Fyzika - fundamentální přírodní věda

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: Vojtěch Ullmann

Strana 51 z 673

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
.cz/JadRadFyzika.1. Tato kopie přitom nevytvoří původní hmoty, ale částic stejného druhu (např.. ..2 1.RNDr...10... Kvantově propletené fotony též vznikají nelineárních optických krystalech při dopadu koherentního monochromatického záření laseru, kdy některé dopadající fotony při interakci "rozdvojí" dva vázané fotony nižší energií, jejichž polarizace jsou vzájemně komplementární..htm (20 58) [15...... Máme-li dvojici prostorově oddělených kvantových subsystémů, které tvoří součást jediného systému, jsou tyto podsystémy vzájemně vázány přes společnou původní vlnovou funkci.. Podle obvyklé tzv. Tento jev se označuje jako EPR-nelokalita (Einsteinova-Podolského-Rosenova), dříve jako EPR-paradox *). Kolaps vlnové funkce přitom probíhá nelokálně vlnová funkce vymizí náhle celého prostoru. atomů), které jsou sestaveny do stejné struktury, jakou měl původní objekt nejedná přenos hmoty (látky), ale přenos informace. vlna šířící se prostorem, přičemž objekt ("částice") "vyskytuje", nelokálním smyslu, všude čele této vlny.. Jak bylo výše uvedeno, evoluce kvantového systému popsána vlnovou funkcí. Nyní již paradoxní většinou nepovažuje viz níže. Spočívá tom, že dvě částice, jejichž kvantový stav "provázán" původně společnou vlnovou funkcí, zůstávají v jistém smyslu spojeny nadále, libovolně velkou vzdálenost: změní-li stav jedné z provázaných částic, dojde změně stavu druhé částice, okamžitě dojde jakési "teleportaci" informace *).2008 12:13:16] . Typickým příkladem "entanglovaných" částic dvojice fotonů vznikajících současně při určitém kvantovém procesu. .. Je kvantový stav systému dvou více částic, němž nemá smysl mluvit stavech jednotlivých složek - nelze změřit stav jedné částice, aniž bychom ovlivnili druhou.. Kvantová mechanika však svou nelokálností vlnových funkcí tento kauzální požadavek relativistické fyziky může určitém smyslu porušovat (aspoň dočasně).1. Změření (interakce) jednoho takto vázaného subsystému nutí druhý vázaný subsystém okamžitě přejít do odpovídajícího (komplementárního) stavu, bez ohledu prostoročasovou vzdálenost.. Vzájemné nelokální provázání "propletení" kvantových stavů anglicky označuje jako entanglement. *) Výraz "teleportace" (vskytující často vědecko-fantastické literatuře) označuje proces, kdy daný předmět (ve sci- fi dokonce osoba) jednom místě rozebrán analyzován, získané kompletní informace jeho stavbě přenesou na jiné vzdálené místo, kde pak pomocí těchto informací vytvoří (rekonstruuje) přesná kopie původního objektu. Kvantově provázaných (entanglovaných) částic lze principu využít teleportaci informace stavu další částice, která vstoupí interakce jednou nich.5). Byl navržen následující nepřímý mechanismus (obr... Při interakci objektu jiným kvantovým objektem měřícím přístrojem dochází "kolapsu vlnové funkce", přičemž objekt dočasně lokalizuje může být popsán částicově. Může to být dvojice fotonů záření vznikající při anihilaci částice antičástice (viz §1.3): http://astronuklfyzika. Kolaps vlnové funkce lokalizuje informaci, kterou pozorovatel získal měřením. Kodaňské interpretace kvantové mechaniky vyšetřovaný systém skládá ze samotných kvantovaných objektů klasických měřících přístrojů pozorovatelů... Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika Zajímavým pro klasickou fyziku zcela překvapivým důsledkem principiální nelokálnosti kvantového popisu částic pomocí vlnových funkcí jev zvaný kvantová teleportace.. *) Jeví paradoxní, bez přítomnosti výměnných (zprostředkujících) částic polí lze ovlivňovat částici, která třebas na opačném konci vesmíru! Podle klasické speciální teorie relativity lze očekávat, kauzálním kontaktu mohou být jen místa, mezi nimiž prostoročasové spojení omezené rychlostí světla