Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Chci
spat.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé.“
Prvous vrtěl hlavou. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli. Jako bleskem.
„Co jsi řekl?“ ptal se. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.“
Ale Prvous neposlouchal.
Pootočil Isolátoru.
„Pak byl tanec,“ řekl.“
Prvous mlčel.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem.přece nevidíš. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
Isolátor zašklebil.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě. Beznadějena návrat svým bratřím. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas. Byl spálen jako škvarek
