Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval.
68
.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. „Ale neplet si
mě Drátem.„Neurážej!“ křikl něho Prvous.
Pak však pochopil. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici. Kdybych tak mohl, pomyslil si.
Přicházející montéři jej vyrušili snění. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně.“
Měďák vrtěl hlavou. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud.
Prvous ním chvíli pohlížel. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous
