Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Už rozumím,“ radoval hoch. „Je jim přiváděna
55
. chceme4i míti proud stejnosměrný, musíme jej
usměrnit, protože střídavý proud mění stále svůj směr. Tuto změnu již lidské oko nepostřehne. Jeden kmit nazý'
váme periodou.“
„Chceš vědět ještě něco?“ zeptal otec hocha Drát
Čtvrtík viděl, hoch přemýšlí. Kmitá
od jednoho pólu druhému zase zpět.
„Komutátor čili kolektor stejnosměrného dynama zachy-
cuje vždy jen proud jdoucí stejným směrem,“ vykládal chlapci
otec. „Vynechá jaksi ony doby, kdy jde proud obráceně. „Vznik elektřiny
na podkladě elektromagnetické indukce zakládá zjevu, že
na vodiči, který pohybuje vhodným způsobem magnetic
kém poli, vznikne elektrické napětí. takto
vzniklý proud střídavý!“
„Ano.dynamo strane vidíš malý válec, kolektor, němž klou'
zají kartáčky.“
„Pamatuj tedy toto, Mílo,“ ozval semuž. „Ještě bys mohl, taťku,
říci něco elektromotorech.“
„Pak však světlo při střídavém proudu blikalo,“ uvažoval
chlapec, ale muž zavrtěl hlavou. Obvykle používáme střídavého proudu padesáti
kmitech vteřinu.
„Jak dostaneme toho střídavého proudu stejnosměrný?“
ptal chvíli.“
„U těch obráceně,“ řekl člověk.“
„Ted1je vše jasné!“ vykřikl hoch radostně. „NeroZ'
umím ještě dosti dobře tomu, jak může elektrický proud vznik'
nout tou prožluklou indukcí.“
„Je toho mne trochu mnoho,“ usmíval hoch.
„Ano, blikalo by, kdyby tento, počet kmitů, čili period byl
příliš malý,“ vysvětloval, „proto třeba, aby počet "kmitů byl
dosti veliký. odebírají odevzdávají elektrický proud
