|
na základě remanentního magnetismu některých hornin (zejména če
dičů), nichž blesk uhodil.
V různých případech jistě také uplatní kondensační proces, jehož
teorii podal již 1926 Wilson, který ukázal, lehké ionty
tvoří kondensační jádra pro vodní páry, jestliže vzduch těmito
určitým způsobem přesycen.000
tun který udržován své po-
lozé^vzestupným pohybem větru.000 ampérů, ekvivalentní
energii milionů kW, ačkoliv ze
spálení silných kabelů při úderu
blesku pod. Rovněž lze tohoto magnetismu usouditi
na elektřinu (resp.
Doba, jakou vznikne elektrický
náboj, potřebný utvoření jed
noho blesku, odhaduje sec;
tento proces probíhá mraku,
jehož váha činí průměrně 300. směr) blesku.Intensitu proudu, který přijde blesku země, lze vypočísti př.
Jestliže tedy vlhký, kondensačních jader prostý vzduch stoupá
vzhůru, ochlazuje adiabaticky určité výši dosaženo rela
89
. Náboj jednoho
blesku činí asi coulombů, avšak
vzhledem nepatrnému trvání
blesku intensita proudu, který
takto vznikne, průměrně rovna
20.
Z toho, bylo řečeno teorii Simpsonově Wilsonově,je patrno, \
že obě teorie mohou existovati vedle sebe určitých případech
(patrně většině jich) rozhodující elektrisační proces podle
Wilsonovy teorie, jiných opět získá, zejména další fázi bouřky,
posléze převahy proces tříštění kapek změnami rychlosti vzdušných
proudů podle teorie Simpsonovy.
Podle statistiky, která ovšem ne
může býti zcela přesná, vzhledem
k nekontrolovatelnosti velké části
povrchu zemského, nastane na
celé zeměkouli asi milionů Obr. Systematická pozorování
takto konaná potvrzují výsledky měření, líčených předchozím, že
totiž většina blesků přináší zemi negativní náboje. Toto přesycení však pro oba druhy
iontů různé, záporných iontech nastává kondensace vodních
par již při relativní vlhkosti rovné 400%, kdežto kladných teprve
při 600%.
bouří rok každou vte- Záporný blesk (od země mraku),
řinu asi 100 blesků. 48b. lze často konsta
tovat! hodnoty několikrát vyšší. blízkosti hromosvodových vodičů
bývají kladeny stejným účelem ocelové tyče
