Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Beznadějena návrat svým bratřím.“
Ale Prvous neposlouchal. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu.“
Prvous mlčel. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé.
„Pak byl tanec,“ řekl. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.přece nevidíš.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati.
Isolátor zašklebil.
Pootočil Isolátoru.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil. „Chci
spat. Byl spálen jako škvarek.
„Co jsi řekl?“ ptal se.“
Prvous vrtěl hlavou.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn. Jako bleskem. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit
