Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Nevěděl by,
na kterou stranu pustit.
Přicházející montéři jej vyrušili snění.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“.
68
.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil. Kdybych tak mohl, pomyslil si. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky.
Pak však pochopil. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát.“
Měďák vrtěl hlavou. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici.
Prvous ním chvíli pohlížel. „Ale neplet si
mě Drátem. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi.„Neurážej!“ křikl něho Prvous. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi
