Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Vynechá jaksi ony doby, kdy jde proud obráceně. odebírají odevzdávají elektrický proud. Tuto změnu již lidské oko nepostřehne. „Ještě bys mohl, taťku,
říci něco elektromotorech.dynamo strane vidíš malý válec, kolektor, němž klou'
zají kartáčky.
„Ano, blikalo by, kdyby tento, počet kmitů, čili period byl
příliš malý,“ vysvětloval, „proto třeba, aby počet "kmitů byl
dosti veliký.“
„Ted1je vše jasné!“ vykřikl hoch radostně. Jeden kmit nazý'
váme periodou.
„Komutátor čili kolektor stejnosměrného dynama zachy-
cuje vždy jen proud jdoucí stejným směrem,“ vykládal chlapci
otec. Kmitá
od jednoho pólu druhému zase zpět. takto
vzniklý proud střídavý!“
„Ano. chceme4i míti proud stejnosměrný, musíme jej
usměrnit, protože střídavý proud mění stále svůj směr.“
„Je toho mne trochu mnoho,“ usmíval hoch.“
„Už rozumím,“ radoval hoch. „Vznik elektřiny
na podkladě elektromagnetické indukce zakládá zjevu, že
na vodiči, který pohybuje vhodným způsobem magnetic
kém poli, vznikne elektrické napětí. Obvykle používáme střídavého proudu padesáti
kmitech vteřinu.“
„U těch obráceně,“ řekl člověk. „NeroZ'
umím ještě dosti dobře tomu, jak může elektrický proud vznik'
nout tou prožluklou indukcí.
„Jak dostaneme toho střídavého proudu stejnosměrný?“
ptal chvíli.“
„Chceš vědět ještě něco?“ zeptal otec hocha Drát
Čtvrtík viděl, hoch přemýšlí.“
„Pak však světlo při střídavém proudu blikalo,“ uvažoval
chlapec, ale muž zavrtěl hlavou.“
„Pamatuj tedy toto, Mílo,“ ozval semuž. „Je jim přiváděna
55
