Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Neurážej!“ křikl něho Prvous.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil.
Pak však pochopil.
Prvous ním chvíli pohlížel.
Přicházející montéři jej vyrušili snění.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici.“
Měďák vrtěl hlavou. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky.
68
. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud. „Ale neplet si
mě Drátem. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval. Kdybych tak mohl, pomyslil si.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval