Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí.
Lítají něho jiskry jako malé blesky.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka. Každý před ním uteče.Isolátor drsně zasmál. Pálili
mě, několikráte pálili.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně. Vyrábí různými způsoby. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů.
Isolátor zvedl hlavu. „Je veliká síla.
60
.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to. Nesmí propouštět
elektřinu.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor
