Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů.přece nevidíš. Beznadějena návrat svým bratřím.
„Pak byl tanec,“ řekl.“
Ale Prvous neposlouchal.“
Prvous mlčel. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. Jako bleskem. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě. „Chci
spat.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu.
Pootočil Isolátoru.“
Prvous vrtěl hlavou. Byl spálen jako škvarek. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.
„Co jsi řekl?“ ptal se.
Isolátor zašklebil
