Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Isolátor zašklebil. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli. Byl spálen jako škvarek. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal.
„Pak byl tanec,“ řekl. „Chci
spat. Beznadějena návrat svým bratřím. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé.“
Prvous vrtěl hlavou.
Pootočil Isolátoru.“
Ale Prvous neposlouchal. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil. Jako bleskem.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem.“
Prvous mlčel. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn.
„Co jsi řekl?“ ptal se.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil.přece nevidíš
