Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Co jsi řekl?“ ptal se. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé. Byl spálen jako škvarek.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem.
Isolátor zašklebil.
„Pak byl tanec,“ řekl. Beznadějena návrat svým bratřím.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu.přece nevidíš. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal. „Chci
spat. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.
Pootočil Isolátoru.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli.“
Prvous vrtěl hlavou.“
Ale Prvous neposlouchal. Jako bleskem. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn.“
Prvous mlčel
