Kniha se zabývá problematikou vzniku a působení atmosférických přepětí v elektrických sítích a ochranami před nežádoucími účinky těchto přepětí. Je určena pracovníkům v rozvodu elektrické energie, projektantům energetických zařízení, konstruktérům přístrojů pro rozvod vn a vvn a posluchačům odborných elektrotechnických skol. Lektoři: Ing. Miloš Doležal CSc., Ing. František Němeček CSc. Redigoval: Ing. Ferdinand Wohlmuth Redakce elektrotechnické literatury — hlavní redaktor Ing. Dr. František Kašpar (c) Ing. Jaroslav Jirků CSc., Ing. František Popolanský CSc. 1966
Přibližně,
lze počítat zvýšením součinitele vazby zem ničího lana asi působe
ním protiváhy. Těmito průrazy zvětšuje
efektivní povrch elektrody zemnice tím zmenšuje výsledný zemní
odpor. Pro zmenšení zvláště
počátečního odporu protiváhy může být. Jak
jo obrázku zřejmé, počáteční hodnota odporu zmenšena rozdělením
dlouhého zemnice několika, paprskii výsledné hodnoty odporu O
jo dosaženo dělením zemnice několik pasku kratší době. rotiv ,
nevyvolává zvýšení přepětí nad hodnotu počátečního vlnového odporu
vlivem odrazů koneíeh paprsků. Měřeni průběhu proudu tekoucího zeinničem napětí uzem
nění ukázala, vzrůstajícím velkým rázovým proudem může odpor
soustředěného zemnice zmenšovat. asi Ol) 100 Li, výhodné spojit
stožáry navzájem lanem (pásem) zorni. Mezi zemničem okolní půdou může při veJké
proudové hustotě 'vzniknout, značný napěťový rozdíl, který vede nejprve
k mikroskopickým průrazům zemi vzduchovými kanálky posléze
až úplnému průrazu země okol! zemnice.
Rozdíl přepětí zemnicím lanu (stožáru) vodičích tím také zatížení
izolace při použití protiváhy nižší.
V nejiiepříznivějšíin případe velmi špatně vodivé půdy, kdy výsledný
odpor uzemnění paprskového zoni niče byl větší než počáteční vlnový odpor
pásového zemnice (dvou paprsku), tj.
U půd písčitých menší, asi kV/ern, půd hlinitých větší, kV/cm. Takový zemnič, tzv.
Ani odpor soustředěněho zemnice nemusí být při rázových proudech
konstantní.ehodného odporu protáhlého zemnice celkovou délkou asi 301) ¡4]. Při použiti protiváhy velmi špatně
vodivých půdách (na skalách) může počítat velikostí odporu uzeninčili
jednotlivých stožárů, která rovna vlnové impedanci dvou paprsků,
Ij. protiváhy zvýšení souči
nitele vazby mezi zemnicím lanem vodiči však velmi malá. Vlivem menší postupné rychlosti vlny protiváhou její
účinek zvýšení součinitele vazby omezen nepříliš velkou vzdálenost
od stožáru, maximálně 100 tedy vliv elektromagnetické vazby proti
váhy velikost indukovaného přepětí vodičích poměr.
Větší počet paprsků není středně dlouhých zemničů (několik desítek
metru) účinný, delších paprsků může být použito šesti paprsků. Země chová vůči velkému rázovému
napětí jako nelineární odpor.ná intenzitu země různá podle druhu půd a-její vlhkosti. Pruru/. Relativně
130
. Prů
razná intenzita vody, vyplňující kanálky zemi kV/em.r/ě malý při
určování přepěťových poměrů může být zanedbán. I?činnost. asi 100 Protiváhu uložená pod vodiči vedení zemi zvyšuje
elektromagnetickou vazbou součinitele vazby mezi vodiči zemnicím la
nem, Zvýšením v»zl>y dosáhne vyššího indukovaného přepětí vodičích. použito několika paprsků, asi 10
až metrů dlouhých, připojených stožáru protiváze.
Aby dosáhlo nej lepší ochrany, proto výhodné rozdělit dlouhý pásový
zemnic několika paprsků, nejlépe čtyř, uložených navzájem kolmo.
Vlhká půda mnohem větší průraznou intenzitu než půda suchá
