Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Stožár rozzlobil rušitele svého klidu.“
Ale Prvous neposlouchal.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů.“
Prvous mlčel.přece nevidíš.
Pootočil Isolátoru. „Chci
spat. Beznadějena návrat svým bratřím.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
„Pak byl tanec,“ řekl.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě. Jako bleskem. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit. Byl spálen jako škvarek. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati.
Isolátor zašklebil.
„Co jsi řekl?“ ptal se.“
Prvous vrtěl hlavou. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal
