Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Beznadějena návrat svým bratřím.
„Co jsi řekl?“ ptal se. Jako bleskem. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli.“
Prvous mlčel.přece nevidíš. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.
Pootočil Isolátoru.“
Ale Prvous neposlouchal. Byl spálen jako škvarek.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu.“
Prvous vrtěl hlavou. „Chci
spat.
Isolátor zašklebil. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.
„Pak byl tanec,“ řekl.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas
