Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Kdybych tak mohl, pomyslil si.„Neurážej!“ křikl něho Prvous.
Pak však pochopil.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous.
Přicházející montéři jej vyrušili snění. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.“
Měďák vrtěl hlavou.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous.
Prvous ním chvíli pohlížel.
68
. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat. „Ale neplet si
mě Drátem
