Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Je stejný průřez.
„Potřebovali bychom kus drátu této síly zbytek vedení
sekundérky transformátoru,“ ozval jeden montérů po
hledem inženýra. Vidíš také, není upevněn isolátorech,
69
.“
Pak byl Prvous stočen velkého kotouče dva lidé jej od
nášeli vesnici.“
„Rád bych vás něco zeptal, pane inženýre,“ řekl hoch
a muž Zakýval souhlasně hlavou. Msta není správná, prolétlo mu
ještě hlavou. Pak však zachvěl. Již dálky viděl, dřevěné sloupy obci jsou
plny jemu podobných Drátů, někteří byli silnější, jiní slabší. „Tento je
poškozen, objednali jsme proto Drtinů nový.
A opět viděl hocha stojícího vedle inženýra. Pospěšte si,
aby vše bylo brzy opraveno.
Ten přisvědčil.
„Nuže, tento vám hodí,“ řekl. Kdyby usmrtil onou Elektřinou, jíž sloužil, jistě by
přišli jiní. Sem dáme jiný drát. Proč
vlastně chtěl lidi usmrtit? VždyC konali jistě jen svou po
vinnost.
Došli štíhlé zděné budce, která vypadala jako vysoký do
meček, řeči montéra usoudil, transformační budka. Tam
nebude tak napjat jako zde.
„Transformátor této budce budeme několik dní vymě
ňovat,“ slyšel inženýrův hlas, hovořící hochovi. ošklivá věc. Asi náš osud, nás měděných Drátů, pomyslil
si malomyslně sklonil hlavu. „Proč vlastně jsou vyso
kém napětí čtyři dráty?“
„Čtvrtý není tak nutný,“ odpovídal člověk, „je spíše cosi
jako bleskosvod.Škoda! Mohl jim pomstít. Ne, již nikdy nespadne úmys
lem, aby někoho zabil! Vždyť mohl usmrtit toho měďáka,
kdyby naň byl padl, atenkroutivý tvor přece nic neudělal
