Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
. Vytřeštil oči.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas.
„Herdek!“ vyhrkl.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu. Nepo
chopíš, jak proháněli.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil.“
„Nuže, dnes teprve poznáš.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle. Prvousově těle to
létalo jako blesky.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl. již zkoušeli.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor. „Elektřiny mnoho druhů.
Už zde Elektřina. Byli pro
raženi při zkoušce. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné
