Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn.
„Pak byl tanec,“ řekl. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal. Beznadějena návrat svým bratřím.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.“
Prvous mlčel.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem. Jako bleskem. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.
„Co jsi řekl?“ ptal se.přece nevidíš. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit.“
Prvous vrtěl hlavou.
Pootočil Isolátoru.“
Ale Prvous neposlouchal. Byl spálen jako škvarek.
Isolátor zašklebil. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil. „Chci
spat
