Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné. Nepo
chopíš, jak proháněli.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul. „Elektřiny mnoho druhů.
„Herdek!“ vyhrkl.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali. Vytřeštil oči.
Už zde Elektřina.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor. Prvousově těle to
létalo jako blesky. již zkoušeli.“
„Nuže, dnes teprve poznáš. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho. Byli pro
raženi při zkoušce. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu
