Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Co jsi řekl?“ ptal se. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati.“
Prvous vrtěl hlavou.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě. „Chci
spat.
Pootočil Isolátoru.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.“
Ale Prvous neposlouchal. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.přece nevidíš.
Isolátor zašklebil. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů. Jako bleskem.“
Prvous mlčel.
„Pak byl tanec,“ řekl. Byl spálen jako škvarek. Beznadějena návrat svým bratřím. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal
