Základní metodika provozu a údržby venkovního osvětlení.

| Kategorie: Firemní tiskovina  | Tento dokument chci!

Veřejné osvětlení je typický veřejný statek s neměřitelným individuálním užitkem jeho uživatelů. Zákonnou odpovědnost za fungování veřejného osvětlení má státní správa či samospráva, avšak může ji provádět prostřednictvím soukromého subjektu. Veřejné osvětlení se pro výkon své funkce vyskytuje a přirozeně se musí vyskytovat na veřejných prostranstvích, tedy všude tam, kde se předpokládá možnost pohybu motoristické dopravy a zejména pěších. Jedná se o dosud nezpoplatněnou službu obyvatelům obcí. Často se dostává do situací, kdy pro jeho navrhování, výstavbu a provozování je nezbytná znalost poměrně širokého okruhu legislativních a technických norem. Veřejné osvětlení a další podobná zařízení patří mezi ty tzv. veřejně prospěšné služby, které mají podstatný vliv na kvalitu života ve městech a obcích. Úroveň těchto služeb se odráží v úrovni bezpečnosti obecné i dopravní a významně ovlivňuje životní prostředí. V minulosti zajišťovala města tyto služby zpravidla tak, že si zřizovala různé rozpočtové, popřípadě příspěvkové organizace. Praxe však ukázala, že toto uspořádání nepřinášelo vždy očekávaný efekt a že často neúměrně zatěžovalo administrativu i pokladnu radnic a obecních úřadů. Proto v současné době řada měst a obcí hledá nějaké efektivnější uspořádání pro řízení těchto služeb. Někde vznikají městské akciové společnosti, někde dochází k privatizaci těchto veřejně prospěšných zařízení formou jejich odprodeje různým právnickým nebo fyzickým osobám atp. Jednou z možností, jak poměrně rychle a bez zvýšených nákladů dostat veřejné osvětlení na evropskou úroveň, je projekt přenesené správy.

Autor: Jiří Tesař

Strana 16 z 73

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
zákoně současnosti platné toto zněni paragrafů věnovaných rušivému světlu: Definice „světelného znečištění“, uvedená zákoně (§2, odst. Aby vůbec bylo možné zmíněné dílo dokončit, nezbývalo světelným technikům nic jiného, než této práci akceptovat zmíněný termín. nekvalifikovaná, nedostatečná odborně chybná. Dále zákonu praví (§50): (3) Obec může obecně závaznou vyhláškou regulovat promítání světelných reklam efektů oblohu. Byť byli tuto „chybičku“ legislativci upozornění, opojení novelizatorství neopravili ani současném návrhu. týká především známých světlometů umístěných objektů diskotékami. Není elementem špinícím. Svět aktivistů takovými malichernostmi nezatěžuje. Také hovoří „minimalizaci jasu oblohy“ (minimizing sky glow). Takže správným označením pro „světelné znečištění“ termín rušivé světlo. znamená například stanovit dobu kterou smí být provozovány. Takže již nelze zakázat, ale pouze omezit. Pracoval jsem nimi komisi Ministerstva životního prostředí.potenciální ohrožení účastníka dopravy. dokonce zjevně lajdácky nepozorně sepsána, protože praví: „…záření umělých zdrojů světla, které vychází umístění těchto …“. CIE spolupracovala nejenom Mezinárodní astronomická unie (IAU), ale také zástupci Mezinárodní organizace pro jasné nebe Dark sky (IDA). Dohadovat nimi terminologii již zcela nemožné. Žádné záření není emitováno nějakým umístěním. 1): světelným znečištěním (se rozumí) viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti vychází umístění těchto zdrojů vnějším ovzduší nebo zdrojů světla, jejichž záření vnějšího ovzduší účelově směrováno. Zcela obdobná situace musela nastat při práci uvedené publikaci CIE. Světlo, které ruší astronomy, přírodu, světlo, které dopadá tam, kde jej není zapotřebí, světlo které oslňuje, světlo které ruší spánek. Osvětlení okolí komunikace tedy není rušivým světlem (natož „světelným znečištěním“) viz (ČSN 13201-2 Osvětlení pozemních komunikací Část Požadavky; ČNI 2005). Termín „světelné znečištění“ tedy zcela chybný manipulativní. Nepomohly ani odvolávky fyzikální zákony. Tuto pasáž zákona bylo možné dokonce kvalifikovat jako šíření poplašné zprávy. Správně mělo znít „…záření umělých zdrojů světla, které vychází těchto zdrojů umístěných …“. Nemusel již stačit včas správně reagovat. doporučení CIE (Směrnice pro minimalizaci jasu oblohy ISBN 900 734 CIE 126 1997). Toto doporučení však bylo vytvořeno zvláštních okolností. Dosáhnout sebemenší změny oproti aktivisty předloženému materiálu bylo téměř nemožné. Veřejnost snáze podlehne argumentům aktivistů, když bude předestíráno, světlo něco znečišťuje. Mám bohaté zkušenosti aktivisty. Jejich provoz tedy může obec regulovat předešlém znění bylo zakázat. snadno zneužitelná díky použití nejednoznačných termínů jako „může obtěžovat“, „některé činnosti“. právě přítomnost druhé „spolupracující“ organizace důvodem použití onoho aktivistického termínu. rušivé světlo. Pojem „světelné znečištění“ je, použit pouze jediné práci světelných techniků. Převzetím aktivistického termínu stejná bláhovost, jako kdyby někdo tvrdil, rozkvetlá louka se, osvětlena, stane smetištěm, naopak, neosvětlené smetiště rozkvetlou loukou. Ostatně odborných kruzích používá termín „rušivé světlo“ (obtrusive light). Manuál provozu údržby obce Jiří Tesař 16 . Zmatené zvíře (nebo opilce) řidič spatřil chvíli, kdy vstoupilo (vstoupil) vozovky. všech uvedených případech světlo rušivým elementem