Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
Prvous vrtěl hlavou.přece nevidíš.
„Co jsi řekl?“ ptal se. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný. Byl spálen jako škvarek. Jako bleskem.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.“
Prvous mlčel.“
Ale Prvous neposlouchal. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě.
„Pak byl tanec,“ řekl. Beznadějena návrat svým bratřím. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.
Isolátor zašklebil.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.
Pootočil Isolátoru.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů. „Chci
spat.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé
