, kde odrazu vrstvě nastane odraz téže
vlny vrstvě znovu potom teprve jde vlna přijímači. výšku „virtuální“, ježto
se odraz radiovln neděje přesně geometricky jediné roviny, nýbrž zcela
jistě záleží postupném lomu paprsku vrstvách různé ionisační kon
centrace, čímž jeho dráha prodlužuje určitým způsobem, který nedove
deme podrobně zjistiti. 51.jejich frekvenci, postupně zvyšujíce, poznáváme, výška ionosféry
zůstává stále stejnou, čas, potřebný dráze nepřímé (odražené)
vlny vysilače přijímači, nemění, náhle, při určité frekvenci,
kterou nazýváme kritickou, značnou hodnotu prodlouží. 50.
Odraz radiovln dvou vrstvách
ionosférv.
délky odrážejí jiižší výšce,
jakmile však jejich délka klesne,
t. Odraz radiovln ionosféry. Některé pozorované zjevy odrazech vln vy
světlují dokonce komplikovaným odrazem vln obou vrstvách, jak
je znázorněno obr. frekvence vzroste, nastane
odraz výšce mnohem vyšší.
Druhá, vyšší vrstva, byla objevena Appletonem (1928), němž je
též nazývána, její výška značně kolísá, 160 300 km; tato
vrstva bývá zpravidla označována Řádová hodnota A7max měření ra
diovln odvozená 105/cm3a vyšší vrstvě než vrstvě Jestliže
mluvíme výšce jednotlivých vrstev ionosféry, nesmíme tím mysliti
výšku geometrickém slova smyslu, nýbrž zv. Sestavíme-li graf, kde osu úseček nanášíme frekvenci vlny
(v megacyklech sec), osu pořadnic její celkovou dráhu, před
pokladu malé vzdálenosti mezi přijímačem vysilačem, vlastně dvojná
sobnou výšku ionosféry, dostaneme pro přímou vlnu diskontinuitní
křivku znázorněnou obr. 50.
Při pokusech Appletonových, prováděných jihovýchodní Anglii
(Slough) letech 1934/35, nastával odraz vrstvě 2,75 mega-
98
.
v
Nižší vrstva, nazývaná též vlastní vrstvou Kennelly-Heavisidovou,
bývá označována písmenem její průměrná výška asi 100 km. První část křivky značí, vlny větší
Obr. Znamená
to, vlna této frekvence neodráží, nýbrž pronikne vodivou
vrstvu ionosféry, projde potom prostorem nižší ionisace odrazí se
teprve mnohem značnější výši, kde hustota elektronů opět velmi
vzroste
