Celý přístroj ochran
ný plást který uzemněn,
a deska může býti pokryta
víkem Jestliže při nasa
zeném víku uzemníme, ukáže
lístek nebo vlákno elektro
metru určitou výchylku a
škála pozorovacího mikrosko
pu tak umístěna, aby při
tom octl lístek uprostřed
na dílku.
Negativní náboj zemský. Zpravidla bývá měrný rozsah elektro
metru voltů, takže možno měřiti jím potenciály desky ležící
mezi volty +95 +105 volty. Postup měření tento: nejdříve spojíme M
se zemí (víko nasazeno), elektrometr vykáže zmíněnou výchylku do
středu škály, dílek Poté odstraníme víko takže deska nyní
představuje určitou část povrchu zemského její plošný elektrický náboj
se projeví určitou výchylkou elektrometru polohy, která odpovídá
47
. Její princip jest
tento: kovová deska (obr.jiné teorie pokusy, jak vysvětliti původ stálého záporného zemského
náboje.
Wilsona, vypracovaná 1906 podle návrhů Thomsona dodnes
používaná.
29. Wilsonův přístroj měření
plošného náboje zemského. Když získá
určitý kladný náboj, zmenší
se výchylka lístku, pro +50
voltů minimální (ježto mezi
5 cm
15 cm
D
Obr.) ploše cm2 spo
jena elektrometrem je
hož obal udržován na
stálém potenciálu kladném 50
voltů. elektrodou, nesoucí desku M,
je spojen válec kondensátoru Z1? zatím posunovatelný plášť konden
sátoru, Z2, udržován stálém negativním potenciálu. Přesné měření umožňuje elektrometrická metoda R. Experimen
tální zkoumání jeho teorie zatím není možné.
B není žádného potenciálního rozdílu), rostoucím potenciálem
desky zase roste, při +100 voltech nabude původní hodnoty,
jakou měl, když byla uzemněna.
Že tento náboj existuje, dokázal experimentálně již Peltier, ačkoliv
jeho nedokonalý způsob měření nedával přesné výsledky stránce
kvantitativní. Schlomka vysvětluje jej influenčním účinkem positivně nabité
koule, obklopující zeměkouli vzdálenosti milionů km. 29. je
tím indukován kladný náboj, který tím silnější, čím více přikrývá
Zx, zatím volný indukovaný náboj záporný působí elektrometr
a sníží jeho výchylku
