Místní křivka ozonu rovnaná směrem
místních větrů ukazovala, jeho obsah řecjěn větry přicházejícími
ze severovýchodu, končin, kde výskyt polární záře nižší
než místě pozorovacím. vysokých vrstev atmo
sféry gravitačně dostává ozon nízkých vrstev větry pólů
zanášen nižších šířek. Neoxydovaný zbytek ařsenitanu byl
pak stanoven titračním roztokem jodu. Tím prokázána souvislost obou zjevů, polární záře
a světla pozorovaného noci, ev.26) Našel minimum ozonu/m3,
maximum koncem prosince, mg/m3, těsnou souvislost frekvencí
polárních září, takže jeho původ přičítá účinku polárních září, ev.
Není zde vůbec spektrálních čar helia nebo vodíku. /
Později (1919) zjistil Slipher spektru nočního nebe foto
grafie těchto spekter, pořízené posledních letech zejména francouzské
observatoři Pie-du-Midi (1933) pomocí velmi světelného spektrografu
velké disperse, ukazují čáry pásy největší části shodné spektrem
polární záře. společný podklad obojího druhu záření.Dauvillier během pozorování polárních září mimo prováděl
dosáže ozonu chemickou metodou. 108), ale bude potřebí
dalšího pozorovacího materiálu, aby bylo možno odpověděti otázku,
zda všechen atmosférický ozon pochází jen polární záře zdali přímé
ultrafialové záření sluneční, jemuž dosud hlavně přičítán, má
podřadný význam anebo bezvýznamné. elek
trického záření, které polární záře produkuje. Uzávěr Dauvillierův původu atmosférického
ozonu shoduje názorem Dobsonovým (str. Mimoto Vegard-aby vysvětlil, proč tento
dusík gravitačně neklesne nižších vrstev atmosféry, kde přešel
do fáze plynné, npi sil směřujících
ve štratosfé^^od země vzhůru tvořících kompensaci gravitace, takže
8 113
.
Spektrum polární záře pozoroval již 1869 Angstrom určil jeho
typickou zelenou čáru chybou pouze Fotografie spektra posled
ních let, pocházející hlavně Vegarda, vykazují mimo řady nega
tivních pásů dusíku celkem čar rozdělených celém spektru, od
minimální délky 3357,5 maximální 6374,7 největší části patří
různě vzbuzeným atomům molekulám dusíku, malé části kyslíku. Nejintensivnější čára
spektra polární záře leží zelené barvě určuje vlastně barvu celé
polární záře, jak pouhým okem nebo visuálním spektrometrem po
zorujeme. Délka vlny této čáry byla měřena velikou přesností nalezena
rovnou 5577,35 žádné dosud známé spektrum dusíku nebo jiných
plynů tuto čáru neobsahovala její výklad byl dlouho jen předmětem
teorií.
26) Vzduch procházeFíitrovaným roztokem alkalického ařsenitanu, který
byl ozonem oxydován arseničnan.
O zelené čáře spektrální záře dokazoval experimentálně (1926)
Vegard, vzniká bombardováním tuhého dusíku katodovým zářením,
avšak základě tlaku teploty, které pravděpodobně existují atmo
sféře výškách, odpovídajících polární záři, jienUmožno existenci
tuhého dusíku připustiti
