000 V/m.
Pozdější pozorování Wormellova (1927), prováděná bouřlivého
počasí tyči vysoké, vedla hodnotám 10“ coulombů pro jeden
hrot dobu trvání krajinné bouře, převahou proudu positivního
od země atmosféře. Vyskytuje ze
jména horách nebo moři, kde vzniká hrotech rahen, stožárů atd.tivní vlhkosti, potřebné kondensaci vodních par lehkých zápor
ných iontech, větší výši potom nastane kondensace lehkých
iontech kladných.
Podle pozorování Wilsonových (1925) nastává př.
90
. trávy podobný
výboj při normálním směru elektrického pole atmosféry (země negativní),
jakmile gradient dosáhne hodnoty 15. Obecně můžeme děliti elektrické výboje atmosféře tyto
druhy:
1. Jakmile hodnota gradientu dostoupí řádu asi
105 V/m, nastává hrotech světelný výboj doutnávý nebo keříč-
kový délky několika centimetrů, tak zv. Tento proces sice kvanti
tativně nestačí vysvětlení elektřiny bouře rovněž může jen zřídka
nastati toho důvodu, předpokládá čistotu vzduchu (nepřítomnost
kondensačních jader), určitých okolností však může uplatniti.
Není poután zřejmou bouři, nýbrž nejčastěji provází prudké
srážky, které předcházejí nebo následují bouři téměř nikdy nevy
skytuje moři pásmu rovníkovém 30°. Branda kulovém blesku, 1923), Kählera (1924), Gockela
(1925) francouzského fysika Mathiase (od 1920 poslední
doby). Vzniká všech
špičatých předmětech (tráva, větve stromů pod. Eliášův oheň. Světelný
výboj zpravidla není klidný, nýbrž třepetávý jeho barva hlavní
větve bývá fialová, odbočných keříků často narudlá. 76).,
též při letech, balonovém koši, hranách nosných ploch letadel pod. Vzniká při obou směrech
elektrického pole atmosféry, avšak při obráceném směru pole (země
positivní) vykazuje větvení, kterého není při normálním směru inten
sity, důkaz, jeho vznik vázán urychlení kladných iontů.000 V/m, při obráceném směru
pole (země tedy také hrot positivní) pro gradient rovný 20. Tichý, hrotový výboj nastává tehdy, kdy střední intensita
elektrického pole atmosféry ještě značně nižší, než jest třeba pro
vznik nárazové ionisace (t.), nichž elektrické
pole zhušťuje, takže jeho intensita daném místě značně stoupne.
Systematická pozorování blesku datují teprve počátku minulého
století shrnul soustavnou publikaci francouzský fysik Arago
(1837), další statistiky jsou německých fysiků Santera (1892),
W. Tímto způsobem získává země velmi značný
negativní náboj, který bilanci příčin udržení stálého záporného
\ náboje zemského může míti vynikající význam (viz str.
Intensita takového hrotového výboje, trávy vycházejícího, může
dosáhnouti hodnoty 10-10 amper/cm2.
i Eliášův oheň.
Tak nastane rovněž rozdělení elektřiny mraku, jehož spodní část
bude záporně, horní kladně elektricky nabitá. nižší než 104 V/m)
