Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
přece nevidíš. Byl spálen jako škvarek. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.
„Co jsi řekl?“ ptal se.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit. „Chci
spat. Jako bleskem.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.
Pootočil Isolátoru. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě.
„Pak byl tanec,“ řekl.“
Ale Prvous neposlouchal.“
Prvous vrtěl hlavou.
Isolátor zašklebil. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli. Beznadějena návrat svým bratřím.“
Prvous mlčel. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal
