Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
60
.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl. Každý před ním uteče.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého. „Je veliká síla. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil.Isolátor drsně zasmál. Pálili
mě, několikráte pálili.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně. Vyrábí různými způsoby. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.
Isolátor zvedl hlavu.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů. Nesmí propouštět
elektřinu.
Lítají něho jiskry jako malé blesky.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí
