Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Třetínku!“ zajásal. Vždyt jsem stále viděl!“
Prvous naň podíval nechápavě. byl známý hlas. ani jsem příliš
nerozhlížel,“ pokračoval, „byl jsem namontován vysoko často
se točila hlava. „Konečnětě opětvidím. „Každý den
jsem tam díval, často jsem tebe volal, ale nikdy jsi mě
nezpozoroval. Jak da—“
Zde byla jeho slova přerušena, neboť Prvous byl zvednut,
pak byl zaháknut nevelký Isolátor, který naň přátelsky
šklebil, okamžik již cítil, kterak jej lidé natahují, mu
v těle praskalo.
„Je příliš daleko, nemohl jsem slyšet.Prvous poslouchal, ale náhle sebou trhl. Před chvílí jsem spadl tak odnesli sem.
„Již nás neodloučí,“ řekl radostně Prvous.
Jak jsem šťasten, upevnili právě vedle tebe!“
„Námi již končí sekundární rozvodná sít,“ vysvětloval ra-
.“
„Neslyšel jsem žádnévolání,“ odpovídalpřekvapený Prvous.
„Jak to?“
Třetínek ukázal dáli, kde postupovaly zelené lesy. Spěšně podíval
na sloup, který byl těsně nad ním, radostí zachvěl.
Ale trpěl rád, vždyť teprve nyní spatřil, jej upevňují
právě těsně vedle bratra Třetínka, který se-radostně usmíval,
až slunci leskl jako zrcadlo. „Víš, bratříčku, tolik jsem tebe
myslil.
Třetínek vesele usmíval kýval spokojeně hlavou.
„Podívej, tam ono vedení, kde jsi byl,“ řekl.
„Prvousi, bratře drahý!“ volal naň známý hlas sloupu a
nejstarší bratrů viděl, ženad ním napjat jeho milý Třetínek.
„Soudím také tak,“ řekl. Zdálo mu, jako
by někdo shora volal.
Pak lidé odešli oba bratři sebe láskou hleděli
