Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Jako bleskem. Byl spálen jako škvarek.“
Prvous vrtěl hlavou. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn. Beznadějena návrat svým bratřím.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil. „Chci
spat. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.
„Pak byl tanec,“ řekl.
„Co jsi řekl?“ ptal se. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů.
Pootočil Isolátoru.“
Prvous mlčel.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
Isolátor zašklebil.přece nevidíš.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal.“
Ale Prvous neposlouchal.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil
