Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Prvous ním chvíli pohlížel. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud.“
Měďák vrtěl hlavou. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa.
68
. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval.
Přicházející montéři jej vyrušili snění. „Ale neplet si
mě Drátem.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil.
Pak však pochopil. Kdybych tak mohl, pomyslil si.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.„Neurážej!“ křikl něho Prvous. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem
