V. představoval Wilson
(str.tomnost radioaktivních látek vzduchu, jichž koncentrace ovšem
velmi malá.
Časem vyskytují pokusy působiti bouřkové mraky, aby se
zabránilo bleskovým výbojům, případně dešti krupobití; většinou
postrádají náležitého fysikálního podkladu, nejvýš možno jim přičísti
tytéž účinky jako hromosvod, usměrnění dráhy blesku. (viz kap. Švýcarsku (výška 1705 m), kraji známém
velkou frekvencí bouřek instalovali zde mezi dvěma vrcholy střecho-
vitou anténu, vysokou ploše 400 m2, opatřenou několika tisíci
hroty, které sbíraly elektrický náboj atmosféry. 89).
Praktický význam intensivní ionisace vysokých vrstev atmosféry na
šíření radiovln, poruchy magnetického pole zemského tedy spolehli
vost údajů kompasu pod. krátkých
vln elektromagnetických, hrotových svodičů pod. dešti použitím určitých elektrických sil (na př. skutečnosti však tomu tak není, tvoření dešťových mraků
je alespoň valné části děj mechanismu tepelném aerodynamickém
(str.
0 praktické zužitkování bouřek pokusili letech 1927—1931 ně
mečtí fysikové Brasch Lange.
Anomálie elektrického pole atmosféry, projevující bouřemi, byly
ze všech zjevů atmosférické elektřiny nejvíce studovány svého
praktického významu. veliký vyplývá toho, elektřině
stratosféry bylo řečeno kapitole VI.
Nepravidelná absorpce vln ionosféře často následek špatné
spojení mezi různými místy povrchu zemského, zejména polárním
pásmu, bývá přičítána též interference vln plynoucí fading
(J. zv. Zvolili tomu účelu horu
Monte Generoso již.
124
. Pomocí vysokého po
tenciálu několika milionů voltů, takto získaného, chtěli potom prováděti
desintegrační pokusy různými prvky tím způsobem, tímto poten
ciálem byly urychleny kanálové paprsky, aby získaly energii dostatečnou
k rozbití atomů. Zabrániti
krupobití ev. atmosférických poruch
v radioemisi svoje sídlo troposféře dána především pohybem
vzduchu různé teploty vlhkosti. Odtud vyplynulo zavedení hromosvodů, studium
nových typů hromosvodů, registrace různých faktorů bouřkových za
účelem ochrany elektrických vedení pod. Ratcliffe, 1933, experimenty vlnami 200—500 metrů dlouhými),
případně interakce mezi dvěma vlnami velmi různé délky (t.). Existence ionosféry vůbec
příčinou, radiovlny šíří velkou vzdálenost kolem zakřiveného
povrchu zemského; anomálie její ionisaci dávají podnět různým ne
pravidelnostem vysílání, třebaže většina zv. Autorům sice podařilo dostati antény jiskrové
výboje odpovídající napětí milionů voltů, ale celá velmi nákladná
aparatura ukázala býti neovladatelná, danému účelu nevhodná a
proto byly posléze další pokusy zastaveny.) bylo možno jen
tehdy, kdyby proces kondensace vodních par děl výhradně jen na
podkladě elektrickém, jak př. 84)
