Výsledky dosažené touto komorou zejména Schonlandem (1932—1935)
v Jižní Africe byly velmi důležité.
Měření, která svrchu popsanými způsoby byla provedena zejména
v posledních letech Hallidayem Jensenem Anglii (1933)
a Schonlandem (1931—1935) Jižní Africe, potvrdila naopak teorii
Wilsonovu. Boysova
fotografická komora používá dvou objektivů, namontovaných ob
vodu rotující kruhové desky průměru asi cm, otáčející rychlostí
až 1500 otáček/min. Vzhledem citlivosti filmu, rychlosti rotace a
luminositě studovaných výbojů bylo možné fotograficky rozlišiti od
sebe dva výboje, které sledovaly sebou aspoň intervalu 1/40.000 V/m. Ukázaly prvé řadě blesků jdoucích
od země mraku, každému výboji positivních iontů, který děl
87
.
Norinder měřil ještě 400. Bylo tak zjištěno, 95°/0 všech bouřlivých mraků
neslo záporný pól dole, kladný nahoře, tomto poměru byly
mezi blesky zastoupeny hlavně ty, které přinášely zemi negativní náboj. Toto
vysvětlení skutečně podařilo podati základě výzkumu časového
vývoje blesku pomocí jeho fotografií. mraku vystoupí výboj, ale ne
dosáhne ihned země, nýbrž určité výši nad končí keříčkovým výbo
jem, ním jde touže drahou nový výboj, který pronikne blíže zemi, atd.vých paprsků, rovná mm, změně gradientu 104 V/m/sec. Fotografování blesku účelem
jeho studia datuje již konce minulého století, ale teprve 1902
použil Walter komory, která rotovala pomocí hodinového stroje
kolem pevné vertikální osy dobou jedné otočky rovné sec.000 sec.
Touto aparaturou nelze sice rozlišiti menší časové intervaly než 1/1000
sec, ale přes zjistil Walter, blesk neprobíhá jako okamžitý
výboj, nýbrž šíří postupně, určitými časovými intervaly, pomocí
výbojů částečných, neboli předvýbojů.
Zbývalo ještě vysvětliti rozpor mezi Simpsonovým pojetím blesku,
potvrzeným některými laboratorními pokusy tímto výsledkem. Objektivy jsou montovány tak, jejich roviny
leží rovině desky spojnice jejich středů prochází jejím středem,
fotografický film rovnoběžný rovinou otáčivé desky. Zachytí-li oba
objektivy dva bleskové výboje, bezprostředně jdoucí sebou touže
drahou, vzniknou dva obrazy pošinuté následkem rotace objektivů
v opačných směrech. Jestliže
komora zachytí dva výboje, které šly sobě jednou touže drahou
v časovém intervalu stane tak dvou různých bodech fotogra
fické desky, jejichž kolmá vzdálenost souvisí vztahem
/ dy
f (f2 y2)
kde jest ohnisková dálka objektivu, jest úhlová rychlost komory a
y střední kolmá vzdálenost uvažovaných bodů střední osy desky,
vedené rovnoběžně osou otáčení fotografické komory.
Walterovu metodu značně zdokonalil Boys (1926) později (1933)
ji doplnil hranolovým stereoskopem proměřování snímků
