Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Pak lidé odešli oba bratři sebe láskou hleděli. Vždyt jsem stále viděl!“
Prvous naň podíval nechápavě.
„Již nás neodloučí,“ řekl radostně Prvous.
Ale trpěl rád, vždyť teprve nyní spatřil, jej upevňují
právě těsně vedle bratra Třetínka, který se-radostně usmíval,
až slunci leskl jako zrcadlo. Jak da—“
Zde byla jeho slova přerušena, neboť Prvous byl zvednut,
pak byl zaháknut nevelký Isolátor, který naň přátelsky
šklebil, okamžik již cítil, kterak jej lidé natahují, mu
v těle praskalo. Před chvílí jsem spadl tak odnesli sem.
Třetínek vesele usmíval kýval spokojeně hlavou. Zdálo mu, jako
by někdo shora volal.
Jak jsem šťasten, upevnili právě vedle tebe!“
„Námi již končí sekundární rozvodná sít,“ vysvětloval ra-
. Spěšně podíval
na sloup, který byl těsně nad ním, radostí zachvěl.
„Prvousi, bratře drahý!“ volal naň známý hlas sloupu a
nejstarší bratrů viděl, ženad ním napjat jeho milý Třetínek. „Každý den
jsem tam díval, často jsem tebe volal, ale nikdy jsi mě
nezpozoroval.
„Podívej, tam ono vedení, kde jsi byl,“ řekl.Prvous poslouchal, ale náhle sebou trhl.
„Třetínku!“ zajásal.
„Je příliš daleko, nemohl jsem slyšet.
„Jak to?“
Třetínek ukázal dáli, kde postupovaly zelené lesy. byl známý hlas. ani jsem příliš
nerozhlížel,“ pokračoval, „byl jsem namontován vysoko často
se točila hlava.“
„Neslyšel jsem žádnévolání,“ odpovídalpřekvapený Prvous.
„Soudím také tak,“ řekl. „Konečnětě opětvidím. „Víš, bratříčku, tolik jsem tebe
myslil
