Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud. „Ale neplet si
mě Drátem.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát.
Pak však pochopil.“
Měďák vrtěl hlavou. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.
Přicházející montéři jej vyrušili snění. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“.„Neurážej!“ křikl něho Prvous.
Prvous ním chvíli pohlížel. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa.
68
. Kdybych tak mohl, pomyslil si. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous
