Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů.“
Ale Prvous neposlouchal. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé. Byl spálen jako škvarek.“
Prvous vrtěl hlavou. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli. „Chci
spat. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný. Beznadějena návrat svým bratřím.přece nevidíš. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.
„Pak byl tanec,“ řekl. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
Isolátor zašklebil.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil.
„Co jsi řekl?“ ptal se. Jako bleskem. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal.
Pootočil Isolátoru.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.“
Prvous mlčel.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn
