Tím dána také velikost plošného náboje
desky této veličiny, jakož plochy desky lze potom vypočísti
měrný plošný náboj povrchu zemského Výpočet vyžaduje
ještě určité korekce vzhledem okolnosti, deska není přesně úrovni
zemského povrchu. Ramsauer tím, desku umístil povrchu země, aby odpadla
příslušná korekce, zvětšil současně její plochu tak, aby její plošný
náboj vzrostl míry, může býti měřen galvanometrem.105 cou-
lombů.-H.
Z právě vyložené schematické představy elektrického stavu zeměkoule
plyne, každý bod mezi Kennelly-Heavisidovou vrstvou povrchem
zemským musí vykazovati proti tomuto určitý potenciál, ježto pro
stoupen silokřivkami elektrického pole, které vycházejí K. Skládá (viz kap. hodinv místního času.10~4/cm2
elektrostatických jednotek. Kompensátor kalibrován, takže jeho posunu
lze přímo udati, jak velké množství náboje bylo dodáno, aby vyrovnal
náboj desce indukovaný. Příčina této variace
bývá hledána variaci elektrického stavu tak zvané vodivé vrstvy
stratosférické, jejíž existenci předpokládal již 1902 americký badatel
A.-H. Kdyby existovala jen K. Kennelly současně Angličan Heaviside jejichž společným
jménem tato vrstva dnes bývá označována.zpravidla při normálním elektrickém poli atmosféry volnému kladnému
náboji, desce indukovanému. vrstva stá
lém elektrickém náboji, byly potenciální poměry tomto elektrickém
poli velmi jednoduché. vrstvy
a končí povrchu zemském. VI. Mezi oběma polepy, vzdálenými sebe asi km, nalézá
ionisovaný vzduch, převahou kladných, lehkých iontů vnějšího
\ polepu (K. IV. Průměrný
elektrický náboj zeměkoule, jestliže považujeme konduktér, je
podle výsledků pozorování popsanými metodami roven —5,4.-H. Přítomnost iontů přebytkem iontů určitého
znamení však tyto poměry značně komplikuje, nehledě ani komplika
cím, které vrstvách velmi blízkých povrchu zemskému jsou zaviněny
různými místními vlivy, prvé řadě nerovností povrchu zemského.
Elektrický potenciál atmosféry.). Wilsonovo zařízení nové době (1924) zlepšil
C.
48
. Pro nalezena byla průměrná hodnota —3,2. Hodnota tato není stálá, nýbrž vykazuje pravidelnou denní varia
ci jednoduchou vlnou, jejíž maximum vyskytuje mezi hodi
nou, minimum kolem 14. vrstva) přechází neustále positivní proud polepu vnitř
nímu, povrchu zemskému (viz kap. Země atmosféra představují tudíž kulový kondensátor,
jehož jedním polepem povrch zemský druhým Kennelly-Heavisidova
vrstva. Pomocí kompensátoru Z2, který přimě
řené zasuneme, vyrovnáme ihned tento náboj tak, aby elektrometr
vrátil polohy.)
z iontů obojího znamení volných elektronů, jejichž hlavním zdrojem
je ultrafialové záření sluneční, převahou silného prostorového náboje
positivního, nalézá průměrné výši asi 100 nad povrchem
zemským
