Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli.“
Ale Prvous neposlouchal. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit. Byl spálen jako škvarek. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů.“
Prvous mlčel. Beznadějena návrat svým bratřím.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil.
Isolátor zašklebil.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem.“
Prvous vrtěl hlavou. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati.
„Co jsi řekl?“ ptal se.
Pootočil Isolátoru. Jako bleskem. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn. „Chci
spat.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.
„Pak byl tanec,“ řekl.přece nevidíš
