10—16 A/cm2. skuteč
nosti však tomu tak není, jak patrno hodnot kondukčního
proudu.
Jiná hypothesa, vyslovená 1904 Simpsonem, hledá
přítok negativní elektřiny povrch zemský kosmickém záření
skládajícím částic negativní elektřiny.)
Ježto však proudové křivky jsou uzavřené útvary, musí algebraický
součet intensit všech vertikálních proudů býti roven nule. Jak bylo vysvět
leno předchozích kapitolách, představujeme zeměkouli obklopenou
ve výši 80—100 vodivou vrstvou, níž převládají positivní
náboje. Dosadíme-li příslušných výpočtů hodnoty odvo
zené pro normální výměnu vzduchu vertikálními vzdušnými proudy,
dostaneme pro větší plochu povrchu zemského celkový konvekční proud___
směřující země atmosféře, jehož intensita však rovna jen několika
děsitinám procenta vodivého proudu intensitě i. Jestliže integrujeme
pro celý povrch zemský, dostaneme úhrnnou hodnotu 1400 ampérů,
což intensita kladného elektrického proudu, směřujícího neustále
na povrch zemský. Tyto zemské proudy
skutečně také existujFajsoupředmětem četných měření (kap. Základním problémem atmosférické elektřiny stal
se výklad stálého negativního náboje zemského, který musil pod
účinkem takového proudu době asi deseti minut zmizeti přejiti ve
stále rostoucí náboj kladný. Podle zákonů elektrodynamiky
musí tyto elektrické proudy tvořiti uzavřené křivky, neboli musí probíhati
také podobě tak zy. Wilsonem, hledající nábojích blesků zemi dopadají
cích přítok potřebné negativní elektřiny. Podrobně bude pojednáno
v kapitole následující.
Přes nepozbyla teorie existence tohoto proudu svých zastánců. Přirozený výklad záležel předpokladu
existence kompensačního proudu opačného znamení stejné intensity,
o jehož původu bylo učiněno několik hypothes.) byl však experi
mentálně tento proud marně hledán negativně skončily pokusy ve
vysokých šířkách (Swannovy Norsku současné Běhounkovy na
Špicberkách), kde byl tento proud předpokládán jednak negativních
výsledcích jeho hledání nižších šířkách, jednak zřetelem účinku
magnetického pole zemského. Různými pozorovateli
(W.
Problém udržování negativního náboje zemského. Jednou nich, která
není bez experimentálního podkladu, hypothesa podaná 1925
C.velmi blízký nule. VII. této vrstvy vycházejí silokřivky elektrického pole, končící
na negativně nabitém povrchu zemském, rovněž positivní elektrické
proudy, dopadající povrch zemský. zemských proudů zemi. 48), potom efekt výsledný pro negativní
náboj země týž, jako každý centimetr plošný dopadal proud
kladné elektřiny intensitě 2,8.
Na námitku, takové záření musilo způsobiti velikou ionisaci
vzduchu, jaká nebyla ani polárních oblastech nalezena, předpokládá
76
. Swann 1915 1928, Schweidler 1915 j. Uvážíme-li transport positivních nábojů zemi negativních do
atmosféry vodivé vrstvě (str
