Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Pálili
mě, několikráte pálili. Každý před ním uteče.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal.
60
.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů. Vyrábí různými způsoby.Isolátor drsně zasmál.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous. „Je veliká síla. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí.
Isolátor zvedl hlavu.
Lítají něho jiskry jako malé blesky.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina. Nesmí propouštět
elektřinu.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil
