Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl.“
„Nuže, dnes teprve poznáš. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas. Vytřeštil oči.
Už zde Elektřina.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil. „Elektřiny mnoho druhů.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul. již zkoušeli.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal. Nepo
chopíš, jak proháněli. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali. Prvousově těle to
létalo jako blesky. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu.
„Herdek!“ vyhrkl. Byli pro
raženi při zkoušce
