Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor. Byli pro
raženi při zkoušce. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné. Prvousově těle to
létalo jako blesky.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
.
Už zde Elektřina. „Elektřiny mnoho druhů. již zkoušeli. Vytřeštil oči. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali.“
„Nuže, dnes teprve poznáš.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu. Nepo
chopíš, jak proháněli.
„Herdek!“ vyhrkl
