Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Neslyšel jsem žádnévolání,“ odpovídalpřekvapený Prvous.
„Již nás neodloučí,“ řekl radostně Prvous. Zdálo mu, jako
by někdo shora volal. Vždyt jsem stále viděl!“
Prvous naň podíval nechápavě.
„Prvousi, bratře drahý!“ volal naň známý hlas sloupu a
nejstarší bratrů viděl, ženad ním napjat jeho milý Třetínek.
„Je příliš daleko, nemohl jsem slyšet.
Ale trpěl rád, vždyť teprve nyní spatřil, jej upevňují
právě těsně vedle bratra Třetínka, který se-radostně usmíval,
až slunci leskl jako zrcadlo. Před chvílí jsem spadl tak odnesli sem. „Každý den
jsem tam díval, často jsem tebe volal, ale nikdy jsi mě
nezpozoroval. byl známý hlas.
Jak jsem šťasten, upevnili právě vedle tebe!“
„Námi již končí sekundární rozvodná sít,“ vysvětloval ra-
. Spěšně podíval
na sloup, který byl těsně nad ním, radostí zachvěl.
„Soudím také tak,“ řekl. „Konečnětě opětvidím.
Pak lidé odešli oba bratři sebe láskou hleděli. ani jsem příliš
nerozhlížel,“ pokračoval, „byl jsem namontován vysoko často
se točila hlava.
Třetínek vesele usmíval kýval spokojeně hlavou.Prvous poslouchal, ale náhle sebou trhl.
„Podívej, tam ono vedení, kde jsi byl,“ řekl.
„Třetínku!“ zajásal.
„Jak to?“
Třetínek ukázal dáli, kde postupovaly zelené lesy. Jak da—“
Zde byla jeho slova přerušena, neboť Prvous byl zvednut,
pak byl zaháknut nevelký Isolátor, který naň přátelsky
šklebil, okamžik již cítil, kterak jej lidé natahují, mu
v těle praskalo. „Víš, bratříčku, tolik jsem tebe
myslil
