Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem.přece nevidíš.
„Co jsi řekl?“ ptal se.“
Prvous mlčel.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů.“
Prvous vrtěl hlavou. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil. Jako bleskem. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
. „Chci
spat. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn. Byl spálen jako škvarek.
Isolátor zašklebil.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé.
Pootočil Isolátoru.
„Pak byl tanec,“ řekl. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě.“
Ale Prvous neposlouchal. Beznadějena návrat svým bratřím.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas
