Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali. Nepo
chopíš, jak proháněli.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí. již zkoušeli.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné. Vytřeštil oči.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor.
„Herdek!“ vyhrkl.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty. Byli pro
raženi při zkoušce.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil.“
„Nuže, dnes teprve poznáš.
Už zde Elektřina. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul. Prvousově těle to
létalo jako blesky. „Elektřiny mnoho druhů.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho
