Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Je toho mne trochu mnoho,“ usmíval hoch. Obvykle používáme střídavého proudu padesáti
kmitech vteřinu.
„Ano, blikalo by, kdyby tento, počet kmitů, čili period byl
příliš malý,“ vysvětloval, „proto třeba, aby počet "kmitů byl
dosti veliký. odebírají odevzdávají elektrický proud.“
„Ted1je vše jasné!“ vykřikl hoch radostně.“
„Pak však světlo při střídavém proudu blikalo,“ uvažoval
chlapec, ale muž zavrtěl hlavou. „Vynechá jaksi ony doby, kdy jde proud obráceně.“
„Už rozumím,“ radoval hoch.“
„Chceš vědět ještě něco?“ zeptal otec hocha Drát
Čtvrtík viděl, hoch přemýšlí. takto
vzniklý proud střídavý!“
„Ano.“
„Pamatuj tedy toto, Mílo,“ ozval semuž. „Ještě bys mohl, taťku,
říci něco elektromotorech. Tuto změnu již lidské oko nepostřehne.“
„U těch obráceně,“ řekl člověk. „NeroZ'
umím ještě dosti dobře tomu, jak může elektrický proud vznik'
nout tou prožluklou indukcí. Kmitá
od jednoho pólu druhému zase zpět. „Vznik elektřiny
na podkladě elektromagnetické indukce zakládá zjevu, že
na vodiči, který pohybuje vhodným způsobem magnetic
kém poli, vznikne elektrické napětí. Jeden kmit nazý'
váme periodou.dynamo strane vidíš malý válec, kolektor, němž klou'
zají kartáčky.
„Jak dostaneme toho střídavého proudu stejnosměrný?“
ptal chvíli.
„Komutátor čili kolektor stejnosměrného dynama zachy-
cuje vždy jen proud jdoucí stejným směrem,“ vykládal chlapci
otec. chceme4i míti proud stejnosměrný, musíme jej
usměrnit, protože střídavý proud mění stále svůj směr. „Je jim přiváděna
55
