Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Lítají něho jiskry jako malé blesky. Každý před ním uteče.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného.
60
. „Je veliká síla.Isolátor drsně zasmál.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil. Nesmí propouštět
elektřinu. Pálili
mě, několikráte pálili.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal.
Isolátor zvedl hlavu. Vyrábí různými způsoby
