Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil.“
„Nuže, dnes teprve poznáš. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl. Byli pro
raženi při zkoušce.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí. Nepo
chopíš, jak proháněli. Vytřeštil oči.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor. již zkoušeli. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul.
„Herdek!“ vyhrkl. „Elektřiny mnoho druhů.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho. Prvousově těle to
létalo jako blesky. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu.
Už zde Elektřina.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal
