Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Jak dostaneme toho střídavého proudu stejnosměrný?“
ptal chvíli.dynamo strane vidíš malý válec, kolektor, němž klou'
zají kartáčky. Kmitá
od jednoho pólu druhému zase zpět. Obvykle používáme střídavého proudu padesáti
kmitech vteřinu. takto
vzniklý proud střídavý!“
„Ano.“
„Je toho mne trochu mnoho,“ usmíval hoch. „NeroZ'
umím ještě dosti dobře tomu, jak může elektrický proud vznik'
nout tou prožluklou indukcí.
„Komutátor čili kolektor stejnosměrného dynama zachy-
cuje vždy jen proud jdoucí stejným směrem,“ vykládal chlapci
otec.“
„Pamatuj tedy toto, Mílo,“ ozval semuž.“
„Ted1je vše jasné!“ vykřikl hoch radostně. chceme4i míti proud stejnosměrný, musíme jej
usměrnit, protože střídavý proud mění stále svůj směr. „Ještě bys mohl, taťku,
říci něco elektromotorech.“
„Už rozumím,“ radoval hoch. Tuto změnu již lidské oko nepostřehne.“
„U těch obráceně,“ řekl člověk.“
„Chceš vědět ještě něco?“ zeptal otec hocha Drát
Čtvrtík viděl, hoch přemýšlí. Jeden kmit nazý'
váme periodou. „Je jim přiváděna
55
. „Vznik elektřiny
na podkladě elektromagnetické indukce zakládá zjevu, že
na vodiči, který pohybuje vhodným způsobem magnetic
kém poli, vznikne elektrické napětí.“
„Pak však světlo při střídavém proudu blikalo,“ uvažoval
chlapec, ale muž zavrtěl hlavou.
„Ano, blikalo by, kdyby tento, počet kmitů, čili period byl
příliš malý,“ vysvětloval, „proto třeba, aby počet "kmitů byl
dosti veliký. „Vynechá jaksi ony doby, kdy jde proud obráceně. odebírají odevzdávají elektrický proud
