Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
Měďák vrtěl hlavou. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat.
68
. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit.„Neurážej!“ křikl něho Prvous.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil.
Přicházející montéři jej vyrušili snění. „Ale neplet si
mě Drátem. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“. Kdybych tak mohl, pomyslil si. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát.
Pak však pochopil.
Prvous ním chvíli pohlížel. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous
