elektrického proudu mikroampermetrem. 1934). 1932) výši
1860 nad mořem, jednak severní oblasti Tromso, 69° 40' š. 53.
Posice ukazatele barografu zachycovala synchronně téže desce. Dobson mohl proto použiti ne
jen přímého světla slunečního, nýbrž rozptýleného světla zenitálního
i když nebe bylo úplně zataženo lehkými mraky. Dobson připouští zvýšený obsah
ozonu polárním pásmu, produkovaný korpuskulárním zářením, které jest
108
.
(r. Celková hodnota
ozonu obou případech grafem vyzna
čených byla ekvivalentní vrstvě 0,260
cm při normálním tlaku teplotě, při
čemž již výši několika nad zemí
se jevilo stanovitelné množství ozonu
řádu asi 0,005 cm/km. nad povrchem zemským.
Po návratu přístrojů bylo spektrum rovnáváno umělým zářením
ultrafialovým absorbovaným ozonem tak vyčísleny hodnoty ozonu
v jednotlivých výškách. Balónky nesly
lehký přístroj vážící celkem 2,7 a
spektrografu, kasety fotografickou
barografu určení výšky. Maximální hus
tota Tromso mnohem ostřeji vy
značena než Arose. 53. Gotzem
a Meethanem provedl potom Dobson určení, jak ozon výškově roz
dělen, jednak Arose, švýcarských Alpách (r.
skládající křemenového
deskou, hodinového stroje a
výšky, nýbrž Arose mezi km,
v Tromso kolem km. Přístroje Regenerovy dosáhly výšky 20, a
31 výsledek registrace byl, nad 31.24)
24) Celoroční pozorování úhrnného obsahu ozonu atmosféře provedené
v nižších zeměpisných šířkách tropech svědčí jeho korelaci záře
ním slunečním, ježto minimum jak severní, tak jižní polokouli se
vyskytuje podzim, maximum jaře.
Rozdělení ozonu atmosféře. proti dří
vějším názorům nich plyne, ozon rozptýlen celé atmosféře
až výšky km, při čemž maximální hustota jeho není kolem km
Obr. výšky zbývá jen 26%
ozonu, 74% všeho atmosféře obsaženého ozonu daném místě
pozorování mezi zemí 31.
Přímé potvrzení nálezu Dobsonova
a spolupracovníků, maximální část
všeho ozonu, atmosféře obsaženého,
se nalézá výškách nižších než km,
podaly výzkumy provedené registrač
ními balónky Stuttgartu Re-
generem 1934. Výsledky obou jsou znázorněny graficky obr. Společně sF. Kolimator
spektrografu byl obrácen dolů ozařován difusním světlem destičky
kysličníku hořečnatého, spektrum zachycovalo fotografické
desce, která vždy určitou dobu otočila malý úhel kolem své
osy, takže světlo dopadlo pak dosud neexponovanou část desky
