Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul. „Elektřiny mnoho druhů. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl.“
„Nuže, dnes teprve poznáš. již zkoušeli. Byli pro
raženi při zkoušce.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor.
„Herdek!“ vyhrkl.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal. Vytřeštil oči.
Už zde Elektřina. Prvousově těle to
létalo jako blesky.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
. Nepo
chopíš, jak proháněli. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor
