Druhý svazek skript s názvem Základy televizní techniky II obsahuje čtyři kapitoly s názvy:Analogové soustavy barevné televize, Televizní přenos zvukových signálů, Přenos přídavných informací– teletext a Televizní přijímače. Pro snadnější pochopení probírané látky a názornější představu,především soustav barevné televize, jsou některé obrázky tištěny barevně.
Zatímco soustava ANTIOPE kvalitou zobrazení srovnatelná systémem TELETEXT,
systémy TELIDON CAPTAIN umožňují velice kvalitní zobrazení textu grafiky, omezené
pouze rozlišovací schopností televizních obrazovek. Informace zobrazuje obrazovce televizního přijímače formě textu
nebo grafických znaků.Přenos přídavných informací teletext
_____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
_____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
29
3 PŘENOS PŘÍDAVNÝCH INFORMACÍ TELETEXT
3. úrovni, tj. roce 1976 došlo sjednocení obou uvedených systémů vznikl
nový evropský světový standard označením WST (World System Teletext), zkráceně
TELETEXT.
V obou případech koncovým zařízením televizní přijímač vhodným dekodérem, doplněný
klávesnicí nebo využívající dálkové ovládání. Podle
způsobu přenosu tyto systémy rozdělují dvou skupin:
systémy využívající jiné telekomunikační sítě (telefonní, Internet jiné),
systémy přenosem informace neaktivní době televizního signálu (zatemňovací intervaly)
bez narušení programového vysílání. Základy přenosu informace paketech, adresování i
způsob zobrazení však zůstávají stejné jako původní verze teletextu.1.1 Používané systémy
Televizní informační systémy umožňují přenos přídavných informací informačního
centra divákovi.
Kromě systému TELETEXT světě používají jiné teletextové systémy, nichž
nejvýznamnější jsou ANTIOPE (Francie), TELIDON (Kanada) CAPTAIN (Japonsko).
Původní myšlenka přenosu textových informací společně televizním signálem vyšla
z výzkumných laboratoří společnosti BBC roce 1970. následujícím roce 1973 představila společnost IBA jinou verzi
systému názvem ORACLE. původní verzi teletextu byly informace zobrazovány tzv.
.
Obousměrné systémy umožňují divákovi kromě příjmu vysílané informace odeslání požadavku
do informačního centra zaslání konkrétní informace nebo služby.
Systém teletext převzala řada států včetně ČSFR roce 1988 (označení TTX nebo TXT,
v Německu videotext). Používají již několika
evropských zemích (nejdříve Německu Švýcarsku). Maximální
počet stránek uložených paměti byl pouze osm. Takový způsob zobrazení informace obecně nazývá teletext. MEGATEXT.1 Úvod
3.
V dalším textu bude pozornost zaměřena pouze jednosměrné systémy, využívající
k přenosu informací zatemňovací intervaly televizním signálu. těchto verzí možné využitím řídícího mikropočítače vnější
paměti velkou kapacitou uložit několik tisíc teletextových stran umožnit tak divákovi
téměř okamžitý přístup zvolené stránce.
Další rozdělení televizních informačních systémů obousměrné jednosměrné. Uvedené čtyři základní systémy liší
technickým řešením, organizací přenosu provozními možnostmi jsou proto nekompatibilní. První systém názvem CEEFAX byl
předveden roce 1972.
Jednosměrné systémy přenášejí informace pouze informačního centra divákovi.
s malým počtem barev, hrubou grafikou, text byl bez diakritických znamének apod. Jejich rozšíření očekává nástupem
digitální televize DVB, především oblastech televizními kabelovými rozvody TKR. Systém však postupně vyvíjel verze
HiText, resp
