Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Jednou, když bylo asi čtrnáct let, jsem chtěl postrašit několik svých kamarádů, kteří se
mnou koupali. chvíli jsem myslel, jsem již bezpečně objektem, vy
plaval jsem tedy povrch, ale svému zděšení jsem udeřil hlavy trám. Ale když nyní vybavuji
všechny tyto příhody, nabývám přesvědčení, moje záchrana nebyla dílem náhody, ale musela
být způsobena zásahem božské moci. Když jsem byl blízko zdiva, jsem však hrůzou zpozoroval, voda stoupla rychle mě
unášela jezu. moment, kdy situace
zdála být absolutně beznadějnou, jsem zažil jeden těch záblesků světla objekt nade mnou se
objevil před mým zrakem. Když jsem snažil vynořit podruhé, moje
hlava zase narazila trám. rovněž lépe kvalifikován než průměrný jednotlivec chránit před nebezpe
čím, protože všímavý vynalézavý. Ponořil jsem vody když jsem kamarádům zmizel dohledu, otočil jsem se
a plaval rychle opačnou stranu. kdybych neměl další důkazy, tomu tak je, věděl bych to
z vlastní zkušenosti. levém boku jsem měl všechnu kůži sedřenou trvalo několik týdnů, než mi
klesla horečka byl zdráv. Nyní jsem obojaký, ale
tenkrát jsem byl levák pravé ruce jsem měl poměrně malou sílu. Prodělal jsem strašné nemoci setkal všemi druhy
podivných nehod to, jsem dnes celý zdravý zdá být jako zázrak. Byla to
dlouhá bolestivá zkouška téměř jsem konce nevydržel, protože tam zeď klesala. Ale nebez
pečí dosud nepominulo. Jestliže za
přahuje síly, zdokonaluje přístroje nebo poskytuje nový komfort pohodlí, vždy našemu životu
dodává bezpečí. Potom jsem několikrát
neúspěšně potopil, přičemž jsem totálně ztratil orientaci, ale nakonec jsem úspěšně unikl této
pasti.
Tato koupací sezóna byla mou bezstarostností pokažena, ale brzy jsem tuto lekci zapomněl
a dva roky později jsem spadl ještě horší tísně. Čtenář bude schopen posoudit sám, když zmíním jednom nebo dvou
příkladech. dohledu nebyla živá duše můj hlas
se ztrácel hukotu padající vody.psu, kanci dalším divokým zvířatům.
Zpravidla byla voda jenom dva nebo tři palce nad hrází plavání nebyl příliš nebezpečný
sport, jemuž jsem často oddával. Můj plán byl potopit pod dlouhou plovoucí konstrukci tiše vynořit dru
hém konci. Pokoušel jsem uniknout, ale bylo již příliš pozdě. Toto byly jenom dva příklady mnoha, ale věřím, dostatečně ilu
–. Věděl jsem, dříve nebo později budu unešen vodou dolů, protože zde
nebyl nikdo, kdo včas pomohl, kdybych měl nevím jakou sílu. Musel jsem dostat pryč mlýna, nad
nímž jsem nacházel, protože proud zde byl mnohem prudší byla tam větší hloubka. Když jsem téměř nechal strhnout proudem, abych se
rozbil skály dole, uviděl jsem záblesku světla známé schéma ilustrující hydraulický princip, že
síla tekutiny pohybu přímo úměrná ploše, niž působí, automaticky jsem obrátil levý
bok. Tlak proti mému hrudníku byl
obrovský byl stěží schopen udržet hlavu nad hladinou. toho důvodu jsem neod
vážil obrátit druhou stranu, abych odpočal, tak jsem byl odsouzen tomu, urči
té době pustím budu unášen proudem pod přehradu. Snahou každého vynálezce ochrana života. Pochopitelně jsem
se zase rychle ponořil plaval, dokud stačil dech. Jednoho dne jsem šel sám řeky, abych jako obvykle za
plaval. Jako zázrakem tlak povolil nyní jsem mohl poměrně snadno odolávat proudu. Téměř
s jistotou jsem vyplaval přitlačil ústa prknům vdechl trochu vzduchu, naneštěstí vodní sprš
kou, kterou jsem málem zadusil. Naštěstí jsem zachránil
před pádem pod jez tím, jsem zachytil oběma rukama zdi. Buď jsem rozeznal, nebo uhodl, blízko mezi trámy mezera
a jsou druhé strany přibita prkna, mezi nimiž vodní hladinou malý prostor. Postupně jsem stával stále vyčerpanějším již jsem nebyl
schopen snést strašnou námahu. Sebral jsem všechny své
síly učinil třetí šílený pokus, ale výsledek byl stejný. Několikrát jsem tuto proceduru opakoval jako snu když
se srdce, které tlouklo jako závod, trochu ztišilo, jsem uklidnil. Nyní začínalo zmocňovat zoufalství.
V místě, kde jsem tou dobou studoval, stál pod přehradou řece velký mlýn mouku. Muka spojená nemožností dýchat byla ne
snesitelná, můj mozek začal pracovat naprázdno začal klesat. Plavání potápění bylo pro stejně přirozené jako pro kachnu věřil jsem, to
hravě zvládnu. již kamarádi vzdali naděje moji záchranu snažili vylovit alespoň moje tělo. Dostal jsem
se přes tento úsek poslední špetkou svých sil když jsem konečně dosáhl spásného břehu, upadl
jsem mdlob
