Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Slouží jako uzemnění
pro stožáry, neboť kovové podpěry třeba uzemnit. hnedzase byl zapjat, kdyžnehrozilo
jiné nebezpečí.nýbrž přímo vrcholu kovové opery. „Nastane-li vedení vysokého napětí nějaké přepětí,
pak tento samočinnývypínačvypneohroženou fázi. Zejména při úderu blesku do
vedení.“
„Všiml jsem toho. jakási
pojistka.“
„K čemu jsou?“
„Jsou automatické, samočinné vypínače,“ hovořil dále
inženýr. vzduchu stále dosti atmosférické elektřiny, a
tak tyto přístroje včas zakročí.“
70
.“
„Jak vypadá elektrárně?“ zvídal chlapec.
„Vykládal jsem ti, myslím, již něco generátorech,“ pokra-
čoval inženýr hoch přisvědčil.
Vodní turbiny pohánějí generátory, takže vyrobený proud je
poměrně levný. Ovšem, ivelikéelektrárny mohou být poháněny
parou; Toho využívá tam, kde dostatek odpadového uhlí,
které vlastně ani nešlo jinak zužitkovat.
Všimni si, velké bouře někdy zhasne elektrické světlo, ale
brzy opět svítí. Jak víš, leží na
řete, která značný spád, zvýšený ještě vodní přehradou.“
„Takový přístroj pak opět samočinně zapne?“
„Ano. Hlavně přímo
u dolů.“
„To bylo známkou, elektrárně vypjal samočinný
vypínač,“ řekl inženýr. Je-li vše pořádku, zapne proud protéká znovu. „Zdejší elektrárna myslím
elektrárnu, která semdodáváproud ovysokémnapětí pohání
své generátory vysoké napětí vodní energií. Zejména budou zajímat pří
stroje proti přepětí. Pak proud veden přes dosti složité přístroje linek,
jimiž rozváděn obcích
