Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud. Kdybych tak mohl, pomyslil si. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa.
Prvous ním chvíli pohlížel. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.
Pak však pochopil.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil.
68
. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky. „Ale neplet si
mě Drátem. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous.„Neurážej!“ křikl něho Prvous.
Přicházející montéři jej vyrušili snění. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici.“
Měďák vrtěl hlavou. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous
