Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Pamatuj tedy toto, Mílo,“ ozval semuž. Jeden kmit nazý'
váme periodou.dynamo strane vidíš malý válec, kolektor, němž klou'
zají kartáčky.“
„Ted1je vše jasné!“ vykřikl hoch radostně.
„Ano, blikalo by, kdyby tento, počet kmitů, čili period byl
příliš malý,“ vysvětloval, „proto třeba, aby počet "kmitů byl
dosti veliký.
„Komutátor čili kolektor stejnosměrného dynama zachy-
cuje vždy jen proud jdoucí stejným směrem,“ vykládal chlapci
otec. „Vynechá jaksi ony doby, kdy jde proud obráceně. Kmitá
od jednoho pólu druhému zase zpět. „Vznik elektřiny
na podkladě elektromagnetické indukce zakládá zjevu, že
na vodiči, který pohybuje vhodným způsobem magnetic
kém poli, vznikne elektrické napětí. „NeroZ'
umím ještě dosti dobře tomu, jak může elektrický proud vznik'
nout tou prožluklou indukcí. „Je jim přiváděna
55
. „Ještě bys mohl, taťku,
říci něco elektromotorech. takto
vzniklý proud střídavý!“
„Ano.“
„U těch obráceně,“ řekl člověk.
„Jak dostaneme toho střídavého proudu stejnosměrný?“
ptal chvíli. Tuto změnu již lidské oko nepostřehne. Obvykle používáme střídavého proudu padesáti
kmitech vteřinu. chceme4i míti proud stejnosměrný, musíme jej
usměrnit, protože střídavý proud mění stále svůj směr.“
„Chceš vědět ještě něco?“ zeptal otec hocha Drát
Čtvrtík viděl, hoch přemýšlí.“
„Pak však světlo při střídavém proudu blikalo,“ uvažoval
chlapec, ale muž zavrtěl hlavou.“
„Je toho mne trochu mnoho,“ usmíval hoch. odebírají odevzdávají elektrický proud.“
„Už rozumím,“ radoval hoch
