Od poslední války uplynula již doba dvou let. Během této svět byl informován o úloze, kterou hrál radar ve válce. Technické knihy jsou řídké a proto jsem se rozhodl podobnou napsati. Zdrojem pro tuto knihu byly hlavně zkušenosti, které jsem načerpal se svým přítelem Josefem Svobodou a vlastní zkušenosti.
Elektrody jsou zhoto
veny zinku, který tvoří obal článku, uhlu.
Výklad tohoto vedení, podstatně odlišného vedení látek
pevných podává dissociační teorie Arrheniova. Dodá
vaná energie elektrická spotřebuje neutralisaci iontů na
udržování jejich pohybu.
V praxi setkáváme elektrolytickým vedením při poko
vování, elektrolytických usměrňovačích, (které dnes jsou již
nahrazeny dokonalejšími). Všechny
kovy vodík mají náboj kladný druhá část rozpuštěné látky
(chlor), náboj záporný.
.elektrický proud, vylučují elektrodách látky, které sou
visí chemickým složením rozpuštěné substance. vlastní existence. Ionty zinku
vstupují elektrolytu; tím vzniká náboj záporný,
v elektrolytu uhlové elektrodě náboj kladný. Elektromo
torická síla cca 1,5 Energie elektrická získává na
útraty energie chemické, protože zinek rozpouští. Kovové ionty kladné putují záporně nabité desce (ka
todě), negativní ionty nekovů anodě, která náboj kladný. Dnes mají význam jen člán
ky suché, kde elektrolyt bývá vsáknut porésní látku zalit
asfaltem, aby zabránilo jeho odpaření. Připojíme-li elektrody pólům zdroje,
zavedeme roztoku elektrické pole, které způsobí pohyb
iontů.
Voda tak zvanou dissociační schopnost, štěpí mole
kuly rozpuštěné látky (na př. galvanických článků.
Tam odevzdají svoje náboje stávají nich neutrální ato
my, schopné chemických reakcí př. kuchyňské soli NaCl) dva
ionty, nichž jeden nabit kladně druhý záporně.
Galvanické články, baterie akumulátory. Také tenké isolační vrstvy elek
trolytických kondensátorech zhotovují elektrolyticky. Rozkládá se
tedy tato při průchodu elektrického proudu.
Elektrolytické vedení podstatou nejstarších proudových
zdrojů zv
