Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Jak jsem šťasten, upevnili právě vedle tebe!“
„Námi již končí sekundární rozvodná sít,“ vysvětloval ra-
.
Pak lidé odešli oba bratři sebe láskou hleděli.“
„Neslyšel jsem žádnévolání,“ odpovídalpřekvapený Prvous. „Konečnětě opětvidím. Před chvílí jsem spadl tak odnesli sem. Zdálo mu, jako
by někdo shora volal. Spěšně podíval
na sloup, který byl těsně nad ním, radostí zachvěl.
„Prvousi, bratře drahý!“ volal naň známý hlas sloupu a
nejstarší bratrů viděl, ženad ním napjat jeho milý Třetínek.Prvous poslouchal, ale náhle sebou trhl. „Každý den
jsem tam díval, často jsem tebe volal, ale nikdy jsi mě
nezpozoroval.
„Třetínku!“ zajásal.
„Jak to?“
Třetínek ukázal dáli, kde postupovaly zelené lesy.
Ale trpěl rád, vždyť teprve nyní spatřil, jej upevňují
právě těsně vedle bratra Třetínka, který se-radostně usmíval,
až slunci leskl jako zrcadlo. byl známý hlas. Vždyt jsem stále viděl!“
Prvous naň podíval nechápavě.
„Soudím také tak,“ řekl.
Třetínek vesele usmíval kýval spokojeně hlavou.
„Již nás neodloučí,“ řekl radostně Prvous. „Víš, bratříčku, tolik jsem tebe
myslil.
„Je příliš daleko, nemohl jsem slyšet. Jak da—“
Zde byla jeho slova přerušena, neboť Prvous byl zvednut,
pak byl zaháknut nevelký Isolátor, který naň přátelsky
šklebil, okamžik již cítil, kterak jej lidé natahují, mu
v těle praskalo.
„Podívej, tam ono vedení, kde jsi byl,“ řekl. ani jsem příliš
nerozhlížel,“ pokračoval, „byl jsem namontován vysoko často
se točila hlava
