Rovněž fakt, horách, kde tlak vzduchu nízký, kulový
92
.
4. Sleduje často, podobně
jako někdy blesk čárový, proud vzduchu, který způsobí intensivnější
proudění iontů tak utvoří dráhu vyšší vodivosti než okolní
vzduch.
5.
Původ kulového blesku není dosud náležitě objasněn.
Podobného původu pravděpodobně blýskání, pozorované velmi
zhusta Kordillerách (Andách) řáděné některých pojednáních pod
' samostatný typ, zvaný ,,andské blýskání“. Mathias vysvětluje jej svou teorií vyšších
komplexů atomů dusíku kyslíku, které určitých okolností mohou
pod vlivem povrchového napětí ohřátého plynu, tvořícího dráhu blesku,
koncentrovat! svítivé vrstvy kulového tvaru. Jehle jej
vysvětluje (1933) teoreticky odtržením elektronových lavin hlav
ního bleskového výboje. Nedostatek teploty zabraňuje při tom
vzniku komplikovaných molekul, jichž rozkladem tvoří zvuková vlna. svítící koule nebo elipsoid, průměru několika centimetrů
až několika decimetrů, barvy zpravidla červené nebo modré, pohybující
se různou rychlostí velmi nepravidelnými směry. Kulový blesk zjev, který pro svou odchylnou formu nor
málních blesků poutá vždy pozornost proto poměrně často dobře
popsán.
Podmínkou vzniku kulového blesku podle Mathiase prudký
elektrický výboj, odehrávající malé výši nad zemí (ca 100 ve
vzduchu málo vodivém, takže jeho průřez poměrně značný vzhledem
k délce blesku. Mathias hledá
jejich původ jakémsi studeném světle, které vzniká při nízkém tlaku
vzduchu silné ionisaci mraku. Teplota, při které kulové blesky normálně
explodují, podle Mathiase asi 515° dokladem existenci značného
povrchového napětí, které udržuje kulový tvar blesku jako membrána,
je často pozorovaná okolnost, kulový blesk odráží předmětů a
skáče. Prudké ochlazení kulového blesku, nastávající vyza
řováním zejména větších blesků, vede potom náhlému rozkladu
komplikovaných molekul, provázenému rachotem; malých koulí
nastává často pozvolné ochlazení déle trvajícím jiskrovým výbojem a
í tedy zmizení blesku bez hluku. Tyto
blesky nejsou doprovázeny hřměním velmi často jde zjev lidově
( nazývaný ,,blýskáním časy“, kde světlo velmi vzdálených čárových
blesků difusně ozáří celou plochu mračen. Mimoto však vyskytují se
' skutečné plošné blesky, jejichž spektrum rozdíl předchozích je
páso vé. Mizí buď bezhlučně nebo velkým rachotem, který provázen
demolováním okolních předmětů doba jeho trvání rozdíl ji
ných blesků velmi značná, činíc minutu více. Plošné blesky pojmenování, které dal Arago bleskům,
osvětlujícím buď celé plochy mraků anebo aspoň jejich obrysy. Pravděpodobně jde zde proces analogický ohněm Eliášovým,
který odehrává vodních kapkách přímo mraku.Mathiasova podložena svědectvím osob, které byly omráčeny bleskem,
že nikdy neslyšely současně zvuk, ježto tento nastal oné zmíněné
době t
