Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu.
Už zde Elektřina. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné. „Elektřiny mnoho druhů.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí. již zkoušeli. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl. Byli pro
raženi při zkoušce. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali. Vytřeštil oči. Prvousově těle to
létalo jako blesky. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul. Nepo
chopíš, jak proháněli.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas.
„Herdek!“ vyhrkl.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle.“
„Nuže, dnes teprve poznáš.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
