) připisují valné části kli
matické účinky vysokých poloh tamním odchylkám veličin atmosférické
elektřiny poměrů, které existují nižších výškách. Dosud není
rovněž známo, jak dalece působí rostlinný živočišný organismus pří
123
. PRAKTICKÝ VÝZNAM ATMOSFÉRICKÉ ELEKTŘINY.
Autor připouští odtud vliv elektrického pole atmosféry různé životní
funkce rostliny, jako dýchání, pohyby listu dne noci pod. Schweidler, Sperlich, 1920 později) nejsou jednoznačné.
Za předběžné nutno považovati experimenty, které provedli na
myších Engelstadt Moxnes (1934) vlivu kosmického záření
a které zdálv vésti výsledku, rostoucí intensitou kosmického
záření spojen určitý pokles váhy ozařovaného individua. Stoppel,
E. Fysiologický účinek určitých faktorii atmosférické elektřiny je
velmi pravděpodobný, zejména účinek zvýšeného potenciálu
atmosféry před bouří, působící depresivně lidský organismus;
mnozí lékaři (C. Marinesco (1931) dovozuje teoreticky pokusy, elektrické pole
atmosféry vliv stoupání mízy rostlině, působíc elektrickou
osmosu.VIII.
Jaký vliv atmosférická elektřina organismy rostlinné živo
čišné, nelze dnes ještě určitostí říci, ježto těchto směrech bylo dosud
vykonáno jen málo pokusů tyto nejsou ani systematické, ani jedno
značné.
Pokusy vlivu elektrostatického pole zhoubné nádory (Vlěs-
Coulon, 1932) nebo souvislosti elektrické vodivosti vzduchu urči
tými periodickými funkcemi rostlinného organismu (R. Příčinou vliv konstantního potenciálu mezi mízou stěnami
kapilár, který uděluje míze náboj záporný, stěnám kapilár náboj kladný.
N. Ionty měly zpravidla
koncentraci 107 pohyblivost řádu 103 cm/sec poli jednotkové
intensity zvláštním zařízením mohly býti nahromaděny ionty jednoho
znamení proti iontům znamení opačného. Dorno, Dessauer j. Pozoruhodný nález, lehké ionty
nedospějí plic, kdežto ionty střední nejmenší hybnosti najdou se
s malými ztrátami opět vydechnutém vzduchu, projdou tedy plícemi. Již Caspari
(1902) přisuzoval horskou nemoc (ztížené dýchání, malátnost, závrať a
únava) zvýšené ionisaci několikaleté pokusy, konané Dessaurově
ústavě (1925—1930) vdechováním unipolárně ionisovaného
vzduchu vedly zjištění určitého vlivu iontů. Při zvýšeném krevním tlaku
působilo dýchání kladných iontů zvýšení, záporných snížení tlaku,
kladné ionty působí člověka zvýšenou potřebu kyslíku, záporné naopak
do určité míry jtsnižují, rovněž tak bylo konstatováno, záporné ionty
zvyšují vyměšovací činnost ledvin
