Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Prvous ním chvíli pohlížel. Kdybych tak mohl, pomyslil si.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. „Ale neplet si
mě Drátem.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“.
68
.
Přicházející montéři jej vyrušili snění.
Pak však pochopil.„Neurážej!“ křikl něho Prvous. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud.“
Měďák vrtěl hlavou.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně
