Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí. „Je veliká síla. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého. Vyrábí různými způsoby. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili.
Lítají něho jiskry jako malé blesky. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal. Pálili
mě, několikráte pálili.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor.
Isolátor zvedl hlavu. Každý před ním uteče.Isolátor drsně zasmál.
60
.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to. Nesmí propouštět
elektřinu.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka
