Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Vytřeštil oči. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal. Byli pro
raženi při zkoušce. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
. Prvousově těle to
létalo jako blesky.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné. „Elektřiny mnoho druhů.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu.“
„Nuže, dnes teprve poznáš. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá.
Už zde Elektřina. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle. Nepo
chopíš, jak proháněli.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor.
„Herdek!“ vyhrkl.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil. již zkoušeli
