Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici.
Přicházející montéři jej vyrušili snění. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil.“
Měďák vrtěl hlavou. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit.
68
. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně.
Prvous ním chvíli pohlížel.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous.„Neurážej!“ křikl něho Prvous. Kdybych tak mohl, pomyslil si. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky.
Pak však pochopil. „Ale neplet si
mě Drátem. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval
