Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Komutátor čili kolektor stejnosměrného dynama zachy-
cuje vždy jen proud jdoucí stejným směrem,“ vykládal chlapci
otec. „Je jim přiváděna
55
.“
„Je toho mne trochu mnoho,“ usmíval hoch.
„Ano, blikalo by, kdyby tento, počet kmitů, čili period byl
příliš malý,“ vysvětloval, „proto třeba, aby počet "kmitů byl
dosti veliký.“
„Ted1je vše jasné!“ vykřikl hoch radostně.“
„Pak však světlo při střídavém proudu blikalo,“ uvažoval
chlapec, ale muž zavrtěl hlavou. „Vynechá jaksi ony doby, kdy jde proud obráceně.“
„Už rozumím,“ radoval hoch. „Ještě bys mohl, taťku,
říci něco elektromotorech. Obvykle používáme střídavého proudu padesáti
kmitech vteřinu.“
„Pamatuj tedy toto, Mílo,“ ozval semuž. „NeroZ'
umím ještě dosti dobře tomu, jak může elektrický proud vznik'
nout tou prožluklou indukcí.“
„U těch obráceně,“ řekl člověk. Kmitá
od jednoho pólu druhému zase zpět. „Vznik elektřiny
na podkladě elektromagnetické indukce zakládá zjevu, že
na vodiči, který pohybuje vhodným způsobem magnetic
kém poli, vznikne elektrické napětí. takto
vzniklý proud střídavý!“
„Ano. Jeden kmit nazý'
váme periodou.
„Jak dostaneme toho střídavého proudu stejnosměrný?“
ptal chvíli.dynamo strane vidíš malý válec, kolektor, němž klou'
zají kartáčky. odebírají odevzdávají elektrický proud. Tuto změnu již lidské oko nepostřehne.“
„Chceš vědět ještě něco?“ zeptal otec hocha Drát
Čtvrtík viděl, hoch přemýšlí. chceme4i míti proud stejnosměrný, musíme jej
usměrnit, protože střídavý proud mění stále svůj směr
