Tančila křičela.
Ale paní Sulles přece vyhledávala. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu. 23
se ted pod bujnými prsty.. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu.. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu .«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem.. Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát.
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. Zemřela bys to. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela.
Zdála vždy nahá svých šatech. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
. Jmenovala se
Gabriela Sulles.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu.« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla. >Jsi jako tvá matka,
Odetto.. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu.
Mladá dívka však bála zvířat.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec.VESELÝ OTEC.. Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi
