Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
Prvous mlčel. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem. Beznadějena návrat svým bratřím.
Isolátor zašklebil. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu. „Chci
spat. Byl spálen jako škvarek. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě.
„Pak byl tanec,“ řekl. Jako bleskem. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů.přece nevidíš.“
Ale Prvous neposlouchal.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.“
Prvous vrtěl hlavou. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn.
Pootočil Isolátoru.
„Co jsi řekl?“ ptal se.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil
