Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Prvousově těle to
létalo jako blesky. Vytřeštil oči. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
.“
„Nuže, dnes teprve poznáš.
Už zde Elektřina. Nepo
chopíš, jak proháněli.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor.
„Herdek!“ vyhrkl. již zkoušeli.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá. „Elektřiny mnoho druhů.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal. Byli pro
raženi při zkoušce. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné
