Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud.
Přicházející montéři jej vyrušili snění.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous. „Ale neplet si
mě Drátem.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. Kdybych tak mohl, pomyslil si.“
Měďák vrtěl hlavou. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“.
Pak však pochopil.„Neurážej!“ křikl něho Prvous. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous.
Prvous ním chvíli pohlížel. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi.
68
. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat
