Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Byli pro
raženi při zkoušce. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor. Nepo
chopíš, jak proháněli.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
.
Už zde Elektřina.“
„Nuže, dnes teprve poznáš.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor. Vytřeštil oči.
„Herdek!“ vyhrkl.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas. již zkoušeli. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali. „Elektřiny mnoho druhů. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné. Prvousově těle to
létalo jako blesky.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl
