Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Nastane-li vedení vysokého napětí nějaké přepětí,
pak tento samočinnývypínačvypneohroženou fázi.
Všimni si, velké bouře někdy zhasne elektrické světlo, ale
brzy opět svítí.“
„Takový přístroj pak opět samočinně zapne?“
„Ano.
„Vykládal jsem ti, myslím, již něco generátorech,“ pokra-
čoval inženýr hoch přisvědčil. vzduchu stále dosti atmosférické elektřiny, a
tak tyto přístroje včas zakročí.“
„To bylo známkou, elektrárně vypjal samočinný
vypínač,“ řekl inženýr.“
„K čemu jsou?“
„Jsou automatické, samočinné vypínače,“ hovořil dále
inženýr.
Vodní turbiny pohánějí generátory, takže vyrobený proud je
poměrně levný.“
70
.nýbrž přímo vrcholu kovové opery. hnedzase byl zapjat, kdyžnehrozilo
jiné nebezpečí. Jak víš, leží na
řete, která značný spád, zvýšený ještě vodní přehradou. Ovšem, ivelikéelektrárny mohou být poháněny
parou; Toho využívá tam, kde dostatek odpadového uhlí,
které vlastně ani nešlo jinak zužitkovat. Je-li vše pořádku, zapne proud protéká znovu. Hlavně přímo
u dolů. „Zdejší elektrárna myslím
elektrárnu, která semdodáváproud ovysokémnapětí pohání
své generátory vysoké napětí vodní energií. Slouží jako uzemnění
pro stožáry, neboť kovové podpěry třeba uzemnit. Pak proud veden přes dosti složité přístroje linek,
jimiž rozváděn obcích.“
„Jak vypadá elektrárně?“ zvídal chlapec. jakási
pojistka. Zejména při úderu blesku do
vedení.“
„Všiml jsem toho. Zejména budou zajímat pří
stroje proti přepětí
