Nabíjení
vzniká tím, výfukový plyn třením stává negativně elektrickým,
a různé míře, podle konstrukce motoru. Proto poměrně nejspolehli
vější hodnoty byly získány pozorováním volném balonu (do km),
kde lze jeho kladný náboj, vzniklý indukcí elektrického pole atmosféry,
účinným vodním kolektorem vyrovnati. Výpočet příslušného redukčního
faktoru provádí zpravidla modelu, umělém elektrickém poli. Tím kondensátor vybit anodový
proud dostane náraz, který balisticky měřen miliampermetrem. Měření sama narážejí různé potíže: každé
letadlo velmi deformuje elektrické pole letadla opatřená motory,
se většinou velmi silně nabíjejí 10. 47) usuzovati velikost
gradientu. popsaného průběhu potenciálního
gradientu jasně patrno, elektrické pole atmosféry není homogenním
60
.
Jako kolektoru bylo při tom užito doutnáků, jeho potenciál přiváděl
do kondensátoru, který byl automaticky určitých časových intervalech
spojen mřížkou elektronové lampy.
Při četných balonových výstupech, dále vzducholodích, letadlech
a pomocí registračních balónků byla sledována závislost gradientu
na výšce nad zemí. Výše zdařilo se
P. Údaje
měřené miliampérmetrem byly fotograficky registrovány, současně byl
mechanicky zapisován jiném válci tlak teplota.Každé kolísání gradientu musí ovšem také býti spojeno kolísáním
specifického, plošného náboje zemského ježto podle zákonů elektro
statiky předpokladu, země vodivá koule homogenním
elektrickém poli, platí vztah:
fj y
(17) F=--^-=-4no
ah
kde výška nad zemí.
Mívá většinou nízkou hodnotu (kolem 0,2, jestliže měříme jedním
kolektorem upevněným straně okraje koše jestliže pomocí jiného
kolektoru rozptýlíme vlastní náboj balonu koše). Bylo zjištěno, gradientu výškou obecně ubývá,
avšak výše 3000 metrů vyskytují značné variace časté inverse
elektrického pole, způsobené většinou vrstvami par, které bývají sídlem
negativních nábojů. Rovnice (17) umožňuje výpočet známého F,
po případě měření plošného náboje (viz str. nesení přístrojů
užito vždy jednoho páru balonů průměru 2m, opatřených padáky. Při vstupu přístroje isothermní
vrstvy, rozhraní mezi troposférou stratosférou, stoupl
gradient V/m, kteréžto hodnotě surčitým kolísáním zůstal
až asi výšky km, načež rovnoměrně klesal hodnotě 1,2 V/m,
kterou měl výši km.
Prostorový náboj atmosféry. Idracovi (1926) celkem šestkrát dosáhnouti registračními balónky.
Výsledky měření závislosti potenciálního gradientu výšce daly
při tom následující číselné výsledky: výši 10,4 V/m,
v 5,6 V/m, 2,3 V/m.000 voltů vzhledem velké
kapacitě letadla nelze tento náboj kolektory rozptýliti
