Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Herdek!“ vyhrkl. Vytřeštil oči.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty.
Už zde Elektřina. Nepo
chopíš, jak proháněli.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné. „Elektřiny mnoho druhů. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor. Byli pro
raženi při zkoušce.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil.“
„Nuže, dnes teprve poznáš. již zkoušeli. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá. Prvousově těle to
létalo jako blesky.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu
