Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Ale snad jsi slyšel před
chvílí pod námi onoho inženýra, dnes bude tato linka vy
sokém napětí zapojena?“
„Ano, slyšel jsem ho. Isolátor již neměl
sevřeny rty zdálo se, usmívá.
Už zde Elektřina.
„Herdek!“ vyhrkl. Svítí, pra
cuje, žehlí, topí, zabíjí —“
Prvous sebou trhl. „Jak tedy vypadá?
Proč vlastně nevidíme?“
„Ještě zde není,“ hovořil Isolátor.
„Neprorazila mne,“ řekl radostně, „nuže, nyní jsi poznal. Prvousově těle to
létalo jako blesky. Ohlédl se
na Isolátor viděl, stisknuty rty.“
„Vždyť nic nevidím,“ zmohl konečně řeč Prvous, ale
Isolátor dal smíchu.
Cítil, jak jeho tělem probíhá cosi úžasnou rychlostí. „Elektřiny mnoho druhů. Ne,
nemohl říci, bolelo, ale bylo nepříjemné. Vytřeštil oči.
„Elektřina neviditelná síla,“ hovořil, „protéká tebou a
61
.“
„Je zlá?“ ptal Prvous, ale chvíli ztrnul.
„Pravil jsi, také zabíjí?“ptal rychle.
„Ano, znamenitě jsem obstál,“ chlubil se, „podívej se, mon
téři jdou tam obci, kde vypínač vysokého napětí, asi
sem pustí Elektřinu.„Také jsou napájeny rozhlasové přístroje,“ pokračoval ve
své přednášce Isolátor. Isolátor pro vysoké napětí musí
důkladně zkoušet, někteří moji druhové odstonali.“
„Ty jsi obstál?“ ptal Prvous Isolátor přisvědčil. Byli pro
raženi při zkoušce.
„Už dobře,“ zaslechl Prvous hlas. již zkoušeli. Nepo
chopíš, jak proháněli.“
„Nuže, dnes teprve poznáš
