Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Beznadějena návrat svým bratřím. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu. Byl spálen jako škvarek. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.“
Ale Prvous neposlouchal. Jako bleskem.“
Prvous mlčel.přece nevidíš. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
„Pak byl tanec,“ řekl.
Pootočil Isolátoru.
„Co jsi řekl?“ ptal se. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil.“
Prvous vrtěl hlavou. „Chci
spat.
Isolátor zašklebil.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
