Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Ale neplet si
mě Drátem. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“.
68
. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.
Pak však pochopil.„Neurážej!“ křikl něho Prvous. Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud.
Přicházející montéři jej vyrušili snění. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem. Kdybych tak mohl, pomyslil si.
Prvous ním chvíli pohlížel.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa.“
Měďák vrtěl hlavou.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous
