Fabry Buisson tuto absorpci přítomnosti ozonu atmosféře. 99), který pro vrstvy nad 200 vypočítává teplotu
1400° absol.
Pozdější měření prováděná hlavně letech 1921—1931 odvodila, že
úhrnné množství ozonu atmosféře normálního tlaku teploty
odpovídala pouze kulové vrstvě silné, jejíž těžiště leží asi výši
50 km, tedy právé výšce, kde akustických zjevů soudí náhlý
vzrůst teploty atmosféry. Jak zjistil již 1900 Le
nard, ultrafialové záření schopnost tvořiti molekul kyslíku mole
kuly ozonu.000 kalorií tepla. Pozdější experimenty odrazu zvukových vln stratosféře
vedly názoru, odraz musí nastávati výši 40—50 prostředí
značné teploty, kolem 30° C. Ozo-
nisačně působí ultrafialové záření océlce vlny kratší než 1800 kdežto
rozkladně vlny mezi 2200 3300 Á. Otázka teploty stratosféře do
sud není uspokojivě vyřešena.
Vysvětlení těchto teplot bylo hledáno přítomnosti ozonu vatmo-i
sféře, která byla dokázána spektroskopicky. Přístroj Dobsonův
byl velmi citlivý, ježto srovnávání intensity obou čar pomocí foto
elektrické cely elektronových lamp převádělo měření intensity
107
.
Sluneční světlo, stejně jako světlo planet, spektrální mez délky "
vlny 2900 všechny kratší vlny jsou atmosférou absorbovány, na
základě pokusů umělými zdroji ultrafialového záření připsali již 1913
Ch. Jestliže měří tento poměr při různých výškách slunce nad obzo
rem, když sluneční paprsky pronikají různě silnými vrstvami
atmosféry provede srovnání absorpčními koeficienty ozonu stano
venými laboratoři, možno odvoditi nejen úhrnné množství ozonu
obsažené atmosféře, nýbrž jeho výškové rozdělení. Při tom absorbována určitá energie, která při zpětném roz
padu ozonu kyslík opět uvolněna formě tepelné, připadá
na rozklad grammolekuly ozonu uvolnění 34. Převrat těchto názorech nastal 1923,
kdy Dobson vypočetl základě zaněcování meteoritů, ve
vysokých vrstvách atmosféry musí býti teploty značně vyšší, než je
stupeň mrazu; ionosférických měření nejnověji došel témuž názoru
Appleton (str.býti vodivost nepřímo úměrná čtverci rychlosti proto podle vztahu f
(31) první mocnině absolutní teploty. poměrně nedávné doby byly vyso
kých výškách nad zemí předpokládány velmi nízké teploty; přímá měření,
provedená registračními balónky výšky km, dala hodnoty kolem
— 60° výši několika set kilometrů byly teoreticky stanoveny
hodnoty blízké absolutní nule.
Starší výsledky pro rozdělení ozonu atmosféře byly však podstatně
korigovány 1931, kdy Dobson zlepšil dosavadní metodu pozorování.
O něco později (1906) zjistil Warburg Regener, ultra
fialové záření nejen ozon tvoří, nýbrž také jej rozkládá kyslík.
Jako dřívější pozorovatelé použil dvojitého křemenového spektrografu
ke studiu vzájemného poměru intensit čáry 3110 která silně ab
sorbována atmosférickým ozonem, čáry 3265 která absorbována
málo
