Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Neurážej!“ křikl něho Prvous.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil.
Prvous ním chvíli pohlížel. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval.
Pak však pochopil.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud.
68
. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.
Přicházející montéři jej vyrušili snění. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky. Kdybych tak mohl, pomyslil si. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici. „Ale neplet si
mě Drátem.“
Měďák vrtěl hlavou. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně