Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Vyrábí různými způsoby.
Isolátor zvedl hlavu. Každý před ním uteče.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného.
60
. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili. Nesmí propouštět
elektřinu. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí. Pálili
mě, několikráte pálili. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.Isolátor drsně zasmál.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.
Lítají něho jiskry jako malé blesky.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to. „Je veliká síla.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka
