Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Podívej, tam ono vedení, kde jsi byl,“ řekl.
„Prvousi, bratře drahý!“ volal naň známý hlas sloupu a
nejstarší bratrů viděl, ženad ním napjat jeho milý Třetínek. „Víš, bratříčku, tolik jsem tebe
myslil.“
„Neslyšel jsem žádnévolání,“ odpovídalpřekvapený Prvous.
Třetínek vesele usmíval kýval spokojeně hlavou.Prvous poslouchal, ale náhle sebou trhl. „Konečnětě opětvidím. Před chvílí jsem spadl tak odnesli sem. ani jsem příliš
nerozhlížel,“ pokračoval, „byl jsem namontován vysoko často
se točila hlava. Zdálo mu, jako
by někdo shora volal. „Každý den
jsem tam díval, často jsem tebe volal, ale nikdy jsi mě
nezpozoroval.
„Je příliš daleko, nemohl jsem slyšet.
Pak lidé odešli oba bratři sebe láskou hleděli.
„Třetínku!“ zajásal.
„Jak to?“
Třetínek ukázal dáli, kde postupovaly zelené lesy.
Ale trpěl rád, vždyť teprve nyní spatřil, jej upevňují
právě těsně vedle bratra Třetínka, který se-radostně usmíval,
až slunci leskl jako zrcadlo. Jak da—“
Zde byla jeho slova přerušena, neboť Prvous byl zvednut,
pak byl zaháknut nevelký Isolátor, který naň přátelsky
šklebil, okamžik již cítil, kterak jej lidé natahují, mu
v těle praskalo. Spěšně podíval
na sloup, který byl těsně nad ním, radostí zachvěl.
„Soudím také tak,“ řekl. Vždyt jsem stále viděl!“
Prvous naň podíval nechápavě. byl známý hlas.
Jak jsem šťasten, upevnili právě vedle tebe!“
„Námi již končí sekundární rozvodná sít,“ vysvětloval ra-
.
„Již nás neodloučí,“ řekl radostně Prvous
