Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Beznadějena návrat svým bratřím. Byl spálen jako škvarek. „Chci
spat. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.
Isolátor zašklebil.“
Prvous vrtěl hlavou. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit.“
Ale Prvous neposlouchal.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů.přece nevidíš. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě.
Pootočil Isolátoru.
„Co jsi řekl?“ ptal se. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé.“
Prvous mlčel.
„Pak byl tanec,“ řekl. Jako bleskem.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn