Lemonnier postupem celkem shodným, ovzduší existuje elektřina
i krásného počasí Turínu prováděl potom Beccaria téměř
15 let pozorování této elektřiny, kterou nazval ,,elektřinou krásného
počasí“. Pokus
ďAllibardův byl proveden sice dříve než Franklinův, ale vycházel teorií
Franklinových.III. Erman. 19. V. století podržela význam jedině teorie stálého
negativního náboje zeměkoule, kterou vyslovil 1803 berlínský fysik
P. skutečnosti
však tomu tak není, jak existence bouřek, provázených elektrickými
výboji, sama nasvědčuje.). Ježto druhé straně těžkých
iontů převyšuje něco počet iontů záporných množství iontů kladných,
mohli bychom očekávati, navzájem budou náboje lehkých těžkých
iontů obojího znamení rušiti tedy atmosféře nebude prostorového
náboje elektrického proto ani elektrostatického pole. ELEKTRICKÉ POLE ATMOSFÉRY. Později propracoval francouzský fysik Peltier (1840)
a nejnovější době znovu Schlomka (1926), když selhaly různé
46
. Praktickým zužitkováním těchto pokusů byla potom
konstrukce hromosvodu, navržená sice Franklinem již 1750, ale pro
vedená nejdříve nás farářem Divišem Příměticích Znojma
v 1754.
Z různých teorií 18. Toho také byli již badatelé minulých století
vědomi, ačkoliv teprve 1699 učinil Angličan Wall srovnání elektric
kých jisker, které dostal třeného jantaru, bleskem jejich praskotu
s hromem. Celá řada pozorovatelů potom zabývala studiem elektřiny
ovzduší brzy bylo zjištěno, potenciál atmosférické elektřiny vy
kazuje četná kolísání, nichž některá mají pravidelný časový průběh.
Úvod., počet kladných lehkých iontů jen ne
patrně vyšší než počet iontů záporných.
Jak bylo popsáno kapitole I.
Nedlouho vylíčených pokusech (1752) konstatoval Paříži G. Téměř současně získali elektrické výboje bouřkového mraku
ve Francii d’Allibard (květen 1752), který vybíjel hrotový vodič,
upevněný tyči, Americe Franklin (červen 1752), který
k témuž účelu použil kovového předmětu upevněného jednom konci
šňůry, níž byl připoután drak vypuštěný bouřkového mraku.
Z objevů této doby dlužno zaznamenati ještě objev negativní elektřiny
ovzduší blízkosti vodopádů, který učinil 1786 Tralles Bernu a
který moderních teoriích vzniku bouřek byl značné míře uplatněn
(viz kap
