Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Pak byl tanec,“ řekl.
Pootočil Isolátoru.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil. Beznadějena návrat svým bratřím.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati.
„Co jsi řekl?“ ptal se. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu.“
Prvous vrtěl hlavou. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
Isolátor zašklebil.přece nevidíš. Jako bleskem. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit. Byl spálen jako škvarek.“
Prvous mlčel.“
Ale Prvous neposlouchal. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli. „Chci
spat.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal
