Od poslední války uplynula již doba dvou let. Během této svět byl informován o úloze, kterou hrál radar ve válce. Technické knihy jsou řídké a proto jsem se rozhodl podobnou napsati. Zdrojem pro tuto knihu byly hlavně zkušenosti, které jsem načerpal se svým přítelem Josefem Svobodou a vlastní zkušenosti.
.
V praxi setkáváme elektrolytickým vedením při poko
vování, elektrolytických usměrňovačích, (které dnes jsou již
nahrazeny dokonalejšími). Dnes mají význam jen člán
ky suché, kde elektrolyt bývá vsáknut porésní látku zalit
asfaltem, aby zabránilo jeho odpaření. Kovové ionty kladné putují záporně nabité desce (ka
todě), negativní ionty nekovů anodě, která náboj kladný. Připojíme-li elektrody pólům zdroje,
zavedeme roztoku elektrické pole, které způsobí pohyb
iontů. galvanických článků. Elektromo
torická síla cca 1,5 Energie elektrická získává na
útraty energie chemické, protože zinek rozpouští.
Galvanické články, baterie akumulátory. Dodá
vaná energie elektrická spotřebuje neutralisaci iontů na
udržování jejich pohybu. Všechny
kovy vodík mají náboj kladný druhá část rozpuštěné látky
(chlor), náboj záporný.
Elektrolytické vedení podstatou nejstarších proudových
zdrojů zv. Elektrody jsou zhoto
veny zinku, který tvoří obal článku, uhlu. Také tenké isolační vrstvy elek
trolytických kondensátorech zhotovují elektrolyticky.
Voda tak zvanou dissociační schopnost, štěpí mole
kuly rozpuštěné látky (na př.
Tam odevzdají svoje náboje stávají nich neutrální ato
my, schopné chemických reakcí př. Ionty zinku
vstupují elektrolytu; tím vzniká náboj záporný,
v elektrolytu uhlové elektrodě náboj kladný.
Výklad tohoto vedení, podstatně odlišného vedení látek
pevných podává dissociační teorie Arrheniova. kuchyňské soli NaCl) dva
ionty, nichž jeden nabit kladně druhý záporně. vlastní existence. Rozkládá se
tedy tato při průchodu elektrického proudu.elektrický proud, vylučují elektrodách látky, které sou
visí chemickým složením rozpuštěné substance
