Atmosférická elektřina

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: František Běhounek

Strana 101 z 130

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Tato poslední domněnka souhlasí thermálním efektem, jak jej předpokládal Appleton (viz str. vlivu magnetického pole zemského svědčí nejen korelace ionisace vysokých vrstev magnetickými bouřemi, pozorovaná zejména v polárním pásmu, nýbrž př.) připouštějí, zejména vrstvě F může uplatniti thermoionisační efekt zanícených meteoritů, nebo též i změny tlaku atmosféry vzdušné proudy. rozporu jsou však některé námitky, které poslední dobou jsou vznášeny proti hypothese příliš vysokých teplot stratosféry (viz str. 99) a souhlasu teorií ionisace ionosféry, jak podali Hulburt Maris (viz str. Avšak podle Wilsonovy teorie bouří, kde právě horní partie mraků jsou polarisovány kladně, stěží lze vysvětliti únik intensivních, negativních nábojů směrem vzhůru, nehledě ani k okolnosti, tyto elektrony musily míti rychlosti velmi blízké rychlostem světelným, aby pronikly výšky výše něko­ lika set kilometrů, aniž cestou ztratily svůj náboj rekombinací. 104). Někteří badatelé (Appleton, Ranzi j. Podobně při intensivních erupcích vulkanických (Krakatoa j. 114), jakož stanoviska aerodynamického ustálený názor, že stratosféra nevykazuje vzdušných proudů., aby bylo možno podati dobře opřenou teorii ionisace vysokých vrstev atmosféry. měsíců trvající registrace virtuální výšky vrstvy F2, kterou konal Judson Washingtonů (1933—34) a která dala pro tuto výšku křivku zcela paralelní křivkou variací horizontální složky magnetického pole zemského. Jiní badatelé (Schafer, Godall j.) výši asi km. Maximální výšky měla vrstva červnu (370 km), minimální listopadu (250 km).) vyslovují pro vliv bouří, které při vysokých intensitách elektrického pole bouřlivém pásmu mohou emitovati laviny elektronů vysokých vrstev atmosféry tím zvýšiti ionisaci těchto vrstev.) dostal jemný prach vysokých vrstev atmosféry, nichž cirkuloval kolem povrchu zemského velmi značnou rychlostí. Rovněž vliv sluneční činnosti, mající jedenáctiletý cyklus, odráží ionisaci ionosféry, která době maximální činnosti sluneční 60% vyšší než době minima slunečních skvrn. Pokud týče teorií ionisace vysokých vrstev atmosféry, podal první, podrobně matematicky vypracovanou teorii anglický badatel Chap­ man (1931).ionosféry jsou zejména patrny vyšších zeměpisných šířkách, čehož se usuzuje vliv magnetického pole zemského, kterým jest ionisační agens, patrně nabité částice, emitované sluncem, stáčen magnetickým pólům. Proti tomuto názoru však mlu­ ví pozorování tak zvaných světelných oblak, která provedl několi­ kráte Stormer, při čemž zjistil, tato oblaka pohybovala ne­ obyčejně velkou rychlostí (až 1000 km/hod. Bude potřebí dalšího experimentál­ ního materiálu současných pozorování magnetismu zemského, polárních září pod. Obtížnější výklad náhlých anomálií, které nesouvisí změnami magnetického pole zemského jsou některých obdobích velmi časté. Hlavní její zásady jsou tyto: vrstvách vyšších než 101