Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Každý před ním uteče.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil.Isolátor drsně zasmál. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to. Pálili
mě, několikráte pálili. Vyrábí různými způsoby. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.
Isolátor zvedl hlavu.
60
. „Je veliká síla. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous.
Lítají něho jiskry jako malé blesky. Nesmí propouštět
elektřinu
