Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Nelžeš?“ pochyboval Prvous Isolátor zamračil. „Koukal bys, jak lidé pospíchali, aby honem
vyměnili.“
„Proč?“ divil sePrvous, dívajese svého bílého společníka.
„Nehněvej povídej,“ omlouval Prvous. Ten jistě stále neříkal,
abych naň tak nemačkal. Každý před ním uteče.
„Nemusíš mne vyptávat,“ odsekl.
„Nevyrušuj mě,“ durdil Isolátor, „porculán pro elektro
technické účely musí být velmi dokonalý.
Isolátor zvedl hlavu.“
„Mě také,“ skočil řeči Prvous. panečku, umí něco provádět! Zabije třeba ně
kolik lidí.“
„Poslyš,“ skočil znovu řeči Prvous, „jsi-li tak chytrý,
pověz mi, kdo vlastně Elektřina.“
„Je síla,“ mudroval Isolátor, raduje se, muže poučit
nezkušeného.
60
.“
„Odkud vše víš?“ ptal nejstarší bratrů Drátů.
Lítají něho jiskry jako malé blesky.
Lidé svítí, pohánějí stroje, topí, žehlí, léčí.
„Slyšel jsem lidí továrně,“ mluvil.
„Zato bych nechtěl být dole,“ řekl, „rozbil bych jako
hnilička bylo mně.
„Nezapomeň, žepatřímekvysokému napětí,“ vykládalučeně
Isolátor. Jako bych mohl!“
„Kdyby byl již tobě proud, mluvil bys jinak,“ zlobil se
Isolátor.Isolátor drsně zasmál. Přetržený drát pravým postrachem všeho živého. „Je veliká síla. Pálili
mě, několikráte pálili. Nesmí propouštět
elektřinu.“
„Nejsi tak nepostradatelný,“ zlobil naň Prvous, „nahra
dili jiným bylo to. Vyrábí různými způsoby. „Pocházím por-
culánky, panečku, dalo jim práce, než zhotovili
