Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Chceš vědět ještě něco?“ zeptal otec hocha Drát
Čtvrtík viděl, hoch přemýšlí.“
„Už rozumím,“ radoval hoch. Kmitá
od jednoho pólu druhému zase zpět.dynamo strane vidíš malý válec, kolektor, němž klou'
zají kartáčky.“
„Pak však světlo při střídavém proudu blikalo,“ uvažoval
chlapec, ale muž zavrtěl hlavou. „Ještě bys mohl, taťku,
říci něco elektromotorech. odebírají odevzdávají elektrický proud.
„Ano, blikalo by, kdyby tento, počet kmitů, čili period byl
příliš malý,“ vysvětloval, „proto třeba, aby počet "kmitů byl
dosti veliký. takto
vzniklý proud střídavý!“
„Ano.“
„Je toho mne trochu mnoho,“ usmíval hoch.
„Jak dostaneme toho střídavého proudu stejnosměrný?“
ptal chvíli. „Vznik elektřiny
na podkladě elektromagnetické indukce zakládá zjevu, že
na vodiči, který pohybuje vhodným způsobem magnetic
kém poli, vznikne elektrické napětí. „Je jim přiváděna
55
. Obvykle používáme střídavého proudu padesáti
kmitech vteřinu.“
„U těch obráceně,“ řekl člověk.“
„Ted1je vše jasné!“ vykřikl hoch radostně. „NeroZ'
umím ještě dosti dobře tomu, jak může elektrický proud vznik'
nout tou prožluklou indukcí. „Vynechá jaksi ony doby, kdy jde proud obráceně.
„Komutátor čili kolektor stejnosměrného dynama zachy-
cuje vždy jen proud jdoucí stejným směrem,“ vykládal chlapci
otec. Jeden kmit nazý'
váme periodou. Tuto změnu již lidské oko nepostřehne. chceme4i míti proud stejnosměrný, musíme jej
usměrnit, protože střídavý proud mění stále svůj směr.“
„Pamatuj tedy toto, Mílo,“ ozval semuž
