Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Pospěšte si,
aby vše bylo brzy opraveno.
„Transformátor této budce budeme několik dní vymě
ňovat,“ slyšel inženýrův hlas, hovořící hochovi. Ne, již nikdy nespadne úmys
lem, aby někoho zabil! Vždyť mohl usmrtit toho měďáka,
kdyby naň byl padl, atenkroutivý tvor přece nic neudělal.
A opět viděl hocha stojícího vedle inženýra.“
„Rád bych vás něco zeptal, pane inženýre,“ řekl hoch
a muž Zakýval souhlasně hlavou. „Je stejný průřez. Asi náš osud, nás měděných Drátů, pomyslil
si malomyslně sklonil hlavu. Msta není správná, prolétlo mu
ještě hlavou. Proč
vlastně chtěl lidi usmrtit? VždyC konali jistě jen svou po
vinnost.
„Potřebovali bychom kus drátu této síly zbytek vedení
sekundérky transformátoru,“ ozval jeden montérů po
hledem inženýra. „Tento je
poškozen, objednali jsme proto Drtinů nový. Kdyby usmrtil onou Elektřinou, jíž sloužil, jistě by
přišli jiní. „Proč vlastně jsou vyso
kém napětí čtyři dráty?“
„Čtvrtý není tak nutný,“ odpovídal člověk, „je spíše cosi
jako bleskosvod.
Ten přisvědčil. Již dálky viděl, dřevěné sloupy obci jsou
plny jemu podobných Drátů, někteří byli silnější, jiní slabší. ošklivá věc. Pak však zachvěl. Sem dáme jiný drát.
Došli štíhlé zděné budce, která vypadala jako vysoký do
meček, řeči montéra usoudil, transformační budka.
„Nuže, tento vám hodí,“ řekl. Vidíš také, není upevněn isolátorech,
69
.Škoda! Mohl jim pomstít. Tam
nebude tak napjat jako zde.“
Pak byl Prvous stočen velkého kotouče dva lidé jej od
nášeli vesnici
