Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Prvousi, bratře drahý!“ volal naň známý hlas sloupu a
nejstarší bratrů viděl, ženad ním napjat jeho milý Třetínek. Vždyt jsem stále viděl!“
Prvous naň podíval nechápavě.
„Již nás neodloučí,“ řekl radostně Prvous. „Víš, bratříčku, tolik jsem tebe
myslil. Před chvílí jsem spadl tak odnesli sem.
Třetínek vesele usmíval kýval spokojeně hlavou.“
„Neslyšel jsem žádnévolání,“ odpovídalpřekvapený Prvous.Prvous poslouchal, ale náhle sebou trhl.
Ale trpěl rád, vždyť teprve nyní spatřil, jej upevňují
právě těsně vedle bratra Třetínka, který se-radostně usmíval,
až slunci leskl jako zrcadlo.
„Je příliš daleko, nemohl jsem slyšet. „Konečnětě opětvidím.
„Jak to?“
Třetínek ukázal dáli, kde postupovaly zelené lesy. Spěšně podíval
na sloup, který byl těsně nad ním, radostí zachvěl.
„Podívej, tam ono vedení, kde jsi byl,“ řekl.
Jak jsem šťasten, upevnili právě vedle tebe!“
„Námi již končí sekundární rozvodná sít,“ vysvětloval ra-
. „Každý den
jsem tam díval, často jsem tebe volal, ale nikdy jsi mě
nezpozoroval. ani jsem příliš
nerozhlížel,“ pokračoval, „byl jsem namontován vysoko často
se točila hlava. Zdálo mu, jako
by někdo shora volal.
„Třetínku!“ zajásal. Jak da—“
Zde byla jeho slova přerušena, neboť Prvous byl zvednut,
pak byl zaháknut nevelký Isolátor, který naň přátelsky
šklebil, okamžik již cítil, kterak jej lidé natahují, mu
v těle praskalo.
„Soudím také tak,“ řekl. byl známý hlas.
Pak lidé odešli oba bratři sebe láskou hleděli
