CO JE ALGEBRA? K čemu jsem se s ní mořil? Tyto otázky si jistě položila většina těch, kteří prošli školou druhého stupně. Pokusíme se na tyto otázky stručně odpovědět a objasnit je. Nejdříve si řekněme, že algebra, kterou máme na mysli, je pouze název složky vyučovacího předmětu, zvaného matematika. Matematika pojednává o kvantitativních vztazích reálného světa; dělí se na dvě složky: a) aritmetiku, algebru a analysu, které pojednávají o ...
II. znali vztahy, které dnes vyjadřujeme
vzorci níb m(a 6); -f- b)2 2ab b2\
an an+m, obírali naukou číslech irracionálních
(dovedli upravit irracionální výraz ~]a -f- j/a2— tvar
V*<«+ ]/l(a \!b). Neužívali však při řešení
algebraických symbolů jako my, nýbrž všecka tvrzení, dů
kazy odvození vypisovali slovy bez jakýchkoliv zkratek. Nasvědčuje
tomu př. jiném jeho díle jsou
řešeny rovnice tvaru x2= -\- q2.
Právě tak tomu bylo Egypťanů Arabů.
Od počátku našeho letopočtu století nezacho
vala žádná matematická literatura. Znali také kvadratické rovnice
a dovedli řešit ryze geometricky.
Význačným představitelem matematiků století byl
Řek Diophantes (čti Diofantés), který zavedl označení pro ne
známé písmeno zkrácené označení pro druhou třetí moc
ninu neznámé, kterou označuje symbolem (zkratka slova
Suvajxic čtverec) (xo(3ó? krychle). Algebra nebyla
10
. knize
zmíněných Eukleidových „Základů“ uvedeno řešení rovnic
tvaru -f- q2= px, q2.
Z DĚJIN VÝVOJE ALGEBRY ZÁPORNÝCH ČÍSEL. tento zápis egyptského papyrusu Ahmesova:
Vypočítat číslo, které spolu svou třetinou čtvrtinou se
rovná číslu tom, staří Řekové dobře znali algebru,
svědčí EuJcleidovy „Základy“ (Stoicheia) jiné spisy, nichž
vysvítá, př. př.
Počátky algebry sahají starověku. Takovéto algebře
říkáme algebra rétorická. Jakési základy al
gebry nacházíme již Egypťanů Babyloňanů. VI
