Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
Měďák vrtěl hlavou. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky.
Prvous ním chvíli pohlížel. „Ale neplet si
mě Drátem.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat.
68
.
Pak však pochopil.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous.„Neurážej!“ křikl něho Prvous. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi.
Přicházející montéři jej vyrušili snění. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi. Kdybych tak mohl, pomyslil si. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit
