Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky.
Pak však pochopil. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně.
68
. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit. Kdybych tak mohl, pomyslil si. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous.„Neurážej!“ křikl něho Prvous.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“.
Přicházející montéři jej vyrušili snění. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem. „Ale neplet si
mě Drátem. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.“
Měďák vrtěl hlavou.
Prvous ním chvíli pohlížel.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil
