Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka. Nesmí propouštět
elektřinu.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous.
Isolátor zvedl hlavu. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili. Každý před ním uteče.
Lítají něho jiskry jako malé blesky.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous.
60
.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl. „Je veliká síla.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného. Pálili
mě, několikráte pálili.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.Isolátor drsně zasmál. Vyrábí různými způsoby.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí
