Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Tuto změnu již lidské oko nepostřehne.
„Ano, blikalo by, kdyby tento, počet kmitů, čili period byl
příliš malý,“ vysvětloval, „proto třeba, aby počet "kmitů byl
dosti veliký. „Vynechá jaksi ony doby, kdy jde proud obráceně. „Ještě bys mohl, taťku,
říci něco elektromotorech.“
„Je toho mne trochu mnoho,“ usmíval hoch. „NeroZ'
umím ještě dosti dobře tomu, jak může elektrický proud vznik'
nout tou prožluklou indukcí. takto
vzniklý proud střídavý!“
„Ano.“
„Pak však světlo při střídavém proudu blikalo,“ uvažoval
chlapec, ale muž zavrtěl hlavou.“
„U těch obráceně,“ řekl člověk. Kmitá
od jednoho pólu druhému zase zpět.“
„Ted1je vše jasné!“ vykřikl hoch radostně.dynamo strane vidíš malý válec, kolektor, němž klou'
zají kartáčky. „Je jim přiváděna
55
.“
„Chceš vědět ještě něco?“ zeptal otec hocha Drát
Čtvrtík viděl, hoch přemýšlí. Obvykle používáme střídavého proudu padesáti
kmitech vteřinu.“
„Už rozumím,“ radoval hoch.“
„Pamatuj tedy toto, Mílo,“ ozval semuž.
„Jak dostaneme toho střídavého proudu stejnosměrný?“
ptal chvíli. „Vznik elektřiny
na podkladě elektromagnetické indukce zakládá zjevu, že
na vodiči, který pohybuje vhodným způsobem magnetic
kém poli, vznikne elektrické napětí. odebírají odevzdávají elektrický proud. chceme4i míti proud stejnosměrný, musíme jej
usměrnit, protože střídavý proud mění stále svůj směr.
„Komutátor čili kolektor stejnosměrného dynama zachy-
cuje vždy jen proud jdoucí stejným směrem,“ vykládal chlapci
otec. Jeden kmit nazý'
váme periodou
