V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Zavedli pojem kvantový bit neboli
qubit (quantum bit) jakožto kvantovou verzi bitu digitální jednotky informace.cz/JadRadFyzika.
Pozorovatel pak provede interakci částice třetí částicí nesoucí informaci (stav) jež být teleportována;
změří výsledné stavy částice interakci.1.3.RNDr. Zjednodušený princip uspořádání pro kvantovou teleportaci. Není znám žádný způsob, jak
by soustava kvantově vázaných stavů mohla cíleným způsobem interagovat makroskopickým
objektem.10. Kvantová teleportace tedy
neporušuje principy kauzality speciální teorie relativity.1..
Proces kvantové teleportace jeho dosavadním chápání může fungovat jen rámci elementárních
částic nelze jej použít pro teleportaci makroskopických objektů. místě pozorovatele vytvoříme
dvojici entanglovaných částic tak, částice zůstává místě částice vyslána pozorovateli O2. Navíc tato metoda přenáší jen hodnotu jedné pozorovatelné veličiny, nikoli kompletní
kvantový stav.
Na zmíněné pozoruhodné kvantové vlastnosti poslední době "vrhli" odborníci oblasti
informatiky, kybernetiky počítačů, kteří přeformulovali své digitální terminologie začali
pracovat možnostech praktické aplikace této oblasti. Později byla kvantová teleportace
provedena excitovaných stavech iontů vápníku 40Ca+ (rovněž Innsbrucku) berylia 9Be+ (v
Národním institutu pro standardy techologie USA)..
Pro uskutečnění kvantové teleportace tedy zapotřebí jak nelokální kanál entanglovaných částic, tak normální
(kauzální) komunikační kanál.
Mějme pozorovatele (odesílatele) pozorovatele (příjemce).), přičemž
konečným výsledkem stanovení (rekonstrukce) původního stavu částice místě odpovídá teleportaci této
informace. Zatímco klasický bit
je buď stavu |0> nebo |1>, qubit zahrnuje navíc všechny superpozice těchto stavů. Pozorovatel O2
pak zkonfrontuje výsledek svého měření stavu částice údaji sdělenými pozorovatelem (pomocí nich
provede dekódování svého výsledku metodou lineárních transformací typu rotací vektorové bázi . Původní stav částice přitom vymaže, ale díky entanglementu se
tato informace objeví zakódované formě) vzdálené částici jejíž stav změří pozorovatel O2. Právě tato nutnost klasické
komunikace efektivně znemožňuje posílat informace nadsvětelnou rychlostí. Konkrétní hodnotu
|0> nebo |1> nabývá teprve okamžiku měření (interakce). tomu,
aby pozorovatel správně stanovil původní stav částice který byl místě O1, musí pozorovatel spojit s
pozorovatelem pomocí klasického (nekvantového, kauzálního) komunikačního kanálu (např.
elektromagnetickým signálem) sdělit mu, jaký výsledek stavů částice interakci naměřil.
Kvantová teleportace polarizačního stavu fotonu byla poprve experimentálně uskutečněna r. Jen tak lze teleportovanou informaci dekódovat.
Aplikace zákonitostí kvantové teleportace informatice počítačové technice slibují lákavé
možnosti dokonalé kvantové kryptografie (ochrana přenášených dat pomocí kvantových klíčů)
http://astronuklfyzika.1997
v laboratoři kvantové optiky spektrometrie Innsbrucku.2008 12:13:16]
. Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika
Obr.htm (21 58) [15
