Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
Prvous mlčel. Jako bleskem. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal.přece nevidíš.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati.
Pootočil Isolátoru.
„Pak byl tanec,“ řekl.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.
„Co jsi řekl?“ ptal se. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit. Byl spálen jako škvarek.
Isolátor zašklebil.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.“
Prvous vrtěl hlavou.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil.“
Ale Prvous neposlouchal. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný. „Chci
spat. Beznadějena návrat svým bratřím.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě
