Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Již nás neodloučí,“ řekl radostně Prvous.
„Třetínku!“ zajásal. „Víš, bratříčku, tolik jsem tebe
myslil. Před chvílí jsem spadl tak odnesli sem.
„Podívej, tam ono vedení, kde jsi byl,“ řekl.
Pak lidé odešli oba bratři sebe láskou hleděli.
Jak jsem šťasten, upevnili právě vedle tebe!“
„Námi již končí sekundární rozvodná sít,“ vysvětloval ra-
. Spěšně podíval
na sloup, který byl těsně nad ním, radostí zachvěl.
„Je příliš daleko, nemohl jsem slyšet.
„Prvousi, bratře drahý!“ volal naň známý hlas sloupu a
nejstarší bratrů viděl, ženad ním napjat jeho milý Třetínek. Jak da—“
Zde byla jeho slova přerušena, neboť Prvous byl zvednut,
pak byl zaháknut nevelký Isolátor, který naň přátelsky
šklebil, okamžik již cítil, kterak jej lidé natahují, mu
v těle praskalo. byl známý hlas.
„Jak to?“
Třetínek ukázal dáli, kde postupovaly zelené lesy.Prvous poslouchal, ale náhle sebou trhl. Vždyt jsem stále viděl!“
Prvous naň podíval nechápavě. „Konečnětě opětvidím. Zdálo mu, jako
by někdo shora volal. ani jsem příliš
nerozhlížel,“ pokračoval, „byl jsem namontován vysoko často
se točila hlava.“
„Neslyšel jsem žádnévolání,“ odpovídalpřekvapený Prvous.
Ale trpěl rád, vždyť teprve nyní spatřil, jej upevňují
právě těsně vedle bratra Třetínka, který se-radostně usmíval,
až slunci leskl jako zrcadlo.
Třetínek vesele usmíval kýval spokojeně hlavou. „Každý den
jsem tam díval, často jsem tebe volal, ale nikdy jsi mě
nezpozoroval.
„Soudím také tak,“ řekl
