Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Ale neplet si
mě Drátem. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem.„Neurážej!“ křikl něho Prvous.
68
.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi.
Pak však pochopil.“
Měďák vrtěl hlavou. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“.
Prvous ním chvíli pohlížel.
Přicházející montéři jej vyrušili snění.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi. Kdybych tak mohl, pomyslil si.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky
