Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Vytřeštil oči.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil. již zkoušeli.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor.
Už zde Elektřina.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho. Prvousově těle to
létalo jako blesky.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty. „Elektřiny mnoho druhů. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali. Nepo
chopíš, jak proháněli.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl. Byli pro
raženi při zkoušce.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí.
„Herdek!“ vyhrkl.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu.“
„Nuže, dnes teprve poznáš. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá
