Atmosférická elektřina

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: František Běhounek

Strana 48 z 130

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Wilsonovo zařízení nové době (1924) zlepšil C. Tím dána také velikost plošného náboje desky této veličiny, jakož plochy desky lze potom vypočísti měrný plošný náboj povrchu zemského Výpočet vyžaduje ještě určité korekce vzhledem okolnosti, deska není přesně úrovni zemského povrchu. Hodnota tato není stálá, nýbrž vykazuje pravidelnou denní varia­ ci jednoduchou vlnou, jejíž maximum vyskytuje mezi hodi­ nou, minimum kolem 14. IV. Průměrný elektrický náboj zeměkoule, jestliže považujeme konduktér, je podle výsledků pozorování popsanými metodami roven —5,4. Elektrický potenciál atmosféry.zpravidla při normálním elektrickém poli atmosféry volnému kladnému náboji, desce indukovanému. Příčina této variace bývá hledána variaci elektrického stavu tak zvané vodivé vrstvy stratosférické, jejíž existenci předpokládal již 1902 americký badatel A.10~4/cm2 elektrostatických jednotek.) z iontů obojího znamení volných elektronů, jejichž hlavním zdrojem je ultrafialové záření sluneční, převahou silného prostorového náboje positivního, nalézá průměrné výši asi 100 nad povrchem zemským. vrstva) přechází neustále positivní proud polepu vnitř­ nímu, povrchu zemskému (viz kap. Kompensátor kalibrován, takže jeho posunu lze přímo udati, jak velké množství náboje bylo dodáno, aby vyrovnal náboj desce indukovaný. Z právě vyložené schematické představy elektrického stavu zeměkoule plyne, každý bod mezi Kennelly-Heavisidovou vrstvou povrchem zemským musí vykazovati proti tomuto určitý potenciál, ježto pro­ stoupen silokřivkami elektrického pole, které vycházejí K. vrstvy a končí povrchu zemském.-H. Pro nalezena byla průměrná hodnota —3,2. VI. Pomocí kompensátoru Z2, který přimě­ řené zasuneme, vyrovnáme ihned tento náboj tak, aby elektrometr vrátil polohy. Země atmosféra představují tudíž kulový kondensátor, jehož jedním polepem povrch zemský druhým Kennelly-Heavisidova vrstva. hodinv místního času. Skládá (viz kap. vrstva stá­ lém elektrickém náboji, byly potenciální poměry tomto elektrickém poli velmi jednoduché. Přítomnost iontů přebytkem iontů určitého znamení však tyto poměry značně komplikuje, nehledě ani komplika­ cím, které vrstvách velmi blízkých povrchu zemskému jsou zaviněny různými místními vlivy, prvé řadě nerovností povrchu zemského.-H. Mezi oběma polepy, vzdálenými sebe asi km, nalézá ionisovaný vzduch, převahou kladných, lehkých iontů vnějšího \ polepu (K. Ramsauer tím, desku umístil povrchu země, aby odpadla příslušná korekce, zvětšil současně její plochu tak, aby její plošný náboj vzrostl míry, může býti měřen galvanometrem. Kdyby existovala jen K.-H.105 cou- lombů. 48 . Kennelly současně Angličan Heaviside jejichž společným jménem tato vrstva dnes bývá označována.)