Jestliže emise pravidelně přerušována, slyšíme dvojí
přerušování, jednak přímé, jednak odražené vlně, čas,
uplynulý mezi oběma, roven —12.
Studium ionosféry podkladě šíření radiovln ukázalo její velkou \
proměnlivost komplikovanou strukturu.
Jestliže totiž sledujeme odrazy radiovln ionosféry měníme při tom
97
. Brzy bylo zjištěno, vyslaná
vlna při dopadu ionosféru štěpí dvě složky, kruhově polariso-
vané opačnými směry, tak zv. vlnu řádnou mimořádnou. Tento ěas sice velmi krátký,
řádu 1/1000 sec při malé hodnotě vzdálenosti obou stanic může však
býti měřen oscilograficky detekčním proudu vypočtena něho
výška ionosféry h. Tento zjev
vzniká podkladě magneto-ionickém, účinkem magnetického pole
zemského elektrických nábojů, obsažených ionosféře, které musí býti
v místech odrazu převahou elektronického charakteru, volné, na
hmotu nevázané částice záporné elektřiny. základě teorie šíření se
elektromagnetických vln ionisováném mediu, podané Lassenem
(1926), platí pro maximální hustotu těchto elektronických nábojů
^Vmax tyto vztahy:
(28) 1,24 Z2,
(29) Nmax ~(P-f.fH),
kde jest určitá kritická frekvence, hmota náboj elektronu a
eH
fu Zde značí úhrnnou intensitu magnetického
2mc
zemského místě odrazu rychlost světla.W^P-f. Vzorec (28) platí pro řád
nou, vzorec (29) pro mimořádnou vlnu výraz kritická frekvence,
značí nejvyšší frekvenci, která dané vrstvy ionosféry ještě odrazí.fH) lM
