Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Isolátor zašklebil.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil. Byl spálen jako škvarek. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. „Chci
spat. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů. Jako bleskem. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu.“
Prvous vrtěl hlavou. Beznadějena návrat svým bratřím.
Pootočil Isolátoru.
„Pak byl tanec,“ řekl.“
Prvous mlčel.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn.přece nevidíš.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.
„Co jsi řekl?“ ptal se. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě.“
Ale Prvous neposlouchal. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil
