Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.“
Prvous vrtěl hlavou.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas. Beznadějena návrat svým bratřím.
„Pak byl tanec,“ řekl. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.“
Prvous mlčel. Jako bleskem. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal.přece nevidíš.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů. „Chci
spat. Byl spálen jako škvarek. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé.“
Ale Prvous neposlouchal. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit.
Isolátor zašklebil.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu.
Pootočil Isolátoru.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil.
„Co jsi řekl?“ ptal se
