Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.
40)
/ ao) (x*>ao) x'(«o) -#(**, ao) (7-41)
380
.39) dostaneme citlivostní popis nelineárních statických
soustav tvaru
F(x*, *0) x'(a0) -f(x*, oc0) (7.3. Účinnost výpočtů založených citlivostních modelech musíme
proto předpokládat stejnou jako při numerickém derivování prvního řádu, ovšem
s tím rozdílem, přesnost výpočtů není ovlivněna zbytkovou chybou. adjungovaných modelů.) m-rozměrná vektorová funkce.3. CITLIVOSTI NELINEÁRNÍCH STATICKÝCH SOUSTAV
7.
Někteří autoři doporučují vícenásobné využití téhož rozkladu získaného
při jmenovité analýze při analýze citlivostních resp.38)
kde x(a) rozměrný vektor primárních veličin, r-rozměrný vektor proměnných
parametrů f(. Toho
však lze dosáhnout pouze komplexnějších programech, kterých pak však
lépe uvažovat přímo citlivostní resp. Pokud
počet veličin, pro které hledáme citlivosti, menší než počet proměnných para
metrů, tj.) n-rozměrná vektorová funkce.
7. pokud jsou modely adjungované výhodnější než citlivostní modely.39)
kde g(.38), tj.) g(. řešení pro jmenovitou hodnotu proměnných
parametrů oc0.
Za předpokladu, funkce f(.programu však obvykle nedovoluje vícenásobné využití téhož rozkladu pro
všechny jeho běhy. m-rozměrný vektor výstupních veličin můžeme závislosti
na primárních vyjádřit zpravidla vztahem
y(a) g(x(a), (7.
při použití malých programovatelných kalkulátorů, jejichž paměť nedovoluje uložení
komplexnějších programů pro výpočet citlivostí řešením citlivostního nebo adjungo
vaného citlivostního popisu.38) (7. adjungované citlivostní popisy nikoliv
modely.1.
Metoda citlivostních adjungovaných modelů však může uplatnit např. Citlivostní popis nelineárních statických soustav
Uvažujme popis nelineárních statických soustav podobě nelineárních algebraic
kých rovnic
f(x(a), (7. Navíc, jak jsme již ukázali předchozím odstavci, matice nehomogenního
popisu adjungovaného modelu nemusí být vždy transponovaná vzhledem matici
výchozího popisu uvažované soustavy, tedy rozklad pak vícenásobně využít
ani nelze. Předpokládejme, x(a0)
je jmenovité řešení soustavy (7.) jsou okolí bodu (x, a0) derivovatelné,
přímým derivováním (7
