Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
.
Už zde Elektřina.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor.
„Herdek!“ vyhrkl.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu. Byli pro
raženi při zkoušce. Prvousově těle to
létalo jako blesky. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné. Vytřeštil oči. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor.“
„Nuže, dnes teprve poznáš. Nepo
chopíš, jak proháněli. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas. již zkoušeli. „Elektřiny mnoho druhů.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal
