-
čoval inženýr hoch přisvědčil. vzduchu stále dosti atmosférické elektřiny, a
tak tyto přístroje včas zakročí. „Zdejší elektrárna myslím
elektrárnu, která semdodáváproud ovysokémnapětí pohání
své generátory vysoké napětí vodní energií.
Vodní turbiny pohánějí generátory, takže vyrobený proud je
poměrně levný. Slouží jako uzemnění
pro stožáry, neboť kovové podpěry třeba uzemnit.“
„Všiml jsem toho. Je-li vše pořádku, zapne proud protéká znovu. hnedzase byl zapjat, kdyžnehrozilo
jiné nebezpečí.“
70
. Hlavně přímo
u dolů. Zejména budou zajímat pří
stroje proti přepětí. Zejména při úderu blesku do
vedení. Jak víš, leží na
řete, která značný spád, zvýšený ještě vodní přehradou. Pak proud veden přes dosti složité přístroje linek,
jimiž rozváděn obcích.
Všimni si, velké bouře někdy zhasne elektrické světlo, ale
brzy opět svítí.“
„Takový přístroj pak opět samočinně zapne?“
„Ano.nýbrž přímo vrcholu kovové opery.“
„Jak vypadá elektrárně?“ zvídal chlapec. Ovšem, ivelikéelektrárny mohou být poháněny
parou; Toho využívá tam, kde dostatek odpadového uhlí,
které vlastně ani nešlo jinak zužitkovat. jakási
pojistka.“
„K čemu jsou?“
„Jsou automatické, samočinné vypínače,“ hovořil dále
inženýr.“
„To bylo známkou, elektrárně vypjal samočinný
vypínač,“ řekl inženýr
