Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý. Vyrábí různými způsoby.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor.
Isolátor zvedl hlavu. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili. „Je veliká síla. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého. Každý před ním uteče.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného.
60
.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.Isolátor drsně zasmál. Pálili
mě, několikráte pálili.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí. Nesmí propouštět
elektřinu. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl.
Lítají něho jiskry jako malé blesky.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil
