Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.“
Měďák vrtěl hlavou. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“.
Přicházející montéři jej vyrušili snění. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous.
Prvous ním chvíli pohlížel. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit. Kdybych tak mohl, pomyslil si.„Neurážej!“ křikl něho Prvous. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi. „Ale neplet si
mě Drátem. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil.
Pak však pochopil.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát.
68
