Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor. Nesmí propouštět
elektřinu. „Je veliká síla.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous.
Lítají něho jiskry jako malé blesky.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.Isolátor drsně zasmál.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů. Pálili
mě, několikráte pálili.
60
.
Isolátor zvedl hlavu. Každý před ním uteče.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného. Vyrábí různými způsoby. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal
