Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Soudím také tak,“ řekl. „Víš, bratříčku, tolik jsem tebe
myslil. Jak da—“
Zde byla jeho slova přerušena, neboť Prvous byl zvednut,
pak byl zaháknut nevelký Isolátor, který naň přátelsky
šklebil, okamžik již cítil, kterak jej lidé natahují, mu
v těle praskalo.
„Je příliš daleko, nemohl jsem slyšet.Prvous poslouchal, ale náhle sebou trhl.
Třetínek vesele usmíval kýval spokojeně hlavou.
Pak lidé odešli oba bratři sebe láskou hleděli. „Konečnětě opětvidím. Zdálo mu, jako
by někdo shora volal. Spěšně podíval
na sloup, který byl těsně nad ním, radostí zachvěl.
„Prvousi, bratře drahý!“ volal naň známý hlas sloupu a
nejstarší bratrů viděl, ženad ním napjat jeho milý Třetínek.
„Podívej, tam ono vedení, kde jsi byl,“ řekl.
„Třetínku!“ zajásal.
„Již nás neodloučí,“ řekl radostně Prvous. „Každý den
jsem tam díval, často jsem tebe volal, ale nikdy jsi mě
nezpozoroval. byl známý hlas.
„Jak to?“
Třetínek ukázal dáli, kde postupovaly zelené lesy. Vždyt jsem stále viděl!“
Prvous naň podíval nechápavě.
Ale trpěl rád, vždyť teprve nyní spatřil, jej upevňují
právě těsně vedle bratra Třetínka, který se-radostně usmíval,
až slunci leskl jako zrcadlo. Před chvílí jsem spadl tak odnesli sem.“
„Neslyšel jsem žádnévolání,“ odpovídalpřekvapený Prvous. ani jsem příliš
nerozhlížel,“ pokračoval, „byl jsem namontován vysoko často
se točila hlava.
Jak jsem šťasten, upevnili právě vedle tebe!“
„Námi již končí sekundární rozvodná sít,“ vysvětloval ra-
