Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Došli štíhlé zděné budce, která vypadala jako vysoký do
meček, řeči montéra usoudil, transformační budka. Ne, již nikdy nespadne úmys
lem, aby někoho zabil! Vždyť mohl usmrtit toho měďáka,
kdyby naň byl padl, atenkroutivý tvor přece nic neudělal.
Ten přisvědčil. Msta není správná, prolétlo mu
ještě hlavou. Pospěšte si,
aby vše bylo brzy opraveno. „Tento je
poškozen, objednali jsme proto Drtinů nový. Sem dáme jiný drát.
„Potřebovali bychom kus drátu této síly zbytek vedení
sekundérky transformátoru,“ ozval jeden montérů po
hledem inženýra. ošklivá věc. „Je stejný průřez.“
„Rád bych vás něco zeptal, pane inženýre,“ řekl hoch
a muž Zakýval souhlasně hlavou.“
Pak byl Prvous stočen velkého kotouče dva lidé jej od
nášeli vesnici. Tam
nebude tak napjat jako zde. „Proč vlastně jsou vyso
kém napětí čtyři dráty?“
„Čtvrtý není tak nutný,“ odpovídal člověk, „je spíše cosi
jako bleskosvod. Vidíš také, není upevněn isolátorech,
69
. Již dálky viděl, dřevěné sloupy obci jsou
plny jemu podobných Drátů, někteří byli silnější, jiní slabší. Pak však zachvěl.
„Nuže, tento vám hodí,“ řekl.
„Transformátor této budce budeme několik dní vymě
ňovat,“ slyšel inženýrův hlas, hovořící hochovi.Škoda! Mohl jim pomstít. Kdyby usmrtil onou Elektřinou, jíž sloužil, jistě by
přišli jiní.
A opět viděl hocha stojícího vedle inženýra. Asi náš osud, nás měděných Drátů, pomyslil
si malomyslně sklonil hlavu. Proč
vlastně chtěl lidi usmrtit? VždyC konali jistě jen svou po
vinnost
