Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Je příliš daleko, nemohl jsem slyšet. „Konečnětě opětvidím.
„Soudím také tak,“ řekl.Prvous poslouchal, ale náhle sebou trhl.
„Již nás neodloučí,“ řekl radostně Prvous. Zdálo mu, jako
by někdo shora volal. ani jsem příliš
nerozhlížel,“ pokračoval, „byl jsem namontován vysoko často
se točila hlava. „Víš, bratříčku, tolik jsem tebe
myslil.
„Prvousi, bratře drahý!“ volal naň známý hlas sloupu a
nejstarší bratrů viděl, ženad ním napjat jeho milý Třetínek. „Každý den
jsem tam díval, často jsem tebe volal, ale nikdy jsi mě
nezpozoroval.
Pak lidé odešli oba bratři sebe láskou hleděli. byl známý hlas. Spěšně podíval
na sloup, který byl těsně nad ním, radostí zachvěl.
„Jak to?“
Třetínek ukázal dáli, kde postupovaly zelené lesy.
„Třetínku!“ zajásal.
Třetínek vesele usmíval kýval spokojeně hlavou.
Jak jsem šťasten, upevnili právě vedle tebe!“
„Námi již končí sekundární rozvodná sít,“ vysvětloval ra-
.“
„Neslyšel jsem žádnévolání,“ odpovídalpřekvapený Prvous. Vždyt jsem stále viděl!“
Prvous naň podíval nechápavě.
Ale trpěl rád, vždyť teprve nyní spatřil, jej upevňují
právě těsně vedle bratra Třetínka, který se-radostně usmíval,
až slunci leskl jako zrcadlo. Před chvílí jsem spadl tak odnesli sem.
„Podívej, tam ono vedení, kde jsi byl,“ řekl. Jak da—“
Zde byla jeho slova přerušena, neboť Prvous byl zvednut,
pak byl zaháknut nevelký Isolátor, který naň přátelsky
šklebil, okamžik již cítil, kterak jej lidé natahují, mu
v těle praskalo
