Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Isolátor drsně zasmál.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous. Vyrábí různými způsoby.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil.
60
. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili.
Isolátor zvedl hlavu. Nesmí propouštět
elektřinu. „Je veliká síla.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl. Každý před ním uteče. Pálili
mě, několikráte pálili.
Lítají něho jiskry jako malé blesky
