Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Pak lidé odešli oba bratři sebe láskou hleděli. „Víš, bratříčku, tolik jsem tebe
myslil. ani jsem příliš
nerozhlížel,“ pokračoval, „byl jsem namontován vysoko často
se točila hlava.Prvous poslouchal, ale náhle sebou trhl.
„Je příliš daleko, nemohl jsem slyšet.
Ale trpěl rád, vždyť teprve nyní spatřil, jej upevňují
právě těsně vedle bratra Třetínka, který se-radostně usmíval,
až slunci leskl jako zrcadlo.
„Jak to?“
Třetínek ukázal dáli, kde postupovaly zelené lesy. Jak da—“
Zde byla jeho slova přerušena, neboť Prvous byl zvednut,
pak byl zaháknut nevelký Isolátor, který naň přátelsky
šklebil, okamžik již cítil, kterak jej lidé natahují, mu
v těle praskalo. „Každý den
jsem tam díval, často jsem tebe volal, ale nikdy jsi mě
nezpozoroval. Vždyt jsem stále viděl!“
Prvous naň podíval nechápavě.
Třetínek vesele usmíval kýval spokojeně hlavou.
„Již nás neodloučí,“ řekl radostně Prvous. Zdálo mu, jako
by někdo shora volal.“
„Neslyšel jsem žádnévolání,“ odpovídalpřekvapený Prvous. Před chvílí jsem spadl tak odnesli sem. byl známý hlas. Spěšně podíval
na sloup, který byl těsně nad ním, radostí zachvěl.
„Prvousi, bratře drahý!“ volal naň známý hlas sloupu a
nejstarší bratrů viděl, ženad ním napjat jeho milý Třetínek.
Jak jsem šťasten, upevnili právě vedle tebe!“
„Námi již končí sekundární rozvodná sít,“ vysvětloval ra-
.
„Soudím také tak,“ řekl.
„Třetínku!“ zajásal.
„Podívej, tam ono vedení, kde jsi byl,“ řekl. „Konečnětě opětvidím
