Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval.
Prvous ním chvíli pohlížel. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky.
Přicházející montéři jej vyrušili snění. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat.
68
. „Ale neplet si
mě Drátem. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem.
Pak však pochopil.“
Měďák vrtěl hlavou. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil.„Neurážej!“ křikl něho Prvous.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. Kdybych tak mohl, pomyslil si.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous
