Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé.
„Co jsi řekl?“ ptal se. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit.“
Prvous mlčel.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas. Jako bleskem.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě. Beznadějena návrat svým bratřím.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal.“
Ale Prvous neposlouchal.
„Pak byl tanec,“ řekl. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
. „Chci
spat. Byl spálen jako škvarek.
Isolátor zašklebil.přece nevidíš. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli.“
Prvous vrtěl hlavou.
Pootočil Isolátoru
