Algebra ve škole

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

CO JE ALGEBRA? K čemu jsem se s ní mořil? Tyto otázky si jistě položila většina těch, kteří prošli školou druhého stupně. Pokusíme se na tyto otázky stručně odpovědět a objasnit je. Nejdříve si řekněme, že algebra, kterou máme na mysli, je pouze název složky vyučovacího předmětu, zvaného matematika. Matematika pojednává o kvantitativních vztazích reálného světa; dělí se na dvě složky: a) aritmetiku, algebru a analysu, které pojednávají o ...

Vydal: Vědecké vydavatelství Praha Autor: Karel Rakušan

Strana 12 z 58

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
) 12 . Již tohoto příkladu vidíme, pohodlnější důmyslnější byla symbolika Descartesova. Algebry použil nejen řešení geometrických otázek, nýbrž geomet­ rické útvary vyjadřoval čísly. Základy al­ gebraické symboliky jsou francouzského matematika François Viète (viz str. řešení rovnic užíval rozkladu levé strany rovnice činitele, tedy způsobu, kterého užíváme dodnes. Zavedl symboly pro mocniny; neznámé veličiny označoval písmeny konce abe­ cedy, známé počátečními písmeny abecedy. Cubus znamená třetí mocninu, pianům (plocha) znamená čtverec; slovo solido vztahuje znamená, konstantu Z máme chápat jako těleso, jako trojrozměrnou. x2-f- x; x2 (æ— 3)(x -f- 4. Descartes byl prvý, který své výpočty opřel aritmetiku své Geo­ metrii dal obecným výpočtům jejich nynější tvar. Až Descartesa převládalo přesvědčení, obecné vý­ počty musí spočívat geometrickém základu.) Toto údobí znamená ukončení období algebry synkopické. Srovnejme aspoň jednom případě symboliku Descarte- sovu Viětovu. Zdokonalením symboliky dlouho zabýval francouzský matematik René Descartes (1598—1650). 13), který první užíval pro označení známých veličin písmen. Potom začíná údobí moderní symbolické algebry, která vznikla západních Arabů přešla Italie. Mocniny označoval zprvu tak, za písmeno psal číslici označující stupeň mocniny, tedy př. Pronikavě také zasáhl obo­ ru rovnic: uznává, počet kořenů rovnice rovná jejímu stupni, obírá kořeny zápornými imaginárními. době byla algebraická symboli­ ka obohacována novými znaky. x na druhou psal x2, později tak, jak píše dosud: x2. (Na př. Výraz, který Descartes zprvu zapsal x3 -|- 3bx 2a, později -f- 3bx 2a, vyjadřoval Viěte takto: A eubus pianům aeqantur solido 2.Ferro, Tartaglio Ferrari. Zavedl též sym­ boly pro souřadnice