Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu. Prvousově těle to
létalo jako blesky. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho. již zkoušeli.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl.
Už zde Elektřina.“
„Nuže, dnes teprve poznáš. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá.
„Herdek!“ vyhrkl. Nepo
chopíš, jak proháněli.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle. „Elektřiny mnoho druhů. Byli pro
raženi při zkoušce. Vytřeštil oči.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas
