Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Je veliká síla.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous. Vyrábí různými způsoby.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor. Každý před ním uteče.
60
.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili.
Isolátor zvedl hlavu.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.
Lítají něho jiskry jako malé blesky. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka. Pálili
mě, několikráte pálili.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous.Isolátor drsně zasmál. Nesmí propouštět
elektřinu. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal
