Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Přicházející montéři jej vyrušili snění.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici. „Ale neplet si
mě Drátem. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně.
68
. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky.
Pak však pochopil.
Prvous ním chvíli pohlížel.„Neurážej!“ křikl něho Prvous. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous.“
Měďák vrtěl hlavou.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. Kdybych tak mohl, pomyslil si. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud
