Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous. „Ale neplet si
mě Drátem. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval.“
Měďák vrtěl hlavou. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval.
68
. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous.
Přicházející montéři jej vyrušili snění. Kdybych tak mohl, pomyslil si.
Prvous ním chvíli pohlížel.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.„Neurážej!“ křikl něho Prvous. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát.
Pak však pochopil
