Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Byl spálen jako škvarek. Jako bleskem. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil.
„Pak byl tanec,“ řekl. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.“
Prvous vrtěl hlavou.“
Ale Prvous neposlouchal. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli. Beznadějena návrat svým bratřím.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů.přece nevidíš.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
. „Chci
spat.
„Co jsi řekl?“ ptal se.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.“
Prvous mlčel.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn.
Isolátor zašklebil.
Pootočil Isolátoru. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal
