Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal. Nepo
chopíš, jak proháněli.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor.
Už zde Elektřina.
„Herdek!“ vyhrkl.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí. Byli pro
raženi při zkoušce. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho.“
„Nuže, dnes teprve poznáš. Vytřeštil oči. již zkoušeli. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor. Prvousově těle to
létalo jako blesky. „Elektřiny mnoho druhů.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu