Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Isolátor drsně zasmál.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně. Vyrábí různými způsoby. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého. „Je veliká síla.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl.
Isolátor zvedl hlavu.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to.
Lítají něho jiskry jako malé blesky. Každý před ním uteče. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor. Pálili
mě, několikráte pálili. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí.
60
. Nesmí propouštět
elektřinu
