Každá zmíněných tří teorií opírá nějaký experimentální fakt
a vysvětluje určité zjevy buď pozorované ionosféře nebo anomálie
magnetického pole zemského, event existenci polárních září.západ, takže vzniká
elektrické pole, které straně zeměkoule, která světle, směřuje
od východu západu. Budou tedy magnetickým polem zemským odchylovány opačně
než straně denní, jest kladné západu záporné východu.
Vznikne tedy elektrické pole opačného směru, než ozářené straně
zeměkoule pod jeho vlivem pohybují ionty nižších vrstvách od
západu východu jsou magnetickým polem zemským otáčeny směrem
vzhůru.
Toto elektrické pole působí ionty nižších vrstvách atmosféry, ty
se dostanou horizontálního pohybu jsou odchylovány zemským
magnetickým polem směrem dolů. Kombinací mechanického pohybu vzdušných
vrstev (zejména turbulence) elektrických proudů ionosféry mohou pak
vznikati různé anomálie pozorované při ionisaci ionosféry. straně zeměkoule, která ve
tmě, uplatňuje opačný pochod: ionisační agens (ultrafialové záření
slunce) zde chybí, existují zde ionty elektrony) mimo molekuly
a atomy tak zvaném vzbuzeném stavu.váti proti klasické teorii, která vykládala složení stratosféry pouze 1
základě difusních pochodů. Ionty tím získají takové rychlosti, při určitém
směru nárazu uniknou gravitačního vlivu zemského (jejich rychlost
musí tedy býti rovna nebo větší než 1,1 106 cm/sec) pohybují směrem
vzhůru. Podle autorů intensita takto vzniklých proudů ionosféře
tak vysoká, jejich magnetický účinek stačí vysvětliti tak zvanou
bezpotenciální část magnetického pole zemského (viz str. Při tom vznikají potenciální diference mezi oběma
hranicemi stínu (to jest nad polovinou zemského obvodu) 5000 voltů. 113), skládá jen čar pásů dusíku kyslíku
bez nejmenší stopy vodíku nebo helia. Při letu ruského
stratosférického balonu (1934) bylo nalezeno těchto výškách zcela
stejné složení vzduchu jako nad zemí (dokonce vodní páry) zcela
podobný výsledek zjištěn vzorků nabraných vysokých výškách
do recipientů, nesených registračními balónky. Podle této teorie musí výši býti
poměr mezi dusíkem kyslíkem změněn proti poměru nej-
nižších vrstvách troposféry, který roven 78,1: 21. dosud
však žádná nich nestačí jednoznačně vysvětlení všech elektrických
procesů stratosféře odehrávajících. >
Podle Hulburtovy Marisovy teorie difundují ionty, produkované
ve výši 200 větší, rychle dolů, při čemž magnetické pole zemské
odchyluje kladné nich východ, záporné na. Podle difusní teorie by
složení vzduchu výši 100 musilo býti: 95% vodíku, helia,
1% dusíku, kyslík žádný, zatím spektrum polární záře, jejíž výška
činí 100—400 (viz str. 77) neboli Baue
rovy elektrické proudy. Vesměs jsou tyto teorie založeny
105
. Tyto při nárazu ionty mohou
ztratiti svou nadbytečnou energii bez vyzáření kvantové energie (tak
Zvané nárazy druhého řádu) postoupiti iontu, nímž srazily, ve
formě energie kinetické
