Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Každý den
jsem tam díval, často jsem tebe volal, ale nikdy jsi mě
nezpozoroval.
„Soudím také tak,“ řekl.
Třetínek vesele usmíval kýval spokojeně hlavou. Jak da—“
Zde byla jeho slova přerušena, neboť Prvous byl zvednut,
pak byl zaháknut nevelký Isolátor, který naň přátelsky
šklebil, okamžik již cítil, kterak jej lidé natahují, mu
v těle praskalo.
Pak lidé odešli oba bratři sebe láskou hleděli. Vždyt jsem stále viděl!“
Prvous naň podíval nechápavě. „Víš, bratříčku, tolik jsem tebe
myslil. Spěšně podíval
na sloup, který byl těsně nad ním, radostí zachvěl. ani jsem příliš
nerozhlížel,“ pokračoval, „byl jsem namontován vysoko často
se točila hlava.
„Prvousi, bratře drahý!“ volal naň známý hlas sloupu a
nejstarší bratrů viděl, ženad ním napjat jeho milý Třetínek.
„Podívej, tam ono vedení, kde jsi byl,“ řekl.“
„Neslyšel jsem žádnévolání,“ odpovídalpřekvapený Prvous.
„Třetínku!“ zajásal.
„Již nás neodloučí,“ řekl radostně Prvous.Prvous poslouchal, ale náhle sebou trhl. Před chvílí jsem spadl tak odnesli sem.
Ale trpěl rád, vždyť teprve nyní spatřil, jej upevňují
právě těsně vedle bratra Třetínka, který se-radostně usmíval,
až slunci leskl jako zrcadlo.
„Jak to?“
Třetínek ukázal dáli, kde postupovaly zelené lesy.
Jak jsem šťasten, upevnili právě vedle tebe!“
„Námi již končí sekundární rozvodná sít,“ vysvětloval ra-
. byl známý hlas.
„Je příliš daleko, nemohl jsem slyšet. Zdálo mu, jako
by někdo shora volal. „Konečnětě opětvidím
