Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
dynamo strane vidíš malý válec, kolektor, němž klou'
zají kartáčky.“
„Už rozumím,“ radoval hoch. Jeden kmit nazý'
váme periodou. odebírají odevzdávají elektrický proud.
„Jak dostaneme toho střídavého proudu stejnosměrný?“
ptal chvíli.“
„Pak však světlo při střídavém proudu blikalo,“ uvažoval
chlapec, ale muž zavrtěl hlavou.
„Komutátor čili kolektor stejnosměrného dynama zachy-
cuje vždy jen proud jdoucí stejným směrem,“ vykládal chlapci
otec. „NeroZ'
umím ještě dosti dobře tomu, jak může elektrický proud vznik'
nout tou prožluklou indukcí. „Ještě bys mohl, taťku,
říci něco elektromotorech.“
„Ted1je vše jasné!“ vykřikl hoch radostně. takto
vzniklý proud střídavý!“
„Ano.“
„U těch obráceně,“ řekl člověk.“
„Je toho mne trochu mnoho,“ usmíval hoch. „Je jim přiváděna
55
. chceme4i míti proud stejnosměrný, musíme jej
usměrnit, protože střídavý proud mění stále svůj směr.“
„Pamatuj tedy toto, Mílo,“ ozval semuž. „Vznik elektřiny
na podkladě elektromagnetické indukce zakládá zjevu, že
na vodiči, který pohybuje vhodným způsobem magnetic
kém poli, vznikne elektrické napětí. Tuto změnu již lidské oko nepostřehne. „Vynechá jaksi ony doby, kdy jde proud obráceně.“
„Chceš vědět ještě něco?“ zeptal otec hocha Drát
Čtvrtík viděl, hoch přemýšlí. Obvykle používáme střídavého proudu padesáti
kmitech vteřinu.
„Ano, blikalo by, kdyby tento, počet kmitů, čili period byl
příliš malý,“ vysvětloval, „proto třeba, aby počet "kmitů byl
dosti veliký. Kmitá
od jednoho pólu druhému zase zpět
