Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal.přece nevidíš.
Isolátor zašklebil.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil. Jako bleskem. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé. Byl spálen jako škvarek.“
Prvous vrtěl hlavou.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.
Pootočil Isolátoru. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.“
Prvous mlčel. Beznadějena návrat svým bratřím.
„Co jsi řekl?“ ptal se. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.
„Pak byl tanec,“ řekl.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě. „Chci
spat.“
Ale Prvous neposlouchal.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů
