Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Herdek!“ vyhrkl.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu. „Elektřiny mnoho druhů.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty. již zkoušeli.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí. Prvousově těle to
létalo jako blesky. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil. Nepo
chopíš, jak proháněli.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor. Byli pro
raženi při zkoušce. Vytřeštil oči.
Už zde Elektřina.“
„Nuže, dnes teprve poznáš. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné
