Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas. Nepo
chopíš, jak proháněli. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné. Vytřeštil oči. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty. „Elektřiny mnoho druhů. Byli pro
raženi při zkoušce. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor. Prvousově těle to
létalo jako blesky. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle.“
„Nuže, dnes teprve poznáš. již zkoušeli.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor.
„Herdek!“ vyhrkl.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal.
Už zde Elektřina.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu
