Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
Prvous vrtěl hlavou.
Pootočil Isolátoru. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé. „Chci
spat.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil.přece nevidíš.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit. Beznadějena návrat svým bratřím. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal.
„Co jsi řekl?“ ptal se. Byl spálen jako škvarek.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn.
„Pak byl tanec,“ řekl. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.“
Prvous mlčel. Jako bleskem.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem.
Isolátor zašklebil. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.“
Ale Prvous neposlouchal. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil
