Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Ještě bys mohl, taťku,
říci něco elektromotorech.
„Jak dostaneme toho střídavého proudu stejnosměrný?“
ptal chvíli.“
„Chceš vědět ještě něco?“ zeptal otec hocha Drát
Čtvrtík viděl, hoch přemýšlí. Jeden kmit nazý'
váme periodou.“
„Ted1je vše jasné!“ vykřikl hoch radostně.“
„Už rozumím,“ radoval hoch. odebírají odevzdávají elektrický proud. takto
vzniklý proud střídavý!“
„Ano.“
„U těch obráceně,“ řekl člověk. Obvykle používáme střídavého proudu padesáti
kmitech vteřinu. „Je jim přiváděna
55
. „Vynechá jaksi ony doby, kdy jde proud obráceně.“
„Pamatuj tedy toto, Mílo,“ ozval semuž. Kmitá
od jednoho pólu druhému zase zpět.dynamo strane vidíš malý válec, kolektor, němž klou'
zají kartáčky. Tuto změnu již lidské oko nepostřehne. chceme4i míti proud stejnosměrný, musíme jej
usměrnit, protože střídavý proud mění stále svůj směr. „Vznik elektřiny
na podkladě elektromagnetické indukce zakládá zjevu, že
na vodiči, který pohybuje vhodným způsobem magnetic
kém poli, vznikne elektrické napětí.
„Ano, blikalo by, kdyby tento, počet kmitů, čili period byl
příliš malý,“ vysvětloval, „proto třeba, aby počet "kmitů byl
dosti veliký.
„Komutátor čili kolektor stejnosměrného dynama zachy-
cuje vždy jen proud jdoucí stejným směrem,“ vykládal chlapci
otec.“
„Pak však světlo při střídavém proudu blikalo,“ uvažoval
chlapec, ale muž zavrtěl hlavou.“
„Je toho mne trochu mnoho,“ usmíval hoch. „NeroZ'
umím ještě dosti dobře tomu, jak může elektrický proud vznik'
nout tou prožluklou indukcí
