Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Přetržený drát pravým postrachem všeho živého. Každý před ním uteče.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí.
Lítají něho jiskry jako malé blesky.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal. „Je veliká síla.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili.Isolátor drsně zasmál. Pálili
mě, několikráte pálili.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl. Vyrábí různými způsoby.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů. Nesmí propouštět
elektřinu.
60
.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.
Isolátor zvedl hlavu. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili
