Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous.„Neurážej!“ křikl něho Prvous. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud.
Prvous ním chvíli pohlížel.
68
. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. Kdybych tak mohl, pomyslil si.“
Měďák vrtěl hlavou. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky.
Pak však pochopil. „Ale neplet si
mě Drátem.
Přicházející montéři jej vyrušili snění. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat
