Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud.
Prvous ním chvíli pohlížel. Kdybych tak mohl, pomyslil si.“
Měďák vrtěl hlavou.„Neurážej!“ křikl něho Prvous. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát.
68
.
Pak však pochopil. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“. „Ale neplet si
mě Drátem. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous.
Přicházející montéři jej vyrušili snění. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat
