Strana 112 z 130
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
Poznámky redaktora
použitím vhod
ných filtrů zdařilo zdůrazniti zelenou charakteristickou barvu
polární záře proti jiným složkám spektra registrovati tak oku ne-
viditelnS^polám^záře svitu měsíce nebo soumraku. Systematická měření, prová
děná mezinárodního polárního roku Kanadě (1932/33) několika
stanicích dala pro nejčastější hodnotu číslo 105 km, pro minimální
vvšku km. Později zřízena byla síť pozorovacích míst jižním Norsku, kolem
Osla (59° 50' š. 110)
polárních září.). místního času, kdežto sezónní křivka je
nepravidelná, některými maximy odpovídajícími 27denní rotaci slu
neční podstatě konformní křivkou magnetických anomálií.sebe vzdálených. dobu osmi měsíců
bylo vykonáno celkem 10.) 1927 nákladem Rockefeller©vy nadace kolem
Tromso severním Norsku (69° 40' š.) máme ol/šírnější referát Dájivillierův.
i Denní křivka dvě maxima, kolem hod. 7x/2 hod.
Úkolem všech pozorovacích stanic během zmíněného mezinárodního
polárního roku bylo mimo vině sledování popis polárních září, foto-<
grafování jich spektroskopický výzkum. hod.
Pozorování jižního Norska zjistila, některých případech sahá
polární záře výše 1000 nad zemí nalézá mimo zemský
stín paprscích slunečních.
První pozorování tohoto druhu provedl norský badatel Stormer
(1910) Bossekopu, severní části Norska (70° š.000 jednotlivých pozorování potvrzena jed
nak dříve již zjištěná souvislost rotací sluneční (27 dní) slunečními
poruchami magnetickými bouřemi mimo stanovena denní roční
křivka frekvence polární záře. Křivky elek
trického proudu vykazovaly maxima kolísající poměru 1:104, takže
logaritmus intěnŠity (0—4) vlastně odpovídal světelné škále (str. Společně polární září ofotografují některé
hvězdy srovnáním jejich polohy obou snímcích určitými body
polární záře (zpravidla dolního kraje téže) lze základě známé
vzdálenosti obou stanic určití výšku příslušného místa polární
záře. Dau-
villier zavedl objektivní registraci polárních září, jejichž světlo koncen
troval sadou čoček velkou fotoelektrickou celu, jejíž proud zesiloval
elektronovými lampami měřil mikroampermetrem.
112
. Výsledky pozorování zatím"
nebyly ještě všeobecněl zpracovány, pouze"z francouzské stanice, která
byla umístěna zátdce Scoresbyho východním pobřeží Grónska
(70° 29' š. Další
pozorování, provedená tamtéž 1913 základnou dlouhou, dala
pro výšku polární záře hodnoty (dolní kraj) 350 (horní
kraj)., dvě minima,
kolem 15x/2 hod. Výsledek četných měření byl,
že jižnějších šířkách sestupuje polární záře níže, až, velmi
řídkých případech, km, zatím šířkách severních nejčastější
výška dolního kraje polární záře 100 km.); výsledky nebyly
příliš přesné, ježto základna pozorovací byla dosti krátká (4,5 km)
