Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Neslyšel jsem žádnévolání,“ odpovídalpřekvapený Prvous. byl známý hlas.
„Třetínku!“ zajásal. Zdálo mu, jako
by někdo shora volal. „Konečnětě opětvidím.
Třetínek vesele usmíval kýval spokojeně hlavou.
„Již nás neodloučí,“ řekl radostně Prvous.
„Je příliš daleko, nemohl jsem slyšet. Před chvílí jsem spadl tak odnesli sem.
„Prvousi, bratře drahý!“ volal naň známý hlas sloupu a
nejstarší bratrů viděl, ženad ním napjat jeho milý Třetínek.
Pak lidé odešli oba bratři sebe láskou hleděli. „Každý den
jsem tam díval, často jsem tebe volal, ale nikdy jsi mě
nezpozoroval.Prvous poslouchal, ale náhle sebou trhl.
Jak jsem šťasten, upevnili právě vedle tebe!“
„Námi již končí sekundární rozvodná sít,“ vysvětloval ra-
. Spěšně podíval
na sloup, který byl těsně nad ním, radostí zachvěl. Vždyt jsem stále viděl!“
Prvous naň podíval nechápavě. ani jsem příliš
nerozhlížel,“ pokračoval, „byl jsem namontován vysoko často
se točila hlava.
Ale trpěl rád, vždyť teprve nyní spatřil, jej upevňují
právě těsně vedle bratra Třetínka, který se-radostně usmíval,
až slunci leskl jako zrcadlo. „Víš, bratříčku, tolik jsem tebe
myslil. Jak da—“
Zde byla jeho slova přerušena, neboť Prvous byl zvednut,
pak byl zaháknut nevelký Isolátor, který naň přátelsky
šklebil, okamžik již cítil, kterak jej lidé natahují, mu
v těle praskalo.
„Podívej, tam ono vedení, kde jsi byl,“ řekl.
„Soudím také tak,“ řekl.
„Jak to?“
Třetínek ukázal dáli, kde postupovaly zelené lesy
