Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Neurážej!“ křikl něho Prvous. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem.
Pak však pochopil.“
Měďák vrtěl hlavou. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi.
68
. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně.
Prvous ním chvíli pohlížel.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval. „Ale neplet si
mě Drátem. Kdybych tak mohl, pomyslil si. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat.
Přicházející montéři jej vyrušili snění
