Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Přetržený drát pravým postrachem všeho živého.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů.
60
.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina. Nesmí propouštět
elektřinu.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka. Každý před ním uteče. Pálili
mě, několikráte pálili.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí. „Je veliká síla. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal.
Lítají něho jiskry jako malé blesky.Isolátor drsně zasmál. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili. Vyrábí různými způsoby.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous.
Isolátor zvedl hlavu.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil
