Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Lítají něho jiskry jako malé blesky.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně.Isolátor drsně zasmál.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného. Vyrábí různými způsoby.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to. Pálili
mě, několikráte pálili. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili. „Je veliká síla.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous.
60
. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous. Každý před ním uteče.
Isolátor zvedl hlavu.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý. Nesmí propouštět
elektřinu.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl
