Abychom mohli fysikální veličiny měřit, musila se ustáno viti pro každou její určitá velikost za jednotku. Všechny přírodní úkazy jsou závislé na prostoru, hmotě a času. Proto všechny fysikální veličiny dělíme na veličiny základní, kterými jsou prostor, hmota a čas, a na veličiny odvozené, mezi něž patří všechny ostatní. Jednotka každé veličiny by mohla být ...
pole, pole, jehož
intensita každém bodě stejná, dáno součinem intensity E
a vzdálenosti obou bodů.
5.
V každém bodě této koule intensita takže každým cm2
jejího povrchu prochází silových čar, celým povrchem nr2
O r
cm2) prochází ■■4 nr2 4nQ silových čar.
Všechny silové čáry bodového náboje musí procházeti libo
volnou hladinovou plochou, kterou povrch koule libovolném polo
měru r. Yztaíi mezi napětím intensitou elektrostatického pole. Jak velká intensita elst.
Rozměr praktické jednotkové soustavě odtud
(U) V
(E) (volt centimetr).)
1. pole Q/rs,
O
prochází cm2 hladinové plochy silových čar.Bylo smluveno, místě, kde intensita elst. pole
U l
Napětí mezi dvěma body, které leží dvou hladinových plochách
potenciálu vzdálených stejnorodého mg.
2. Jak velké homog. elst.
v (/) em
Příklady:
{Prostředí vždy vzduchoprázdno.
Z toho vyplývá, náboje vystupuje náboji Q
končí vzduchoprázdnu silových čar.
Z rovnice plyne, nahradime-li polo-
r2 ť
měr délkou vztah inezi napětím intensitou elst.
Q . poli intensitě 150 V/cm napětí mezi dvěma
bodj'-, jejichž vzdálenost směru silových čar cm?
Řešení:
U
Ze vztahu —y- je
U 150 900 voitů. pole V/cm mezi dvěma rovnoběžnými kovo
vými deskami vzdálenými 0,5 0,05 cm, když zapojeno napětí
2000 voltů?
