Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Nepo
chopíš, jak proháněli. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá.“
„Nuže, dnes teprve poznáš. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty. Byli pro
raženi při zkoušce.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí. „Elektřiny mnoho druhů. Prvousově těle to
létalo jako blesky. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl. již zkoušeli. Vytřeštil oči.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal.
„Herdek!“ vyhrkl.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor.
Už zde Elektřina
