Atmosférická elektřina

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: František Běhounek

Strana 81 z 130

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Utvoří se Směr pohybu bouře Teplý vzduch Teply vzduch Obr. Vznik pohyb bouřkového mraku. Vznik elektřiny bouřlivého mraku vykládají sice obě teorie stejném podkladu, prostřednictvím dešťových kapek, každá však jiným způsobem.průměrnou rychlostí km/hod. 6 81 . V další fázi vznik mraků zde podstatě analogický vznikem mraků bouří předchozího typu, rozdíl pouze pohybu bouřlivého mraku, který případě místních bouřek nepatrný. Stoupající teplý vzduch se zchladí vyšších vrstvách atmosféry klesá stranách zase zpět. obou druhů základní příčinou proudění teplého vzduchu nasyceného vodními parami výše, ale proces odehrává každého druhu jinak. 41b) zpravidla vniká mohutný proud chlad­ nějšího vzduchu klínovitě pod vrstvy vzduchu teplejšího zdvíhá je náhle mocně vzhůru, kde tyto vytvoří jakousi zakřivenou frontu teplého vzduchu, která pohybuje určitou rychlostí směru vodorovném. 4]. U bouří frontálních (obr. 41a) intensivní dlouhotrvající ohřátí půdy sluncem vede značnému ohřátí vrstev vzduchu, blízkých půdě, což způsobí vertikální pohyb teplého vzduchu vzhůru, jeho místo se všech stran tlačí vzduch chladnější. „Lenardův efekt”, jehož výklad byl podán letech 1915 1921 pracemi německého fysika Lenarda jeho školy. U místních bouřek (obr. cumulo-nimbové mraky, jejichž spodní okraj leží zpravidla výši 1 km, horní výši 5—8 nad zemí, zatím nad nimi vzniknou cirrové závoje, složené ledových jehlic. podstatě tento výklad takový: každá kapka, která jeví navenek jako elektricky neutrální, ve skutečnosti svém povrchu elektrickou dvojvrstvu kladného zápor­ ného náboje, při čemž vzdálenost obou vrstev velmi nepatrná. Simpsonova teorie bouří opírá tak zv. V létě zpravidla výši nastane ochlazení isothermní vrstvě tudíž kondensace vodních par dešf kroupy, čímž uvolní opět teplo, které následující masy vzduchu žene ještě výše