CO JE ALGEBRA? K čemu jsem se s ní mořil? Tyto otázky si jistě položila většina těch, kteří prošli školou druhého stupně. Pokusíme se na tyto otázky stručně odpovědět a objasnit je. Nejdříve si řekněme, že algebra, kterou máme na mysli, je pouze název složky vyučovacího předmětu, zvaného matematika. Matematika pojednává o kvantitativních vztazích reálného světa; dělí se na dvě složky: a) aritmetiku, algebru a analysu, které pojednávají o ...
Již tohoto příkladu vidíme, pohodlnější důmyslnější
byla symbolika Descartesova. x
na druhou psal x2, později tak, jak píše dosud: x2.
Až Descartesa převládalo přesvědčení, obecné vý
počty musí spočívat geometrickém základu.Ferro, Tartaglio Ferrari.
Potom začíná údobí moderní symbolické algebry, která
vznikla západních Arabů přešla Italie. Mocniny označoval zprvu tak, za
písmeno psal číslici označující stupeň mocniny, tedy př.
Zdokonalením symboliky dlouho zabýval francouzský
matematik René Descartes (1598—1650). (Na př. 13), který první užíval pro označení
známých veličin písmen. Zavedl symboly pro
mocniny; neznámé veličiny označoval písmeny konce abe
cedy, známé počátečními písmeny abecedy.) Toto údobí znamená ukončení
období algebry synkopické. Descartes byl
prvý, který své výpočty opřel aritmetiku své Geo
metrii dal obecným výpočtům jejich nynější tvar. Základy al
gebraické symboliky jsou francouzského matematika
François Viète (viz str. Algebry
použil nejen řešení geometrických otázek, nýbrž geomet
rické útvary vyjadřoval čísly. Zavedl též sym
boly pro souřadnice. Výraz, který Descartes zprvu zapsal x3
-|- 3bx 2a, později -f- 3bx 2a, vyjadřoval Viěte takto:
A eubus pianům aeqantur solido 2. řešení
rovnic užíval rozkladu levé strany rovnice činitele, tedy
způsobu, kterého užíváme dodnes.
Cubus znamená třetí mocninu, pianům (plocha) znamená
čtverec; slovo solido vztahuje znamená, konstantu
Z máme chápat jako těleso, jako trojrozměrnou.)
12
. době byla algebraická symboli
ka obohacována novými znaky. Pronikavě také zasáhl obo
ru rovnic: uznává, počet kořenů rovnice rovná jejímu
stupni, obírá kořeny zápornými imaginárními. x2-f- x;
x2 (æ— 3)(x -f- 4.
Srovnejme aspoň jednom případě symboliku Descarte-
sovu Viětovu
