Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali.“
„Nuže, dnes teprve poznáš. Prvousově těle to
létalo jako blesky. Nepo
chopíš, jak proháněli. Byli pro
raženi při zkoušce. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá. Vytřeštil oči. již zkoušeli.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty.
„Herdek!“ vyhrkl.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal.
Už zde Elektřina.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor. „Elektřiny mnoho druhů. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho
