Atmosférická elektřina

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: František Běhounek

Strana 79 z 130

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Lenardovým efektem (viz str./cm2, tedy desetkrát stokrát větší hodnotě, než jakou vykazuje vertikální ionisační proud atmosféry. Specifický náboj činí deště krup průměrně elst. Nová, výše citovaná pozorování Banerjiho, provedená Indii, dokázala, vyloučí-li málo četné, nejmenší náboje, nižší než 0,06 79 . nejnovější době (1931) prováděl je Banerji Bombay (Indie) dobu jednoho roku, při čemž registroval náboj každé jednotlivé kapky. 81). Podobná měření jednotlivých kapkách byla prováděna zejména letech 1908—1913 Štýrsku, Německu, Francii, Anglii, Buenos Aires Šimle (Indii). Většinou, podle výsledku těchto pozorování, převládal transport positivní elektřiny zemi, tedy proces, který naopak ještě vede neutralisaci negativního náboje zemského. jeho experimentálním uspo­ řádání bylo zejména přihlíženo tomu, aby jímací nádobka byla dobře chráněna proti influeněnímu účinku elektrického pole atmosféry, které zvláště při bouřkovém dešti velmi silné./cm2. dosud neexistuje žádné observatoři atmo­ sférické elektřiny nepřetržité registrování elektrického náboje srážek./gram, u sněhu vyšší, asi elst./gram pro různé druhy srážek. Zejména při klidném krajinném dešti převládají positivní náboje poměru 3:1 negativním. jedn. Elektřina deště, sněhu krup. Starší pozorování vedla průměrnému číslu hustoty proudu 10-5 až 10~4 elst.ELEKTRINA atmosférických srážek bouéí. jedn. Extrémní čísla bylaještě mnohem vyšsíá^dosahovala hodnoty 3. jedn. jedn./gram, avšak extrémní případy dosahují hodnot 200 elst.10-3 elst. jedn. Pro vysvětlení stálosti negativního náboje zemského významné zjistiti, jak dalece tyto srážkové transporty elektřiny němu přispívají. Rovněž bylo dbáno, aby rozstřikováním kapek při dopadu nevznikaly dodatečné elektrické ná­ boje tak zv. Výsledky pozorování však dosud nejsou dosti četné, aby bylo lze aplikovati větší plochy povrchu zemského, nejsou jednotné ani nevztahují dosti dlouhý interval časový. První měření elektřiny dešťových kapek provedli již 1888 Elster Geitel tím, jímali dešťové kapky isolované nádobky, spojené elektrometrem chráněné proti influeněnímu vlivu elektrického pole atmosféry. Těmito nosiči elektřiny vzniká vlastně transport elektřiny atmosféry k zemi, který povahu konvekčního proudu. Elektrometr udával při tom jen úhrnný náboj určitého počtu kapek, který byl stanoven jako průměrná veličina vážením jednotlivé kapky zachyceného celko­ vého množství vody