Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Jistě veliká rychlost, jak létá skrze nás, Dráty,“ řekl
a Isolátor přisvědčil.
A jsou ti, kteří tak nemilosrdně přivázali výšky, kde
má snad navěky zůstati. „Kdyby někdo dotkl, byl by
zabit.
„Co jsi řekl?“ ptal se. „Chci
spat. Beznadějena návrat svým bratřím. Takový spadlý drát
je velmi nebezpečný. Stožár rozzlobil rušitele svého klidu.“
Ale Prvous neposlouchal. Hrozná myšlenka vyvstala
v mysli.“
Prvous vrtěl hlavou. Byl zamyšlen utkvělá myšlenka
mu vrtala kovové hlavě.
„Je rychlá jako světlo,“ rozumoval, světlo ulétne vte
řinu tři sta tisíc kilometrů. Byl spálen jako škvarek.přece nevidíš.
„Prosím vás, přestaňte již tím žvaněním,“ zazněl hluboký
hlas.
„Pomsta!“ řekl prudce, Isolátor němu obrátil. Ale proč stále vyptáváš?“
Ale Prvous neodpovídal. Jako bleskem.“
Prvous mlčel.
„Pak byl tanec,“ řekl. bílé tělo zase naopak zabraňuje, aby ne
utíkala drátů.
Pootočil Isolátoru.
„Poslyš, kamaráde,“ ptal pomalu jeho'obličej byl za
chmuřen, „říkal jsi, Elektřina může zabít?“
„Samozřejmě,“ odpovídal Isolátor, „dotkne-li někdo pře
trženého drátu, kterém jesilný proud, bude proudem usmrcen
nebo aspoň popálen důkladně zraněn.
Isolátor zašklebil. Zde, pod ním kolem něho dole chodí stále lidé.“
„A kdyby utekla?“ zvídal Prvous, rychle zvykaje proud,
letící jeho kovovým tělem. Ano, pomstí se! Isolátor říkal, Elektřina
62
