Při bouři bývá zpravidla výška dolního kraje mraku průměrná
hodnota gradientu 10. První stupeň měl délku asi jeho světelnost zmizela
asi sec, načež šel touto
cestou nový proud elektronů,
utvořil druhý stupeň, který za
zářil zmizel, atd. Rozdíl záleží jediné
v tom, blesku směřujícího kladného mraku zemi větvení
zpravidla bohatší (obr. Tento výboj můžeme pokládati pohyb elektronové laviny,
který podle Simpsona (str.000 V/m, takže mezi mrakem zemí existuje
průměrná potenciální diference milionů voltů. Výboj
od katody anodě děl značně nižší rychlostí 7,2 108 cm/sec, to
stupňovitě.
8cS
. Jest tedy
naopak proti kriteriu Simpso-
novu alespoň většině případů
větvení blesku obráceného směru než jeho polarita. 48a) než blesku, který jde země mraku
(obr. 48a. Při větší výšce mraku,
l event, pro výboje, které dějí mraku samém, může však poten
ciální diference dosáhnouti 400 milionů voltů dráha blesku délky až
8 km. Těchto stupňů
bylo deset dvacet, podle délky
blesku, při tom vykazovaly
větvení směru pohybu elek
tronů, tedy anodě. Tím se
wtvořila dobře vodivá dráha
následkem thermální ionisace,
kterou ukončení dráhy elek
tronů zemi bezprostředně šel
hlavní výboj silné světelnosti
(blesk) směrem anody ka
todě, při čemž však přidržo
val větší části větvení, které
vytvořil předběžný elektronový
výboj.
Kladný blesk (od mraku zemi). 48b). Při tom šířka blesku poměrně malá, zpravidla 0,5 zřídka m.anody katodě šířil vysokou rychlostí 5,3 109 cm/sec, před
cházel světelnosti daleko slabší výboj opačného směru, katody
(ve studovaných případech negativní dolní části mraku zemi)
k anodě. Směřovalo tedy větvení
blesku převahou anodě ze
mi), směru opačném,
než byl směr blesku. 84) předchází vlastnímu blesku. Pozdější laboratorní pokusy, které vykonali zejména
Schonland Allibon Anglii (1933) napětím milionu voltů
a Německu Hippel (1934) napětím 1,5 milionu voltů, ukázaly,
že záporného pólu generátoru nastává větvení směrem pólu
kladnému otázka větvení jiskrového výboje prvé řadě závisí
na elektrickém tlaku jiskřiště.
Obr
