Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Jak dostaneme toho střídavého proudu stejnosměrný?“
ptal chvíli. „Vznik elektřiny
na podkladě elektromagnetické indukce zakládá zjevu, že
na vodiči, který pohybuje vhodným způsobem magnetic
kém poli, vznikne elektrické napětí. „NeroZ'
umím ještě dosti dobře tomu, jak může elektrický proud vznik'
nout tou prožluklou indukcí. chceme4i míti proud stejnosměrný, musíme jej
usměrnit, protože střídavý proud mění stále svůj směr. „Ještě bys mohl, taťku,
říci něco elektromotorech.dynamo strane vidíš malý válec, kolektor, němž klou'
zají kartáčky. Tuto změnu již lidské oko nepostřehne.“
„Ted1je vše jasné!“ vykřikl hoch radostně.“
„U těch obráceně,“ řekl člověk. Obvykle používáme střídavého proudu padesáti
kmitech vteřinu.“
„Je toho mne trochu mnoho,“ usmíval hoch. „Vynechá jaksi ony doby, kdy jde proud obráceně. Kmitá
od jednoho pólu druhému zase zpět.
„Ano, blikalo by, kdyby tento, počet kmitů, čili period byl
příliš malý,“ vysvětloval, „proto třeba, aby počet "kmitů byl
dosti veliký.“
„Chceš vědět ještě něco?“ zeptal otec hocha Drát
Čtvrtík viděl, hoch přemýšlí.“
„Pamatuj tedy toto, Mílo,“ ozval semuž. takto
vzniklý proud střídavý!“
„Ano. odebírají odevzdávají elektrický proud. „Je jim přiváděna
55
.“
„Pak však světlo při střídavém proudu blikalo,“ uvažoval
chlapec, ale muž zavrtěl hlavou. Jeden kmit nazý'
váme periodou.
„Komutátor čili kolektor stejnosměrného dynama zachy-
cuje vždy jen proud jdoucí stejným směrem,“ vykládal chlapci
otec.“
„Už rozumím,“ radoval hoch
