Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Ano,
Zcela určitě, vždyt ten inženýr přece poslal před chvílí jednoho
Z montérů, aby přerušil proud.
Prvous ním chvíli pohlížel. Kdybych tak mohl, pomyslil si.“
Měďák vrtěl hlavou.
„Víš, vlastně ani nejsem had,“ vysvětloval. Nevěděl by,
na kterou stranu pustit.
Přicházející montéři jej vyrušili snění. VždyC nyní již necítil svých kovových
žilách ono proudění domyslil si, proud byl vypjat. „Každý sice
má hada, ale slyšel jsem jednou vykládat nějakého pro
fesora byl svými žáky výletě spatřil ne
patřím mezi hady, nýbrž mezi ještěrky.„Neurážej!“ křikl něho Prvous.
„Spíše jsem však podoben hadu,“ brouklještě slepýš spěšně
se pak odplazil. „Ale neplet si
mě Drátem. Líbilo mu, jak měďák
pohyboval. „Viděl jsem je
někdy pod sebou, když jsem ještě visel této šibenici. „VždyC jsi jako kus
drátu mědi.“
„Ty jsi tedy had?“ divil Prvous.“
„Ještěrky znám,“ kýval souhlas Prvous.“
Ukázal nahoru stožár, kde nyní chyběl jeden Drát.
Pak však pochopil. Jak bych po
spíšil odtud vyhledal své bratry!
Kdovíkde jim konec, pomyslil však smutně. „Vždyt jsi mědi, ale
nemohu pochopit, proč máš ústa.
68
. Jsem had, lidé říkají slepýš, venkově nej
častěji měďák, protože mám barvu mědi. Jíš?“
„Jistě, jím,“ zasmál divný kus „drátu“. Byl hrubě uchopen,
bylo jím smýkáno nemohl pochopit, proč nejsou všichni, kteří
se nyní dotýkali, zabiti onou Elektřinou, která prochází
jeho kovovým tělem
