Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Jako bleskem.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati.
„Pak byl tanec,“ řekl. Beznadějena návrat svým bratřím. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.“
Ale Prvous neposlouchal. Byl spálen jako škvarek. „Chci
spat. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé.přece nevidíš. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli.
Pootočil Isolátoru.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil.
Isolátor zašklebil. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.“
Prvous mlčel. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu.“
Prvous vrtěl hlavou.
„Co jsi řekl?“ ptal se.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů
