Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Prvous ním chvíli pohlížel.
68
.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous.“
Měďák vrtěl hlavou. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát. Kdybych tak mohl, pomyslil si. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil. „Ale neplet si
mě Drátem. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit.
Přicházející montéři jej vyrušili snění. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“.
Pak však pochopil.„Neurážej!“ křikl něho Prvous
