Jiní pozorovatelé (Schafer Godall Dealu, USA. minimální délka vlny 109 metrů), při kratších vlnách,
až Mc/sec (t., Ratcliffe
v Cambridgi, atd.
Tato vrstva, pokud přítomna, sleduje podstatě ionisace stejné
variace jako vrstva Zato odchylné poměry jsou unejhořejší vrstvy
ionosféry, která denní průběh ionisační podobný průběhu vrstvě
E pouze zimě, kdežto létě většinou maxima, hod. a
minimum kolem hodin ráno. Podobný průběh jako Sloughu byl
v těchto vrstvách nalezen Huyancayo (Peru), tropickém pásmu,
na 12° Pokud jde roční variaci maximální ionisace vrstvě
nej hořejší, F2, bylo základě nejnovějších měření Appletonových
(1933/34) nalezeno maximum zimě, minimum létě, poměr maxi
mální minimální hodnoty byl 2,5. zde tedy velmi zřejmý
vztah mezi ionisací vrstvy intensitou slunečního záření. hod.) došli stejnému výsledku, pokud týče vrstvy a
mimo zjistili, vrstva vykazuje často dvojí strukturu, nazvanou
Ex E2. Výška jednotlivých těchto vrstev velmi proměnlivá: poměrně
nejstálejší nižších zeměpisných šířkách výška vrstvy která činí
asi 100—110 km, zato vrstva kolísá výšky mezi 120—180 km,
kdežto vrstvy leží mezi 200 400 km. toho jest
patrno, poměry vrstvě Appletonově nejsou tak jednoduché jako
ve vrstvě nižší (E), což Appleton vysvětluje tím, zde význam
nejen intensita slunečního záření, nýbrž tepelný jeho efekt: létě
teplota této vrstvy vzroste, produkce iontů jednotce objemové proto
musí klesnouti, ježto expansí plynů nastává snížení tlaku. docházelo odrazu vyšší
vrstvě ještě kratších vln, 6,4 Mc/sec leželo místo odrazu
ještě výše. Podobně Washingtoně během
čtyřletého pozorování (1930—1934) byly naměřeny vždy vyšší hodnoty
v zimních než letních měsících, poměru 1,5 2,0. Výsledky, nalezené různých pozorovacích místech, jsou
poměrně nejjednotnější pro vrstvu nižší, kde denní variace vykazuje
maximum kolem poledne, minimum před východem slunce roční
variace maximum létě, minimum zimě. Podle Apple:
tonových měření letní polední maximum vrstvy asi l,8krát větší než
zimní přibližně stejný poměr platí pro nižší vrstvu horní, totiž Fr. Pozorované
ionisační diference vedly pvšem vysokým hodnotám pro teploty
atmosféry výši 200—300 km; totiž nejméně 1400° absol. Většinou jsou vrstvy
Kennelly-Heavisidova Appletonova jednoduché, máme jen dvě
vrstvy, oddělené sebe intervalem 80—160 km, poměrně řídké
je zdvojení vrstvy obou vrstev, byla mnoha pozorovateli
měřena základě vztahů (28) (29) denní roční variace maximální
ionisace. minim.
Pokud průměrné maximální ionisace jednotlivých vrstev týče,
uvádí Appleton pro všechny čtyři vrstvy tyto hodnoty: obsah
1,8 105 elektronů /cm3, E2, 2,5 105 elektronů/cm3, 3,8 105
99
. Ukázalo totiž, vrstva sama určitou strukturu,
vykazujíc některých dobách dvě pásma, která byla nazvána F2.cyklů/sec (t
