Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně.
Isolátor zvedl hlavu.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů.Isolátor drsně zasmál.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous.
60
.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka.
Lítají něho jiskry jako malé blesky.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to. Pálili
mě, několikráte pálili. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil. „Je veliká síla. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí. Vyrábí různými způsoby. Nesmí propouštět
elektřinu. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor. Každý před ním uteče