Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Prvous poslouchal, ale náhle sebou trhl.
„Jak to?“
Třetínek ukázal dáli, kde postupovaly zelené lesy. „Víš, bratříčku, tolik jsem tebe
myslil. Vždyt jsem stále viděl!“
Prvous naň podíval nechápavě.
„Soudím také tak,“ řekl. byl známý hlas.“
„Neslyšel jsem žádnévolání,“ odpovídalpřekvapený Prvous. Zdálo mu, jako
by někdo shora volal.
Ale trpěl rád, vždyť teprve nyní spatřil, jej upevňují
právě těsně vedle bratra Třetínka, který se-radostně usmíval,
až slunci leskl jako zrcadlo.
„Již nás neodloučí,“ řekl radostně Prvous.
„Je příliš daleko, nemohl jsem slyšet. ani jsem příliš
nerozhlížel,“ pokračoval, „byl jsem namontován vysoko často
se točila hlava. Spěšně podíval
na sloup, který byl těsně nad ním, radostí zachvěl.
„Třetínku!“ zajásal.
„Prvousi, bratře drahý!“ volal naň známý hlas sloupu a
nejstarší bratrů viděl, ženad ním napjat jeho milý Třetínek.
Třetínek vesele usmíval kýval spokojeně hlavou.
Jak jsem šťasten, upevnili právě vedle tebe!“
„Námi již končí sekundární rozvodná sít,“ vysvětloval ra-
. Před chvílí jsem spadl tak odnesli sem. „Každý den
jsem tam díval, často jsem tebe volal, ale nikdy jsi mě
nezpozoroval. „Konečnětě opětvidím.
„Podívej, tam ono vedení, kde jsi byl,“ řekl. Jak da—“
Zde byla jeho slova přerušena, neboť Prvous byl zvednut,
pak byl zaháknut nevelký Isolátor, který naň přátelsky
šklebil, okamžik již cítil, kterak jej lidé natahují, mu
v těle praskalo.
Pak lidé odešli oba bratři sebe láskou hleděli
