Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Soudím také tak,“ řekl.
„Podívej, tam ono vedení, kde jsi byl,“ řekl.
„Prvousi, bratře drahý!“ volal naň známý hlas sloupu a
nejstarší bratrů viděl, ženad ním napjat jeho milý Třetínek. Zdálo mu, jako
by někdo shora volal.“
„Neslyšel jsem žádnévolání,“ odpovídalpřekvapený Prvous. Před chvílí jsem spadl tak odnesli sem.
Jak jsem šťasten, upevnili právě vedle tebe!“
„Námi již končí sekundární rozvodná sít,“ vysvětloval ra-
. „Víš, bratříčku, tolik jsem tebe
myslil.
„Již nás neodloučí,“ řekl radostně Prvous. byl známý hlas.
Pak lidé odešli oba bratři sebe láskou hleděli. „Každý den
jsem tam díval, často jsem tebe volal, ale nikdy jsi mě
nezpozoroval. ani jsem příliš
nerozhlížel,“ pokračoval, „byl jsem namontován vysoko často
se točila hlava.
„Třetínku!“ zajásal.
„Jak to?“
Třetínek ukázal dáli, kde postupovaly zelené lesy. „Konečnětě opětvidím.
„Je příliš daleko, nemohl jsem slyšet.
Třetínek vesele usmíval kýval spokojeně hlavou.Prvous poslouchal, ale náhle sebou trhl. Spěšně podíval
na sloup, který byl těsně nad ním, radostí zachvěl.
Ale trpěl rád, vždyť teprve nyní spatřil, jej upevňují
právě těsně vedle bratra Třetínka, který se-radostně usmíval,
až slunci leskl jako zrcadlo. Vždyt jsem stále viděl!“
Prvous naň podíval nechápavě. Jak da—“
Zde byla jeho slova přerušena, neboť Prvous byl zvednut,
pak byl zaháknut nevelký Isolátor, který naň přátelsky
šklebil, okamžik již cítil, kterak jej lidé natahují, mu
v těle praskalo
