Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
68
. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem.
Prvous ním chvíli pohlížel.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil.
Přicházející montéři jej vyrušili snění.„Neurážej!“ křikl něho Prvous. „Ale neplet si
mě Drátem. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval.
Pak však pochopil.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous.“
Měďák vrtěl hlavou. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. Kdybych tak mohl, pomyslil si
