Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Co jsi řekl?“ ptal se.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu.
Pootočil Isolátoru. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě.přece nevidíš.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit.“
Prvous vrtěl hlavou.
„Pak byl tanec,“ řekl.
Isolátor zašklebil. Byl spálen jako škvarek.“
Ale Prvous neposlouchal.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil. Beznadějena návrat svým bratřím.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal. Jako bleskem. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati.“
Prvous mlčel. „Chci
spat. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli
