Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí. Nepo
chopíš, jak proháněli.
Už zde Elektřina.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor.
„Herdek!“ vyhrkl.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné. již zkoušeli. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul. Prvousově těle to
létalo jako blesky.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
.“
„Nuže, dnes teprve poznáš. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty. Byli pro
raženi při zkoušce. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl. „Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho. „Elektřiny mnoho druhů. Vytřeštil oči. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas
