Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Komutátor čili kolektor stejnosměrného dynama zachy-
cuje vždy jen proud jdoucí stejným směrem,“ vykládal chlapci
otec.“
„Je toho mne trochu mnoho,“ usmíval hoch.“
„Ted1je vše jasné!“ vykřikl hoch radostně.“
„Chceš vědět ještě něco?“ zeptal otec hocha Drát
Čtvrtík viděl, hoch přemýšlí. odebírají odevzdávají elektrický proud. takto
vzniklý proud střídavý!“
„Ano. chceme4i míti proud stejnosměrný, musíme jej
usměrnit, protože střídavý proud mění stále svůj směr.“
„U těch obráceně,“ řekl člověk. „NeroZ'
umím ještě dosti dobře tomu, jak může elektrický proud vznik'
nout tou prožluklou indukcí. „Ještě bys mohl, taťku,
říci něco elektromotorech. Obvykle používáme střídavého proudu padesáti
kmitech vteřinu.“
„Pak však světlo při střídavém proudu blikalo,“ uvažoval
chlapec, ale muž zavrtěl hlavou. „Je jim přiváděna
55
. Tuto změnu již lidské oko nepostřehne.“
„Pamatuj tedy toto, Mílo,“ ozval semuž.dynamo strane vidíš malý válec, kolektor, němž klou'
zají kartáčky. Kmitá
od jednoho pólu druhému zase zpět.“
„Už rozumím,“ radoval hoch.
„Jak dostaneme toho střídavého proudu stejnosměrný?“
ptal chvíli. Jeden kmit nazý'
váme periodou. „Vynechá jaksi ony doby, kdy jde proud obráceně. „Vznik elektřiny
na podkladě elektromagnetické indukce zakládá zjevu, že
na vodiči, který pohybuje vhodným způsobem magnetic
kém poli, vznikne elektrické napětí.
„Ano, blikalo by, kdyby tento, počet kmitů, čili period byl
příliš malý,“ vysvětloval, „proto třeba, aby počet "kmitů byl
dosti veliký
