Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
nýbrž přímo vrcholu kovové opery. Slouží jako uzemnění
pro stožáry, neboť kovové podpěry třeba uzemnit. „Nastane-li vedení vysokého napětí nějaké přepětí,
pak tento samočinnývypínačvypneohroženou fázi. hnedzase byl zapjat, kdyžnehrozilo
jiné nebezpečí. Hlavně přímo
u dolů.“
„To bylo známkou, elektrárně vypjal samočinný
vypínač,“ řekl inženýr. Jak víš, leží na
řete, která značný spád, zvýšený ještě vodní přehradou. vzduchu stále dosti atmosférické elektřiny, a
tak tyto přístroje včas zakročí.“
„Všiml jsem toho. Zejména při úderu blesku do
vedení. Ovšem, ivelikéelektrárny mohou být poháněny
parou; Toho využívá tam, kde dostatek odpadového uhlí,
které vlastně ani nešlo jinak zužitkovat.“
„Takový přístroj pak opět samočinně zapne?“
„Ano. jakási
pojistka.“
„Jak vypadá elektrárně?“ zvídal chlapec.“
„K čemu jsou?“
„Jsou automatické, samočinné vypínače,“ hovořil dále
inženýr.
Vodní turbiny pohánějí generátory, takže vyrobený proud je
poměrně levný. „Zdejší elektrárna myslím
elektrárnu, která semdodáváproud ovysokémnapětí pohání
své generátory vysoké napětí vodní energií. Je-li vše pořádku, zapne proud protéká znovu.“
70
. Zejména budou zajímat pří
stroje proti přepětí.
„Vykládal jsem ti, myslím, již něco generátorech,“ pokra-
čoval inženýr hoch přisvědčil. Pak proud veden přes dosti složité přístroje linek,
jimiž rozváděn obcích.
Všimni si, velké bouře někdy zhasne elektrické světlo, ale
brzy opět svítí
