Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů.“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil.Isolátor drsně zasmál.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor. Vyrábí různými způsoby.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného.
Isolátor zvedl hlavu. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.
Lítají něho jiskry jako malé blesky. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí. Pálili
mě, několikráte pálili.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně. Každý před ním uteče. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.
60
. Nesmí propouštět
elektřinu. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili. „Je veliká síla
