Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Škoda! Mohl jim pomstít. „Tento je
poškozen, objednali jsme proto Drtinů nový. „Je stejný průřez. Ne, již nikdy nespadne úmys
lem, aby někoho zabil! Vždyť mohl usmrtit toho měďáka,
kdyby naň byl padl, atenkroutivý tvor přece nic neudělal. ošklivá věc.
A opět viděl hocha stojícího vedle inženýra. Již dálky viděl, dřevěné sloupy obci jsou
plny jemu podobných Drátů, někteří byli silnější, jiní slabší. Vidíš také, není upevněn isolátorech,
69
.
„Nuže, tento vám hodí,“ řekl.“
Pak byl Prvous stočen velkého kotouče dva lidé jej od
nášeli vesnici.
„Transformátor této budce budeme několik dní vymě
ňovat,“ slyšel inženýrův hlas, hovořící hochovi. Pospěšte si,
aby vše bylo brzy opraveno.
Ten přisvědčil. Tam
nebude tak napjat jako zde. Asi náš osud, nás měděných Drátů, pomyslil
si malomyslně sklonil hlavu.
Došli štíhlé zděné budce, která vypadala jako vysoký do
meček, řeči montéra usoudil, transformační budka. Msta není správná, prolétlo mu
ještě hlavou. Sem dáme jiný drát. Kdyby usmrtil onou Elektřinou, jíž sloužil, jistě by
přišli jiní. „Proč vlastně jsou vyso
kém napětí čtyři dráty?“
„Čtvrtý není tak nutný,“ odpovídal člověk, „je spíše cosi
jako bleskosvod. Proč
vlastně chtěl lidi usmrtit? VždyC konali jistě jen svou po
vinnost.“
„Rád bych vás něco zeptal, pane inženýre,“ řekl hoch
a muž Zakýval souhlasně hlavou. Pak však zachvěl.
„Potřebovali bychom kus drátu této síly zbytek vedení
sekundérky transformátoru,“ ozval jeden montérů po
hledem inženýra
