Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal.“
Ale Prvous neposlouchal.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil. „Chci
spat. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
„Pak byl tanec,“ řekl.přece nevidíš.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.
Isolátor zašklebil. Jako bleskem. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů. Beznadějena návrat svým bratřím.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn.
Pootočil Isolátoru. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný. Byl spálen jako škvarek.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.“
Prvous vrtěl hlavou.“
Prvous mlčel. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé.
„Co jsi řekl?“ ptal se. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě
