Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Pálili
mě, několikráte pálili.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili. Nesmí propouštět
elektřinu.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous. Vyrábí různými způsoby. Každý před ním uteče.
Lítají něho jiskry jako malé blesky. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí.
Isolátor zvedl hlavu. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.Isolátor drsně zasmál.
60
.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina. „Je veliká síla.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili
