Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili.Isolátor drsně zasmál.
60
.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.
Lítají něho jiskry jako malé blesky. Každý před ním uteče.
Isolátor zvedl hlavu. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal. Nesmí propouštět
elektřinu.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili. „Je veliká síla. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka. Vyrábí různými způsoby. Pálili
mě, několikráte pálili.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil
