Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Beznadějena návrat svým bratřím.
„Co jsi řekl?“ ptal se. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.přece nevidíš. Jako bleskem. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě. „Chci
spat.“
Prvous vrtěl hlavou. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. Byl spálen jako škvarek.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn.
Pootočil Isolátoru.
„Pak byl tanec,“ řekl. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.“
Ale Prvous neposlouchal. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit.
Isolátor zašklebil.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal.“
Prvous mlčel.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem
