Eliášův oheň. Vyskytuje ze
jména horách nebo moři, kde vzniká hrotech rahen, stožárů atd. Jakmile hodnota gradientu dostoupí řádu asi
105 V/m, nastává hrotech světelný výboj doutnávý nebo keříč-
kový délky několika centimetrů, tak zv. Světelný
výboj zpravidla není klidný, nýbrž třepetávý jeho barva hlavní
větve bývá fialová, odbočných keříků často narudlá.
Tak nastane rovněž rozdělení elektřiny mraku, jehož spodní část
bude záporně, horní kladně elektricky nabitá.000 V/m. Tichý, hrotový výboj nastává tehdy, kdy střední intensita
elektrického pole atmosféry ještě značně nižší, než jest třeba pro
vznik nárazové ionisace (t.tivní vlhkosti, potřebné kondensaci vodních par lehkých zápor
ných iontech, větší výši potom nastane kondensace lehkých
iontech kladných.,
též při letech, balonovém koši, hranách nosných ploch letadel pod. 76).
Intensita takového hrotového výboje, trávy vycházejícího, může
dosáhnouti hodnoty 10-10 amper/cm2.
Systematická pozorování blesku datují teprve počátku minulého
století shrnul soustavnou publikaci francouzský fysik Arago
(1837), další statistiky jsou německých fysiků Santera (1892),
W.
i Eliášův oheň. Vzniká všech
špičatých předmětech (tráva, větve stromů pod. Obecně můžeme děliti elektrické výboje atmosféře tyto
druhy:
1. Branda kulovém blesku, 1923), Kählera (1924), Gockela
(1925) francouzského fysika Mathiase (od 1920 poslední
doby). trávy podobný
výboj při normálním směru elektrického pole atmosféry (země negativní),
jakmile gradient dosáhne hodnoty 15. Tímto způsobem získává země velmi značný
negativní náboj, který bilanci příčin udržení stálého záporného
\ náboje zemského může míti vynikající význam (viz str. Vzniká při obou směrech
elektrického pole atmosféry, avšak při obráceném směru pole (země
positivní) vykazuje větvení, kterého není při normálním směru inten
sity, důkaz, jeho vznik vázán urychlení kladných iontů.
90
.), nichž elektrické
pole zhušťuje, takže jeho intensita daném místě značně stoupne. Tento proces sice kvanti
tativně nestačí vysvětlení elektřiny bouře rovněž může jen zřídka
nastati toho důvodu, předpokládá čistotu vzduchu (nepřítomnost
kondensačních jader), určitých okolností však může uplatniti.
Podle pozorování Wilsonových (1925) nastává př.
Není poután zřejmou bouři, nýbrž nejčastěji provází prudké
srážky, které předcházejí nebo následují bouři téměř nikdy nevy
skytuje moři pásmu rovníkovém 30°. nižší než 104 V/m).
Pozdější pozorování Wormellova (1927), prováděná bouřlivého
počasí tyči vysoké, vedla hodnotám 10“ coulombů pro jeden
hrot dobu trvání krajinné bouře, převahou proudu positivního
od země atmosféře.000 V/m, při obráceném směru
pole (země tedy také hrot positivní) pro gradient rovný 20
