105cm-3
a zimě 6. Zde
udává Ranzi podstatě vyšší ionisační hodnoty elektronů létě číslem
6 105cm_ zimě 3,7 105cm-3, kdežto vrstvy létě 9.
Anomálie ionisaci vrstvy ukázala měření, která prováděl tro
pech Ranzi (1934), 11° 30' š. Tuto komplikovanou strukturu
ionosféry připisuje různým ionisačním potenciálům atomů molekul
plynů.) Rusku., pobřeží italské Erythree,
v Asmaře. Pozorovali také, vrstva často zdánlivě vymi
zela, její ionisační hodnoty klesly tak, přestala stíniti vrstvu F.)
v Norsku Murmanská (68° 56' š.elektronů/cm3 6,1 105 elektronů/cm3. Denní průběh ionisace vrstvě tropech
podstatně týž jako vyšších šířkách. hodině,
podobně magnetické poruchy. Noční anomálie ionisace
100
. Výsledky pozorování nejsou dosud zpracovány před
běžná hlášení máme zatím jen dvou stanic, Tromso (69° 40' š.
Denní průběh vrstvy nalezen zato celkem stejný jako jižnějších
šířkách, tedy poledním maximem, kdežto vrstva často ukazovala
komplikovanou strukturu vedoucí složitým odrazům vln. vrstvy mnohdy bylo shledáno,
že ionisace stoupla míry tedy kritická frekvence /), vrstva
odrážela ještě vlny frekvenci 9,65 mgc/s, jest délky 41,5 ve
vrstvě zjištěno při pozorováních Dealu (USA.105 cm3.
Při pozorováních, konaných během mezinárodního polárního roku
1932/33, byla většině stanic věnována pozornost sondážím ionosféry
pomocí radiovln. Maximální ionisace E
vrstvě nenastávala poledne, nýbrž mnohem později, 20.) 1933, ionisace
náhle stoupla x/4 hodiny 50%.
Podobné vymizení odrazů, trvající několik hodin, bylo nalezeno
i Murmansku, kde nadto bylo zjištěno, vrstva často klesá až
do výše jen km, aniž při tom absorpce vln tedy hustota ionisační
změnila, což přičítali pozorovatelé poklesu tlaku vzduchu vysokých
vrstvách atmosféry. Při intensivních poruchách zemského
magnetismu úplně vymizely odrazy všech vln 500 metrů, což
možno vysvětliti jejich absorpcí nízkých vrstvách atmosféry tedy
intensivní ionisaci vrstvách značně nižších, než výška vrstvy
(tedy než 100 km). Tromso bylo zjištěno,
že výšky obou vrstev jsou celkem stejné jako jihovýchodní Anglii,
avšak anomálie ionisační jsou mnohem častější.
I při pozorování středních zeměpisných šířkách ukazují obě vrstvy,
EiF, často nápadně vysoké ionisační hodnoty, nepravidelně vyskytu
jící různě dlouhou dobu trvající. Vrstva zde měla hlavní maximum kolem hodin, vedlejší
kolem hodiny, při čemž toto bylo zpravidla provázeno prudkým
fadingem rádiovin jich komplexními odrazy obou vrstvách. Pozorovaný nedostatek
reflexí radiovln dobře vysvětloval, proč při všech polárních výpravách
a zvláště letech byl radiotelegrafický styk velmi nepravidelný, zejména
na krátkých vlnách. Začátek magnetických poruch byl vždy doprovázen
silným fadingem komplikovanými odrazy vln
