Jestliže si
77
.
Swann připojil základním Maxwellovým rovnicím elektromagnetického
pole dodatečné členy, které neuplatní při tělesech klidných nebo
rovnoměrně pohybujících.se, rychlost tohoto záření tak veliká, záření nepůsobí už-ionisačně. Vychází předpokladu, elektrický náboj
může spontánně vznikati rovněž tak zaniknouti. Bauerových proudů.
Tato okolnost jediné zachránila Simpson-Swannovu teorii před
zamítnutím, kterého jinak jistě podkladě platných přírodních
zákonů bylo dostalo. Zato pro těleso
zemských rozměrů podařilo Swannovi vhodnou volbou konstant
zmíněných dodatečných členů nejen vypočísti destrukci positivního
náboje, která jest téže velikosti jako pozorovaný vodivý vertikální
proud atmosféry (1400 coulomb/sec), nýbrž současně odvoditi pro
magnetické pole zeměkoule hodnoty, skutečně souhlasící hodnotami
pozorovanými.
Obě zmíněné teorie, totiž teorie korpuskulárního záření teorie
spontánního zániku positivních nábojů stačily sice vysvětliti udržení
náboje zemského zřetelem atmosférickou elektřinu, naprosto však
nestačí vysvětlení tak zv. přímé
absorpční experimenty jmenovaných autorů skončily negativně, vysvět
luje jednak tím, při vysoké rychlosti kosmického záření jen malá
jeho část absorbuje poměrně malých hmotách, kterých bylo při
experimentech užito, jednak při absorpci vyloučí absorpčního
media sekundární záření, takže stejné množství negativních nábojů,
jaké bylo mediem zachyceno, něho vypuzeno jeho celkový náboj
se tedy nemění. Jejich existence
plyne jednoduchých úvah magnetickém poli zemském. Zato však při tělesech pohybujících se
urychleně také při tělesech rotujících vedou tyto dodatečné členy
k důsledku, elektricky neutrální těleso obklopeno elektromagne
tickým polem, které schopnost pozvolně ničiti positivní, elektrický
náboj.
Interpretace Swannova čistě matematická, vymyká však labo
ratornímu důkazu, ježto pro malá tělesa, rychle rotující, vycházejí ní
hodnoty nižšího řádu, než jsou pozorované chyby.
Energie, kterou při průchodu vzduchu udělí elektronům vázaným
v atomu, příliš vysoká, takže nepromění kinetickou energii,
která pak způsobí oddělení elektronu atomu tedy jeho ionisaci,
nýbrž vyzáří formě jakéhosi elektromagnetického záření. Anderson odstranil později (1928) jednu hlav
ních závad této teorie, tím, pozvolné ničení positivní elektřiny, které
úplně odporuje atomistickému pojetí elektřiny, převedl diskonti
nuitní ničení positivních, elementárních kvant.
Druhá hypothesa, vysvětlující konstantnost negativního náboje zem
ského, byla vyslovena prvé rovněž Simpsoněm (1916), ale bez
speciálního odůvodnění. Tato představa je
na první pohled fantastická odporuje zásadě zachování elektrického
náboje, byla však později (1926) Swannem matematicky podložena
