Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Rád bych vás něco zeptal, pane inženýre,“ řekl hoch
a muž Zakýval souhlasně hlavou.Škoda! Mohl jim pomstít. Tam
nebude tak napjat jako zde.
„Transformátor této budce budeme několik dní vymě
ňovat,“ slyšel inženýrův hlas, hovořící hochovi. „Tento je
poškozen, objednali jsme proto Drtinů nový. Sem dáme jiný drát. Již dálky viděl, dřevěné sloupy obci jsou
plny jemu podobných Drátů, někteří byli silnější, jiní slabší.
Ten přisvědčil. „Proč vlastně jsou vyso
kém napětí čtyři dráty?“
„Čtvrtý není tak nutný,“ odpovídal člověk, „je spíše cosi
jako bleskosvod. ošklivá věc.
Došli štíhlé zděné budce, která vypadala jako vysoký do
meček, řeči montéra usoudil, transformační budka. Vidíš také, není upevněn isolátorech,
69
.
A opět viděl hocha stojícího vedle inženýra.
„Potřebovali bychom kus drátu této síly zbytek vedení
sekundérky transformátoru,“ ozval jeden montérů po
hledem inženýra. Pak však zachvěl.
„Nuže, tento vám hodí,“ řekl. „Je stejný průřez. Proč
vlastně chtěl lidi usmrtit? VždyC konali jistě jen svou po
vinnost. Ne, již nikdy nespadne úmys
lem, aby někoho zabil! Vždyť mohl usmrtit toho měďáka,
kdyby naň byl padl, atenkroutivý tvor přece nic neudělal. Msta není správná, prolétlo mu
ještě hlavou. Pospěšte si,
aby vše bylo brzy opraveno. Kdyby usmrtil onou Elektřinou, jíž sloužil, jistě by
přišli jiní.“
Pak byl Prvous stočen velkého kotouče dva lidé jej od
nášeli vesnici. Asi náš osud, nás měděných Drátů, pomyslil
si malomyslně sklonil hlavu
