Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné. Nepo
chopíš, jak proháněli.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí.
„Herdek!“ vyhrkl. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá. Byli pro
raženi při zkoušce. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul. Vytřeštil oči. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu.
Už zde Elektřina. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty. „Elektřiny mnoho druhů.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor. Prvousově těle to
létalo jako blesky.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
.“
„Nuže, dnes teprve poznáš. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali. již zkoušeli
