Atmosférická elektřina

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: František Běhounek

Strana 65 z 130

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Nyní jasné, toto množství elektřiny náboj jednotku doby sníží, ježto její znamení opačné, t. Později (1914) dokázal Swann, Rieckeho vztah platí pro libovolný tvar vodiče. povrchový element ds vodiče proudí jednotku doby určité množství elektřiny, opačného znamení, dané výrazem: Fendsk FXds ±n<jXds, kde veličiny mají horní význam (ionty vodivost opačného znamení než náboj vodiče). Jestliže vzduch klidný, potom nahromadí kolem konduktoru ionty opačného zna­ mení, než znamení jeho náboje (t. 47r2_, dle toho, je-li náboj konduktoru záporný nebo kladný. Podmínkou splnění této rovnosti pohyb vzduchu větší než cm/sec, potenciál vodiče nesmí býti příliš vysoký, aby z okolního vzduchu jen určitá, malá část iontů byla extrahována, t., že (22a) 4yr 2Q, at což vztah Rieckeho.závisí proudění vzduchu kolem konduktoru. Rozptylové těleso musí míti vždy podobnou elektrostatickou ochranu, jinak jeho vlastnímu náboji připojuje náboj indukovaný elektrickým polem atmosféry správnost výsledků měření tím naprosto porušena. Přístroje, jimiž možno měřiti -y-, Cit mají jednoduchý tvar skládají se kombinace elektrometru určité citlivosti (ca dílek pro volt) a rozptylového tělesa. Drátu jako rozptylového tělesa bývá oblibou použí­ váno registracím. „elektrodový účinek“) elek­ trické pole kolem vodiče tím poruší následkem toho změní rychlost iontů, kterými konduktor vybíjen.j. j. aby okolí vodiče byly splněny podmínky Ohmová proudu. Toto bývá buď formě delší, tyčkovité elektrody (50 více) přímo nasazeno elektrometr nebo tvar koule (průměr asi cm) spojené tenkým drátem elektrometrem anebo posléze tvoří dlouhý drát (asi metrů), chráněný sítí širokými oky proti vlivu elektrického pole atmosféry (metoda Scheringova). Thomson dokázal (1906), že tomto případě úměrné totální vodivosti kdežto pro pohyblivý vzduch platí, jak již dříve (1903) dokázal Riečke, přímo rovno 4tt2+, event. zv. Při tom drát pravidelných časových intervalech 5 65 . Množství elektřiny, které proudí celý povrch vodiče, dostaneme integrací: 4 ods =4tí 2Q, kde jest úhrnný náboj vodiče. Odvození tohoto vztahu velmi jednoduché: budiž spe­ cifický, povrchový náboj vodiče potom podle rovnice (17) intensita elektrického pole kolem vodiče F=4tkj. Zpravidla stačí, klidných dnů, konati měření pod stromy, otevřenou verandou pod