Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl.
Lítají něho jiskry jako malé blesky. Každý před ním uteče.Isolátor drsně zasmál.
Isolátor zvedl hlavu.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to. „Je veliká síla. Vyrábí různými způsoby. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili. Nesmí propouštět
elektřinu.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý. Pálili
mě, několikráte pálili.
60
.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina
