Thomson dokázal (1906),
že tomto případě úměrné totální vodivosti kdežto pro pohyblivý
vzduch platí, jak již dříve (1903) dokázal Riečke, přímo
rovno 4tt2+, event. Při tom drát pravidelných časových intervalech
5 65
. „elektrodový účinek“) elek
trické pole kolem vodiče tím poruší následkem toho změní rychlost
iontů, kterými konduktor vybíjen. Toto bývá buď formě delší, tyčkovité elektrody
(50 více) přímo nasazeno elektrometr nebo tvar koule (průměr
asi cm) spojené tenkým drátem elektrometrem anebo posléze tvoří
dlouhý drát (asi metrů), chráněný sítí širokými oky proti vlivu
elektrického pole atmosféry (metoda Scheringova).j. povrchový element ds
vodiče proudí jednotku doby určité množství elektřiny, opačného
znamení, dané výrazem:
Fendsk FXds ±n<jXds,
kde veličiny mají horní význam (ionty vodivost opačného znamení
než náboj vodiče). 47r2_, dle toho, je-li náboj konduktoru záporný
nebo kladný.
Zpravidla stačí, klidných dnů, konati měření pod stromy, otevřenou
verandou pod. j. Nyní jasné, toto množství
elektřiny náboj jednotku doby sníží, ježto její znamení opačné,
t. Podmínkou splnění této rovnosti pohyb vzduchu
větší než cm/sec, potenciál vodiče nesmí býti příliš vysoký, aby
z okolního vzduchu jen určitá, malá část iontů byla extrahována, t. zv. Jestliže vzduch
klidný, potom nahromadí kolem konduktoru ionty opačného zna
mení, než znamení jeho náboje (t. Rozptylové těleso
musí míti vždy podobnou elektrostatickou ochranu, jinak jeho
vlastnímu náboji připojuje náboj indukovaný elektrickým polem
atmosféry správnost výsledků měření tím naprosto porušena. Odvození tohoto vztahu velmi jednoduché: budiž spe
cifický, povrchový náboj vodiče potom podle rovnice (17) intensita
elektrického pole kolem vodiče F=4tkj.závisí proudění vzduchu kolem konduktoru.
Přístroje, jimiž možno měřiti -y-,
Cit
mají jednoduchý tvar skládají
se kombinace elektrometru určité citlivosti (ca dílek pro volt) a
rozptylového tělesa. Drátu jako rozptylového tělesa bývá oblibou použí
váno registracím. Později
(1914) dokázal Swann, Rieckeho vztah platí pro libovolný
tvar vodiče. Množství elektřiny, které proudí celý povrch
vodiče, dostaneme integrací:
4 ods =4tí 2Q,
kde jest úhrnný náboj vodiče., že
(22a) 4yr 2Q,
at
což vztah Rieckeho.
aby okolí vodiče byly splněny podmínky Ohmová proudu
