Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé. Beznadějena návrat svým bratřím. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů. Jako bleskem. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn.
Pootočil Isolátoru.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem.
Isolátor zašklebil.“
Prvous vrtěl hlavou.“
Ale Prvous neposlouchal. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli. Byl spálen jako škvarek. „Chci
spat.přece nevidíš.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.
„Pak byl tanec,“ řekl.“
Prvous mlčel. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.
„Co jsi řekl?“ ptal se
