Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Třetínek vesele usmíval kýval spokojeně hlavou. Před chvílí jsem spadl tak odnesli sem.
Pak lidé odešli oba bratři sebe láskou hleděli.
„Již nás neodloučí,“ řekl radostně Prvous.
„Podívej, tam ono vedení, kde jsi byl,“ řekl.Prvous poslouchal, ale náhle sebou trhl.
Ale trpěl rád, vždyť teprve nyní spatřil, jej upevňují
právě těsně vedle bratra Třetínka, který se-radostně usmíval,
až slunci leskl jako zrcadlo. „Konečnětě opětvidím. byl známý hlas.
„Soudím také tak,“ řekl.
„Třetínku!“ zajásal. ani jsem příliš
nerozhlížel,“ pokračoval, „byl jsem namontován vysoko často
se točila hlava. Vždyt jsem stále viděl!“
Prvous naň podíval nechápavě. Spěšně podíval
na sloup, který byl těsně nad ním, radostí zachvěl. „Víš, bratříčku, tolik jsem tebe
myslil.“
„Neslyšel jsem žádnévolání,“ odpovídalpřekvapený Prvous.
„Prvousi, bratře drahý!“ volal naň známý hlas sloupu a
nejstarší bratrů viděl, ženad ním napjat jeho milý Třetínek. Jak da—“
Zde byla jeho slova přerušena, neboť Prvous byl zvednut,
pak byl zaháknut nevelký Isolátor, který naň přátelsky
šklebil, okamžik již cítil, kterak jej lidé natahují, mu
v těle praskalo.
„Je příliš daleko, nemohl jsem slyšet. Zdálo mu, jako
by někdo shora volal.
„Jak to?“
Třetínek ukázal dáli, kde postupovaly zelené lesy.
Jak jsem šťasten, upevnili právě vedle tebe!“
„Námi již končí sekundární rozvodná sít,“ vysvětloval ra-
. „Každý den
jsem tam díval, často jsem tebe volal, ale nikdy jsi mě
nezpozoroval
