Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Vždyt jsem stále viděl!“
Prvous naň podíval nechápavě.
„Je příliš daleko, nemohl jsem slyšet.
„Jak to?“
Třetínek ukázal dáli, kde postupovaly zelené lesy. byl známý hlas. ani jsem příliš
nerozhlížel,“ pokračoval, „byl jsem namontován vysoko často
se točila hlava.
Jak jsem šťasten, upevnili právě vedle tebe!“
„Námi již končí sekundární rozvodná sít,“ vysvětloval ra-
. Před chvílí jsem spadl tak odnesli sem.
„Soudím také tak,“ řekl. „Konečnětě opětvidím. Spěšně podíval
na sloup, který byl těsně nad ním, radostí zachvěl.
„Prvousi, bratře drahý!“ volal naň známý hlas sloupu a
nejstarší bratrů viděl, ženad ním napjat jeho milý Třetínek.“
„Neslyšel jsem žádnévolání,“ odpovídalpřekvapený Prvous.
Třetínek vesele usmíval kýval spokojeně hlavou.
Ale trpěl rád, vždyť teprve nyní spatřil, jej upevňují
právě těsně vedle bratra Třetínka, který se-radostně usmíval,
až slunci leskl jako zrcadlo.Prvous poslouchal, ale náhle sebou trhl. Zdálo mu, jako
by někdo shora volal. „Každý den
jsem tam díval, často jsem tebe volal, ale nikdy jsi mě
nezpozoroval.
„Třetínku!“ zajásal.
„Již nás neodloučí,“ řekl radostně Prvous. „Víš, bratříčku, tolik jsem tebe
myslil. Jak da—“
Zde byla jeho slova přerušena, neboť Prvous byl zvednut,
pak byl zaháknut nevelký Isolátor, který naň přátelsky
šklebil, okamžik již cítil, kterak jej lidé natahují, mu
v těle praskalo.
Pak lidé odešli oba bratři sebe láskou hleděli.
„Podívej, tam ono vedení, kde jsi byl,“ řekl
