Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Slouží jako uzemnění
pro stožáry, neboť kovové podpěry třeba uzemnit. „Zdejší elektrárna myslím
elektrárnu, která semdodáváproud ovysokémnapětí pohání
své generátory vysoké napětí vodní energií. Hlavně přímo
u dolů.nýbrž přímo vrcholu kovové opery.
Vodní turbiny pohánějí generátory, takže vyrobený proud je
poměrně levný. Ovšem, ivelikéelektrárny mohou být poháněny
parou; Toho využívá tam, kde dostatek odpadového uhlí,
které vlastně ani nešlo jinak zužitkovat.“
70
. jakási
pojistka.“
„Takový přístroj pak opět samočinně zapne?“
„Ano.
„Vykládal jsem ti, myslím, již něco generátorech,“ pokra-
čoval inženýr hoch přisvědčil. hnedzase byl zapjat, kdyžnehrozilo
jiné nebezpečí.
Všimni si, velké bouře někdy zhasne elektrické světlo, ale
brzy opět svítí.“
„Všiml jsem toho. Zejména při úderu blesku do
vedení. Zejména budou zajímat pří
stroje proti přepětí. Jak víš, leží na
řete, která značný spád, zvýšený ještě vodní přehradou.“
„To bylo známkou, elektrárně vypjal samočinný
vypínač,“ řekl inženýr.“
„Jak vypadá elektrárně?“ zvídal chlapec. „Nastane-li vedení vysokého napětí nějaké přepětí,
pak tento samočinnývypínačvypneohroženou fázi. Je-li vše pořádku, zapne proud protéká znovu.“
„K čemu jsou?“
„Jsou automatické, samočinné vypínače,“ hovořil dále
inženýr. Pak proud veden přes dosti složité přístroje linek,
jimiž rozváděn obcích. vzduchu stále dosti atmosférické elektřiny, a
tak tyto přístroje včas zakročí
