Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Potřebovali bychom kus drátu této síly zbytek vedení
sekundérky transformátoru,“ ozval jeden montérů po
hledem inženýra. „Tento je
poškozen, objednali jsme proto Drtinů nový. „Proč vlastně jsou vyso
kém napětí čtyři dráty?“
„Čtvrtý není tak nutný,“ odpovídal člověk, „je spíše cosi
jako bleskosvod.
Ten přisvědčil.
A opět viděl hocha stojícího vedle inženýra.
Došli štíhlé zděné budce, která vypadala jako vysoký do
meček, řeči montéra usoudil, transformační budka. Proč
vlastně chtěl lidi usmrtit? VždyC konali jistě jen svou po
vinnost.“
Pak byl Prvous stočen velkého kotouče dva lidé jej od
nášeli vesnici. Již dálky viděl, dřevěné sloupy obci jsou
plny jemu podobných Drátů, někteří byli silnější, jiní slabší. Pak však zachvěl. Pospěšte si,
aby vše bylo brzy opraveno. Asi náš osud, nás měděných Drátů, pomyslil
si malomyslně sklonil hlavu.Škoda! Mohl jim pomstít. Sem dáme jiný drát.“
„Rád bych vás něco zeptal, pane inženýre,“ řekl hoch
a muž Zakýval souhlasně hlavou. Tam
nebude tak napjat jako zde. Msta není správná, prolétlo mu
ještě hlavou.
„Nuže, tento vám hodí,“ řekl.
„Transformátor této budce budeme několik dní vymě
ňovat,“ slyšel inženýrův hlas, hovořící hochovi. ošklivá věc. Vidíš také, není upevněn isolátorech,
69
. Kdyby usmrtil onou Elektřinou, jíž sloužil, jistě by
přišli jiní. „Je stejný průřez. Ne, již nikdy nespadne úmys
lem, aby někoho zabil! Vždyť mohl usmrtit toho měďáka,
kdyby naň byl padl, atenkroutivý tvor přece nic neudělal
