Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Zdejší elektrárna myslím
elektrárnu, která semdodáváproud ovysokémnapětí pohání
své generátory vysoké napětí vodní energií. Zejména při úderu blesku do
vedení.
Všimni si, velké bouře někdy zhasne elektrické světlo, ale
brzy opět svítí. Jak víš, leží na
řete, která značný spád, zvýšený ještě vodní přehradou. hnedzase byl zapjat, kdyžnehrozilo
jiné nebezpečí. Hlavně přímo
u dolů. Zejména budou zajímat pří
stroje proti přepětí.“
„K čemu jsou?“
„Jsou automatické, samočinné vypínače,“ hovořil dále
inženýr. Je-li vše pořádku, zapne proud protéká znovu. Pak proud veden přes dosti složité přístroje linek,
jimiž rozváděn obcích.“
„Všiml jsem toho. „Nastane-li vedení vysokého napětí nějaké přepětí,
pak tento samočinnývypínačvypneohroženou fázi.
Vodní turbiny pohánějí generátory, takže vyrobený proud je
poměrně levný. vzduchu stále dosti atmosférické elektřiny, a
tak tyto přístroje včas zakročí.“
„To bylo známkou, elektrárně vypjal samočinný
vypínač,“ řekl inženýr.“
70
.“
„Takový přístroj pak opět samočinně zapne?“
„Ano. Slouží jako uzemnění
pro stožáry, neboť kovové podpěry třeba uzemnit. Ovšem, ivelikéelektrárny mohou být poháněny
parou; Toho využívá tam, kde dostatek odpadového uhlí,
které vlastně ani nešlo jinak zužitkovat. jakási
pojistka.“
„Jak vypadá elektrárně?“ zvídal chlapec.
„Vykládal jsem ti, myslím, již něco generátorech,“ pokra-
čoval inženýr hoch přisvědčil.nýbrž přímo vrcholu kovové opery
