Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
Ale Prvous neposlouchal.
Pootočil Isolátoru. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.
Isolátor zašklebil. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil.“
Prvous vrtěl hlavou. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé. Byl spálen jako škvarek.“
Prvous mlčel.
„Pak byl tanec,“ řekl.přece nevidíš. „Chci
spat.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. Beznadějena návrat svým bratřím. Jako bleskem.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů.
„Co jsi řekl?“ ptal se. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě
