Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Elektřiny mnoho druhů. Vytřeštil oči. Prvousově těle to
létalo jako blesky.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho. již zkoušeli.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné.
„Herdek!“ vyhrkl. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí. Nepo
chopíš, jak proháněli.
Už zde Elektřina.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul. Byli pro
raženi při zkoušce.“
„Nuže, dnes teprve poznáš. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu
