Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Každý před ním uteče.
60
. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí. Vyrábí různými způsoby.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor. „Je veliká síla.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil. Nesmí propouštět
elektřinu.Isolátor drsně zasmál.
Lítají něho jiskry jako malé blesky.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili.
Isolátor zvedl hlavu.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili. Pálili
mě, několikráte pálili.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to
