Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Lítají něho jiskry jako malé blesky.
60
.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého.Isolátor drsně zasmál.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina. Nesmí propouštět
elektřinu. „Je veliká síla.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý. Vyrábí různými způsoby.
Isolátor zvedl hlavu. Pálili
mě, několikráte pálili.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl. Každý před ním uteče. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka
