Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Obvykle používáme střídavého proudu padesáti
kmitech vteřinu. Tuto změnu již lidské oko nepostřehne. chceme4i míti proud stejnosměrný, musíme jej
usměrnit, protože střídavý proud mění stále svůj směr.“
„Pak však světlo při střídavém proudu blikalo,“ uvažoval
chlapec, ale muž zavrtěl hlavou. „Je jim přiváděna
55
. „Vynechá jaksi ony doby, kdy jde proud obráceně. Jeden kmit nazý'
váme periodou.
„Komutátor čili kolektor stejnosměrného dynama zachy-
cuje vždy jen proud jdoucí stejným směrem,“ vykládal chlapci
otec.“
„U těch obráceně,“ řekl člověk.dynamo strane vidíš malý válec, kolektor, němž klou'
zají kartáčky.“
„Pamatuj tedy toto, Mílo,“ ozval semuž. „Vznik elektřiny
na podkladě elektromagnetické indukce zakládá zjevu, že
na vodiči, který pohybuje vhodným způsobem magnetic
kém poli, vznikne elektrické napětí. „Ještě bys mohl, taťku,
říci něco elektromotorech. „NeroZ'
umím ještě dosti dobře tomu, jak může elektrický proud vznik'
nout tou prožluklou indukcí. Kmitá
od jednoho pólu druhému zase zpět.
„Ano, blikalo by, kdyby tento, počet kmitů, čili period byl
příliš malý,“ vysvětloval, „proto třeba, aby počet "kmitů byl
dosti veliký.“
„Chceš vědět ještě něco?“ zeptal otec hocha Drát
Čtvrtík viděl, hoch přemýšlí.
„Jak dostaneme toho střídavého proudu stejnosměrný?“
ptal chvíli. takto
vzniklý proud střídavý!“
„Ano.“
„Je toho mne trochu mnoho,“ usmíval hoch. odebírají odevzdávají elektrický proud.“
„Už rozumím,“ radoval hoch.“
„Ted1je vše jasné!“ vykřikl hoch radostně