ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 28 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. Mluvil s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako hastroš. Ne­ bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se. Miss Grave’s svěřila jí svou lásku. Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí­ lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny, vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy.PAUL ADAM: V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž­ dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných dlaždic. Všechno honosilo zde elegantní, liliovou ctností. Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka Filipa. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá vůně jídel. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se v Africe. Jako hastroš. Odetta byla nucena jít schodiště přijímat hosty. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a stáda. Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při­ jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze sebe veselé víly, které držely náruče květin. Měla ne­ snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici při jízdě bicyklu. Musíš vzít jiné Šaty; bolero si uprav. Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka. pak vezmou. oknech byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo­ drými květy. Sedíce na kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi. Mimo nevyznala žádném sportu a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí. Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. Kolik moří musí projeti, než ho spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim bijí srdce. Odetta hledala všude vzpomínky svou matku. Lakované výplně zakrývaly stěny. Ale Odetta nena­ lezla žádné zásuvce svých vzpomínek. Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo . Ale nábytek byl její smrti několikrát obnoven. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon­ štituční deštník.. Lamartine Verlaine silně dojímali. Ted bylo vše v anglickém stylu. Musila dát líbat od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva­ zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje..* otáčeje patě, vzal ruky ten- nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé ženy