Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů. Beznadějena návrat svým bratřím. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.“
Prvous mlčel.“
Prvous vrtěl hlavou.
„Co jsi řekl?“ ptal se.
Pootočil Isolátoru. Byl spálen jako škvarek. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu.přece nevidíš. „Chci
spat.
Isolátor zašklebil. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.
„Pak byl tanec,“ řekl.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. Jako bleskem. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.“
Ale Prvous neposlouchal. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn
