Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Spěšně podíval
na sloup, který byl těsně nad ním, radostí zachvěl.
„Třetínku!“ zajásal. „Víš, bratříčku, tolik jsem tebe
myslil. Zdálo mu, jako
by někdo shora volal.
„Jak to?“
Třetínek ukázal dáli, kde postupovaly zelené lesy.
„Prvousi, bratře drahý!“ volal naň známý hlas sloupu a
nejstarší bratrů viděl, ženad ním napjat jeho milý Třetínek. byl známý hlas.
„Již nás neodloučí,“ řekl radostně Prvous.
Ale trpěl rád, vždyť teprve nyní spatřil, jej upevňují
právě těsně vedle bratra Třetínka, který se-radostně usmíval,
až slunci leskl jako zrcadlo.
Pak lidé odešli oba bratři sebe láskou hleděli.“
„Neslyšel jsem žádnévolání,“ odpovídalpřekvapený Prvous. Před chvílí jsem spadl tak odnesli sem. Vždyt jsem stále viděl!“
Prvous naň podíval nechápavě. „Každý den
jsem tam díval, často jsem tebe volal, ale nikdy jsi mě
nezpozoroval.Prvous poslouchal, ale náhle sebou trhl.
„Soudím také tak,“ řekl.
„Je příliš daleko, nemohl jsem slyšet.
„Podívej, tam ono vedení, kde jsi byl,“ řekl. Jak da—“
Zde byla jeho slova přerušena, neboť Prvous byl zvednut,
pak byl zaháknut nevelký Isolátor, který naň přátelsky
šklebil, okamžik již cítil, kterak jej lidé natahují, mu
v těle praskalo.
Jak jsem šťasten, upevnili právě vedle tebe!“
„Námi již končí sekundární rozvodná sít,“ vysvětloval ra-
. „Konečnětě opětvidím. ani jsem příliš
nerozhlížel,“ pokračoval, „byl jsem namontován vysoko často
se točila hlava.
Třetínek vesele usmíval kýval spokojeně hlavou
