Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
60
. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to.Isolátor drsně zasmál.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného. „Je veliká síla.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili. Vyrábí různými způsoby. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous. Pálili
mě, několikráte pálili.
Lítají něho jiskry jako malé blesky. Každý před ním uteče.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.
Isolátor zvedl hlavu. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili. Nesmí propouštět
elektřinu.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý
