Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Vytřeštil oči.
„Herdek!“ vyhrkl. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal. „Elektřiny mnoho druhů.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil.
Už zde Elektřina. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor. Nepo
chopíš, jak proháněli. Prvousově těle to
létalo jako blesky. již zkoušeli.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl.“
„Nuže, dnes teprve poznáš. Byli pro
raženi při zkoušce. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali
