Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
A opět viděl hocha stojícího vedle inženýra. „Je stejný průřez.
„Transformátor této budce budeme několik dní vymě
ňovat,“ slyšel inženýrův hlas, hovořící hochovi. ošklivá věc. Proč
vlastně chtěl lidi usmrtit? VždyC konali jistě jen svou po
vinnost. Ne, již nikdy nespadne úmys
lem, aby někoho zabil! Vždyť mohl usmrtit toho měďáka,
kdyby naň byl padl, atenkroutivý tvor přece nic neudělal. Pak však zachvěl.
Ten přisvědčil.
Došli štíhlé zděné budce, která vypadala jako vysoký do
meček, řeči montéra usoudil, transformační budka.Škoda! Mohl jim pomstít. Asi náš osud, nás měděných Drátů, pomyslil
si malomyslně sklonil hlavu. Již dálky viděl, dřevěné sloupy obci jsou
plny jemu podobných Drátů, někteří byli silnější, jiní slabší.
„Potřebovali bychom kus drátu této síly zbytek vedení
sekundérky transformátoru,“ ozval jeden montérů po
hledem inženýra. Sem dáme jiný drát.“
„Rád bych vás něco zeptal, pane inženýre,“ řekl hoch
a muž Zakýval souhlasně hlavou. „Tento je
poškozen, objednali jsme proto Drtinů nový. „Proč vlastně jsou vyso
kém napětí čtyři dráty?“
„Čtvrtý není tak nutný,“ odpovídal člověk, „je spíše cosi
jako bleskosvod. Pospěšte si,
aby vše bylo brzy opraveno.“
Pak byl Prvous stočen velkého kotouče dva lidé jej od
nášeli vesnici.
„Nuže, tento vám hodí,“ řekl. Kdyby usmrtil onou Elektřinou, jíž sloužil, jistě by
přišli jiní. Tam
nebude tak napjat jako zde. Msta není správná, prolétlo mu
ještě hlavou. Vidíš také, není upevněn isolátorech,
69
