Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně. „Ale neplet si
mě Drátem.“
Měďák vrtěl hlavou. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.
68
.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici.
Přicházející montéři jej vyrušili snění.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat.
Pak však pochopil.
Prvous ním chvíli pohlížel.„Neurážej!“ křikl něho Prvous.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous. Kdybych tak mohl, pomyslil si. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval
