Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous.Isolátor drsně zasmál.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí.
Isolátor zvedl hlavu.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili. Pálili
mě, několikráte pálili.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil.
60
. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý. Vyrábí různými způsoby. Nesmí propouštět
elektřinu. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka. Každý před ním uteče.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl. „Je veliká síla.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně.
Lítají něho jiskry jako malé blesky.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného
