Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Pak však pochopil. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. Kdybych tak mohl, pomyslil si. „Ale neplet si
mě Drátem.„Neurážej!“ křikl něho Prvous. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat.“
Měďák vrtěl hlavou. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně.
68
.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval.
Přicházející montéři jej vyrušili snění.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit.
Prvous ním chvíli pohlížel
