Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho.
„Herdek!“ vyhrkl.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu. Prvousově těle to
létalo jako blesky. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné. Byli pro
raženi při zkoušce. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle. Vytřeštil oči. již zkoušeli.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas. Nepo
chopíš, jak proháněli. „Elektřiny mnoho druhů.“
„Nuže, dnes teprve poznáš.
Už zde Elektřina.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor
