Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Spěšně podíval
na sloup, který byl těsně nad ním, radostí zachvěl.
Ale trpěl rád, vždyť teprve nyní spatřil, jej upevňují
právě těsně vedle bratra Třetínka, který se-radostně usmíval,
až slunci leskl jako zrcadlo. Vždyt jsem stále viděl!“
Prvous naň podíval nechápavě. „Každý den
jsem tam díval, často jsem tebe volal, ale nikdy jsi mě
nezpozoroval.“
„Neslyšel jsem žádnévolání,“ odpovídalpřekvapený Prvous.
„Soudím také tak,“ řekl.
„Je příliš daleko, nemohl jsem slyšet.
„Jak to?“
Třetínek ukázal dáli, kde postupovaly zelené lesy.
„Podívej, tam ono vedení, kde jsi byl,“ řekl. byl známý hlas.Prvous poslouchal, ale náhle sebou trhl.
„Prvousi, bratře drahý!“ volal naň známý hlas sloupu a
nejstarší bratrů viděl, ženad ním napjat jeho milý Třetínek. ani jsem příliš
nerozhlížel,“ pokračoval, „byl jsem namontován vysoko často
se točila hlava.
Pak lidé odešli oba bratři sebe láskou hleděli.
„Třetínku!“ zajásal. Před chvílí jsem spadl tak odnesli sem.
„Již nás neodloučí,“ řekl radostně Prvous. „Konečnětě opětvidím.
Třetínek vesele usmíval kýval spokojeně hlavou.
Jak jsem šťasten, upevnili právě vedle tebe!“
„Námi již končí sekundární rozvodná sít,“ vysvětloval ra-
. Zdálo mu, jako
by někdo shora volal. Jak da—“
Zde byla jeho slova přerušena, neboť Prvous byl zvednut,
pak byl zaháknut nevelký Isolátor, který naň přátelsky
šklebil, okamžik již cítil, kterak jej lidé natahují, mu
v těle praskalo. „Víš, bratříčku, tolik jsem tebe
myslil
